Kolektivní chování sarančat

Je mi potěšením tu být. Zabývám se kolektivním chováním zvířat. Vidíme tu hejna ryb a ptáků. Už od mala mě fascinovalo, jak a proč zvířata takto koordinují své chování. Jak vidíte, vyvinuli jsme počítačové simulace. Lidé si vždy mysleli, že toto chování je řízeno telepatií nebo přenosem myšlenek. Teď už víme, že je řízeno relativně lokálními interakcemi mezi jedinci.

Také jsme vyvinuli vysoce kvantitativní metody za použití počítačového vidění a programu Microsoft Kinect pro 3D zobrazení. Jsme schopní zaznamenat pohyby lidí v davu. Jsme schopní zaznamenat, kde jste i kam se díváte. Možná si neuvědomujete, že když jste v davu, jste vystaveni společensky nakažlivému chování. O všech těchto tématech dnes mluvit nestihnu.

Ale povím vám o našem výzkumu sarančat. Všichni asi znáte saranče všežravé, organismus, který přinesl jednu z egyptských ran. Viděli jste takovéto záběry. Většina lidí si ale neuvědomuje, že sarančatům křídla narostou až v poslední fázi jejich života. První dva měsíce jejich života jsou to bezkřídlé nymfy.

My tento hmyz chováme v laboratoři. Vylíhnou se, osuší se na tepelných lampách, které představují slunce, a začnou pochodovat. Proč je to důležitý problém? Dělal jsem výzkum v Mauretánii. Hned vám z něj ukážu několik fotek. Tento druh sarančat může během epidemií napadnout až jednu pětinu zemské pevniny. Jedná se ale o chudé státy, které si nemohou dovolit chemikálie.

Proto do výzkumu neputují žádné peníze. A to navzdory tomu, že FAO odhaduje, že ovlivňují živobytí každého desátého člověka na planetě. V časopisu Science napsali, že i po 50 letech je boj se sarančaty spíš uměním než vědou. Sarančata jsou velmi dobře prozkoumána z hlediska jednotlivců, ale lidé nikdy nezkoumali, co se stane, když jsou ve skupině. Proto jsme vyvinuli experimentální systém.

Sarančata naštěstí nejsou nejchytřejší zvířata pod sluncem. Dali jsme je do kruhovité nádrže, ve které pochodovali osm hodin denně, protože si mysleli, že se nachází v nekonečné poušti. Vyvinul jsem software, který zaznamenává pohyb jedinců a sleduje jejich lokální interakce. Objevili jsme něco pozoruhodného. To, co vypadá jako spolupráce, je ve skutečnosti vysoce agresivní chování. Neustále se kousají a hryzají a někdy se dokonce žerou navzájem.

Abych tuto myšlenku otestoval, jel jsem do Mauretánie. Na začátku jsem vám ukázal mapu. Sarančata jsem tam našel, což je v subsaharské Africe poměrně složité. Za mnou můžete vidět stopy rojů sarančat v písku. Tam natáčím sarančata a vedle je náš velbloud. Velblouda s sebou na terénním výzkumu často nemáte, takže jsem ho hned několikrát vyfotil.

Ukázalo se, že v terénu mi to moc nejde. Byl jsem tam dva a půl měsíce a jídlo mi došlo už po jednom měsíci. Tou dobou jsem byl už deset let vegetariánem. To jediné, co bylo možné koupit... Kvůli epidemii sarančat tam byl hladomor, takže jsem o tom nepřemýšlel. To jediné, co bylo možné koupit, byly velbloudí vnitřnosti. Jakmile jsem se zotavil z nemoci, která po jejich požití následovala, na nás sestoupila obrovská vlna písku.

Tady je záběr té bouře ze stránek NASA. Takže jsem to vzdal a vrátil jsem se do Ameriky, kde mají silnice a tak dále. Zkoumali jsme mormonské cvrčky. To je další organismus, který formuje epidemie. Zde můžete vidět jeho jedince. O sarančatách a cvrčcích byste si mohli myslet, že to jsou býložravci.

Ne. Když se podíváte na přejetá zvířata, uvidíte, jak jim žerou uši, jak jim lezou do očí a do tlam. Je to poměrně odpudivé. Často se také žerou navzájem. Toto je něco jako živoucí histogram. V reálném experimentu jsem soli samozřejmě rozdělil náhodně. Můžete je vidět, jak žerou různé koncentrace soli. Milují koncentraci 0,25.

Zápasí o ni. To je koncentrace jejich krve. U sarančat a cvrčků jsme zjistili to, že se nejedná o spolupráci. Vypadá to, že si pomáhají, ale ve skutečnosti se oddávají kanibalismu a jsou na nuceném pochodu. Když jim dojdou bílkoviny a soli, začnou se žrát navzájem. Když zastavíte, riskujete smrt. Sarančata útočí na ty před sebou a snaží se vyhnout útoku zezadu. Výsledkem je hromadný pohyb.

Za pomocí počítačových simulací a satelitních dat budeme vědět, kde je nedostatek bílkovin, a budeme moct předvídat epidemie sarančat. Děkuji za pozornost. Překlad: qetu www.videacesky.cz