Jak Na nože mění žánr (dvakrát)Just Write

Pořádně přemýšlej a co nejpodrobněji nám popiš, co se během té půlhodiny stalo. V asi 30. minutě Na nože detektiv Benoit Blanc hodí mincí. V tu samou chvíli také příběh změní žánry. Vraťme se na chvilku. SPOILERY! Z prvního dějství příběhu se zdá, že se díváme na klasickou záhadu ve stylu Agathy Christie.

Nacházíme se v omezeném prostoru, mezi podezřelými tu máme paletu postav a důmyslného čmuchala, co má záhadu vyšetřit. Vizuálně dům připomíná panství ze Stopy, filmu, který si z klišé žánru utahuje, a stejně tak i tento film nám naznačuje, že tyto povědomé žánrové prvky použije a vyžene do extrému. Máme dojem, že víme, jaké zvraty takový příběh může přinést, ale potom… Režisér-scenárista Rian Johnson nám dá nečekanou podpásovku.

Přesvědčí nás, že už víme, kdo zabil Harlana Thrombeyho. Ve flashbacku se dozvíme, že to byla jeho ošetřovatelka, i když omylem. V té chvíli film přestává být detektivním příběhem, ale začne se držet narativní struktury jiného žánru: krimi. Vím, že oba znějí jako to samé, a ano, detektivky jsou subžánrem krimi příběhů, ale i když řeší stejnou tematiku, budeme zde o nich smýšlet jako o různých žánrech, protože se liší ve dvou věcech: mají rozdílné protagonisty, a proto mají i jiné narativní struktury.

V detektivkách je detektiv samozřejmě protagonistou a události vidíme z jeho perspektivy. Tyto příběhy stojí na pěti pilířích. V 1. dějství potkáme postavy na jednom místě a dozvíme se něco o jejich životech. Na začátku druhého dějství nebo v jeho půli se stane vražda. Druhé dějství sleduje detektiva, jak zločin vyšetřuje, dokud ve třetím dějství neprozře a neuvědomí si, kdo je pachatel.

Ve 3. dějství poté podrobně vysvětluje, jak byl zločin spáchán a kdo to udělal. Tato šablona byla použita tolikrát a diváci si na ni tak zvykli, že detektivní žánr o záhadné vraždě už dávno není záhadný. Krimi příběh je jiný, protože v něm není záhada. V jedné z přednášek John Truby, autor Anatomie příběhu, tyto žánry od sebe odlišuje takto: „Krimi je široká kategorie příběhů, které kladou menší důraz na vyšetřování a větší důraz na souboj mezi zločincem a mužem zákona.“ V krimi příbězích sledujeme obě postavy.

Diváci ví, kdo zločin spáchal, ale může to být záhadou pro detektiva. Krimi příběhy mají proměnlivější strukturu, ale i tak najdeme podobnosti. Ve spoustě krimi příběhů se třeba setkáme s postavou, která je na začátku nevinná, ale na začátku 2. dějství spáchá zločin, který jí dá bohatství nebo moc. Během 2. dějství se detektiv snaží viníka dopadnout a ten se snaží uprchnout. Na začátku 3. dějství ale zločinec udělá kritickou chybu a po zbytek dějství se mu věci bortí pod rukama.

Na konci to zločinci projde, je zatčen, nebo zemře. Stanovili jsme si stavební bloky každého žánru, podívejme se na to, jak je Na nože proplétá. Začínáme s Harlanovou smrtí, okamžikem, kterým většinou začíná 2. dějství, ale tady tím začínáme. Potom se v 1. dějství odehraje to, co normální detektivce zabere dějství dvě. Policie vyslýchá různé podezřelé, ale Johnson tyto výslechy využije jako důvod, jak do představování postav zaplést flashbacky, což byl ten večírek, který se odehrál před vraždou.

Večírek se mohl odehrát v 1. dějství, ale tím, že je to zasazeno do minulosti, máme hotovo za 30 minut. Martin flashback je celé 1. dějství krimi filmu. Je nevinná, omylem spáchá zločin a chce ho zakrýt. Druhé dějství Na nože odpovídá druhému dějství krimi filmu. Stříháme mezi Martou a Blancem, zatímco se snaží zločin skrýt. Druhé dějství končí tak, jak končí krimi: Blanc Martu chytí.

Potom se ale film vrátí k detektivkovému zakončení. Blanc prozře, když si uvědomí, že Marta je nevinná, a poté se vytasí s klasickým sherlockovským vysvětlením zločinu. Ten samý příběh mohl být odvyprávěn jako klasická detektivka z Blancovy perspektivy. Vyšel by z toho ale mnohem slabší film. Když nás totiž nejdřív přesvědčí, že zločin známe, velká část diváků přestane hádat, kdo je vinen, a jen si to bude užívat.

Také to oživuje otřepanou strukturu detektivních příběhů a film si rádi pustíte znovu. Nechci zobecňovat, ale většinou nemám zájem se na detektivku dívat více než 2krát. Možná. Ale Na nože je taková zábava, že bych se na to mohl dívat 100krát. Záhady můžete vyřešit jen jednou, ale Na nože nabízí víc než jen hádanku. A to proto, že dvojí perspektiva v detektivním příběhu nabízí spoustu prostoru pro komedii.

Máme si myslet, že Blanc je geniální detektiv, ale když jeho vyšetřování vidíme z Martiny perspektivy, neustále podkopává myšlenku, že je to kdovíjaký génius, a to porušováním jednoho ze základních pravidel žánru. Truby říká, že v krimi filmu potřebujete „dvě skvělé postavy. Rovnocenné postavy. Dobré krimi je jako zápas v těžké váze. Chceme nejlepšího poldu a nejlepšího zločince.

A proto si musí být rovni. Pokud je jeden lepší, zápas skončí v druhém kole. Potřebujeme dva rovnocenné titány, abychom dostali 12kolová jatka.“ V Na nože si jsou Marta s Blancem rovni, protože stejně chybují. Marta není geniální zločinec a Benoit Blanc není Hercule Poirot. Je to jako sledovat zápas, kde se oba boxeři ani jednou ránou netrefí. Bože, nejste moc dobrej detektiv, co? No, popravdě řečeno… ty jsi zase mizerný vrah.

Viděl jsem filmy, které využívají estetiku jednoho žánru a strukturu jiného. Viděl jsem filmy, jejichž atmosféra odpovídá jednomu žánru a pak se změní. Na nože je jediný film, který se drží struktury jednoho žánru, pak jiného a pak toho původního. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz