Jordan Peterson – Chovejte se k sobě jako k někomu, na kom vám záleží

Druhé pravidlo je: "Chovejte se k sobě jako k někomu, na kom vám záleží." A to je hlubší kapitola. První kapitola je taková srandovní, ale má i vážnou a vědeckou rovinu. Je praktická jako většina těch pravidel. Druhá kapitola je zamyšlením nad... Kdysi jsem četl jedno dílo od Junga. Byla to úvaha o tom pravidlu: "Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě."

A Jung poznamenal, že to neznamená, že byste na ostatní měli být hodní. Je to pozvání k reciprocitě, asi takhle: Promyslete, jak chcete, aby s vámi bylo zacházeno, jako by vám na vás záleželo, ne jak na vás mají lidé reagovat. Představte si, že máte dítě, na kterém vám velice záleží, a někdo řekl: "Lidé se k němu budou chovat přesně tak, jak chcete. Ale musíte vymyslet, jak to vypadá."

Musíte měsíc sedět a přemýšlet, jak se mají lidé chovat k vašemu dítěti. Nechcete, aby na něj lidé byli pořád hodní, chcete, aby dostával výzvy, ukáznění a kritiku. Nechcete, aby všichni byli hodní, to je ubohé. Není v tom výzva. Chováte se k ostatním tak, jak chcete, aby se chovali k vám. Takže jak se k vám mají chovat? Chcete, aby vám lidé vše nosili k nohám? Ne, to byste nepřáli někomu, na kom vám záleží.

A je tu další problém. Lidé se často chovají lépe k ostatním než sami k sobě. To se děje velice často. Ve druhé kapitole mluvím i o tom, že pokud máte psa a jdete k veterináři a on vám napíše recept, koupíte ty léky a dáte je psovi tak, jak máte. Ale pokud vy sami jdete k doktorovi, který vám dá recept, je 30% šance, že si ty léky ani nevyzvednete.

A pokud ano, je 50% šance, že je nebudete brát správně. To mě donutilo k zamyšlení. Když jsem to poprvé slyšel, řekl jsem si: Jak je to sakra možné? Uděláte to pro psa, takže to uděláte pro někoho, na kom vám záleží, a jste důslední, takže to uděláte správně. Proč byste to neudělali pro sebe? Váš pes vás má rád – i on by chtěl, abyste to udělali, ale vy ne. A to je jeden z důvodů, proč medicína nefunguje tak dobře, jak by mohla.

Protože lidé neberou své léky. A nejen proto, že jim na sobě nezáleží, bývají skeptičtí vůči doktorům. Ale stejně tak mohou být skeptičtí vůči veterinářům. Je to hlubší zamyšlení. K těm pravidlům – jsou to velice jednoduchá pravidla. Jsou komická a v jistých ohledech poťouchlá, ale pokoušel jsem se je rozebrat a ukázat, co v nich je. A jít tak hluboko, jak jen dokážu.

Druhé pravidlo je úvaha nad tím, proč se lidé nemají moc rádi. Myslím, že jsou dva důvody: První je ten, že jsme zranitelní, křehcí a nedokonalí v mnoha ohledech. A všechno se to zhoršuje. Například tím, jak stárnete. Není to snadné pro sebeuvědomělou bytost, která dobře ví o své křehkosti... A nejen křehkosti, ale i hlouposti a chybách. Nikdo vás nezná tak dobře jako vy sami. Můžete někým opovrhovat kvůli něčemu, co provedl.

Vy ale víte o všem, co jste provedli, a to je otrava. Musíte to nést s sebou... "Vážně jsem to udělal?" Takže jste slabí, neschopní a podléháte pokušením. A víte, že by to tak nemělo být. Také jste schopni zákeřných a zlých činů a víte to o sobě. Pro lidi to je existenciální otázka. Proč by vám mělo záležet na někom tak zoufalém a ubohém, jako jste vy? A o tom je ta kapitola.

Protože odpověď v té kapitole zní: Ano, jste neschopní a hrozní, ale to jsou i všichni ostatní. A to je existenciální problém. A tím myslím, že ho každý člověk měl a bude mít. Nemáte ho jen vy, ale všichni lidé. A má řešení. Jedním z nich je "milovat hříšníka, ale nenávidět hřích". Takže i když nejste tím, kým byste mohli být, je správné se sebou zacházet jako s někým, na kom vám záleží.

A také máte povinnost chovat se, jako by vám na vás záleželo. Stejně jako byste se chovali k jiné osobě, na které vám opravdu záleží. Takže to je opak toho zlatého pravidla. Je to diskuze o tom, proč je to nutné. A víc než to – je to diskuze o tom, proč máte morální povinnost se tak chovat. Neměli byste jen kvůli sobě, ale máte morální povinnost.

Protože ze světa děláte mnohem horší místo, pokud vám na vás nezáleží. Takže by vám na vás mělo záležet. O tom je ta kapitola. Je o tom, že můžete do světa přinést něco hodnotného. To znamená být jednotlivcem. To západní společnost vždy uznávala – že jako jednotlivec máte světlo, které vnášíte do světa.

Pokud to neuděláte, svět potemní. A to je špatně, protože když potemní, může v něm být velmi temno. Není to jen proto, abyste se vy cítili lépe. Jen abyste byli humr číslo 1 – nic z toho. Musí vám na vás záležet, protože vy jste k tomu nejvhodnější. A je nezbytné, abyste to udělali. Navzdory skutečnosti, že jsme smrtelní, zranitelní a uvědomělí a schopni dělat hrozné věci – a taky je děláme.

Navzdory tomu všemu pořád máte tu odpovědnost. Chtěl jsem tu otázku co nejvíc rozebrat. Proč sebou lidé opovrhují? Je mnoho důvodů, o tom žádná. To vám ale nedává důvod chovat se k sobě špatně. To je celé. Není to dobrá strategie.