Americká policieLast Week Tonight

Zdravím vás, vítejte u naší show. Dnes večer uděláme něco trochu odlišného. Celá show bude jen o jedné věci. Nejspíš víte, o jaké. A víte proč. Protože protestující celý týden plní ulice ve všech 50 státech v důsledku hrozivého zavraždění George Floyda policií. V reakci na tyto protesty, které se staví proti institučnímu rasismu a brutalitě, je zcela nechutné vidět, že se setkávají s tímto: Napříč zemí se poklidné protesty až příliš často mění na potyčky s těžce ozbrojenou policií, která používá vojenské taktiky.

Zábleskové granáty, slzný plyn, gumové střely, helikoptéry, obrněné vozy. My tu poklidně protestujeme, ale oni vypadají, že se chystají do války. Ano, vypadají. Jestli chce policie přesvědčit veřejnost, že nezasahuje nepřiměřenou silou, možná není dobrý nápad opakovaně ukazovat nepřiměřenou sílu v celostátní televizi. Rovněž v tomto městě, kde starosta de Blasio chválí jejich „obří sebekázeň“ a guvernér Cuomo hrozí povoláním Národní gardy.

Když jsem nedávno říkal, že se těším, až zase začnu nenávidět Andrewa Cuoma, nečekal jsem, že se příležitost objeví tak brzy. Tito protestující získali ohromné množství podpory. Masivní pochody probíhají po celém světě. Sdělení protestujících má mnoho podob, od skandování přes nápisy až k muži, který volal na online schůzi policejní komise v Los Angeles.

Dostal 30 sekund, které maximálně využil, aby předal zprávu veliteli policie, Michaelu Mooreovi: Je nechutné, že LAPD masakruje poklidné protesty v ulicích. Mám dva kamarády, kteří šli protestovat do Beverly Hills. Šlo o poklidný protest, ale policie zasáhla nepřiměřeně, násilně, střílela gumové projektily a slzný plyn. Takhle si představujete „pomáhat a chránit“? Blbost! Naser si, Michaele Moore, odmítám tě nazvat důstojníkem a velitelem, protože si ty tituly nezasloužíš.

Vyhul mi péro a udav se jím. Vzdávám se svého času, naser si! Jestli si prezident dělá poznámky, takto vypadá perfektní telefonát. Nejradši mám tu část, kde se na velitele už vyřve, vzdá se svého času, ale uvědomí si, že mu pár sekund zbývá, tak je využije a přidá bonusové „naser si“. Co se týče prezidenta, ten se ukryl před protesty do bunkru. Později prohlásil, že se neukrýval, nýbrž tam šel na inspekci.

Pak ministr spravedlnosti schválil užití plynu na protesty před Bílým domem, aby se Trump nevysvětlitelně vyfotil v nedalekém kostele, kde držel Bibli, jako by to byl účet za právě objednaný sendvič. V pátek také oznamoval volná místa, kde zmínil jméno George Floyda a řekl: „Toto byl jeho velký den.“ Což je naprosto zasraná nechutnost. Ale dnes večer se nebudeme soustředit na Trumpa. Na rozdíl od jiných kabelovek se ale nebudeme soustředit na rabování.

Pokud jste ale v týdnu název Macy's vyslovili častěji než jméno Breonna Taylor, můžete táhnout do hajzlu. A pokud se ptáte, proč spontánní protesty nemohou kontrolovat každého účastníka, namísto otázky, proč daňoví poplatníci financují těžce ozbrojené regimenty, slovy Roberta Frosta dnešní generace mi můžete také vyhulit péro a udusit se jím, nasrat! Místo toho budeme dnes večer mluvit o policii. Celý týden jsme viděli videa, která se špatně sledují, kde najíždí přímo do davu, mlátí lidi obušky a občas útočí na shromažďovací právo s šokující rychlostí a barbarstvím.

Předběžné střílení do lidí? Předběžné užití nepřiměřené síly? My se z vás strachy neposereme. Co to kurva je? Co to kurva děláte? Co to kurva je?

Je vážně nemožné popsat, jak moc je tohle pobuřující. Protestují proti nepřiměřenosti policie, která je postříká, jaky by to byl opalovák. A toto je pouze jedno ze stovek videí. Natáčíme v sobotu ráno. Kdo ví, co se stane do nedělního večera? Možná budou používat granáty. Současně NY Times přichází s titulkem: Proč nyní potřebujeme návrat Hitlera v podobě robota? Prostě si myslí, že byste si to měli přečíst.

Oni sami tedy neměli. Ale myslí si, že vy ano. Jestli jsou teď diváci doma šokováni scénami policejní brutality, chápu to, také jsem bílý. Ale je nutné říct, že jde pouze o špičku velkého ledovce. Nezačalo to tento týden, ani s tímto prezidentem. A vždy to disproporčně zasahovalo černé komunity. Zde jsou tvrdá fakta. V Minneapolisu, kde byl zabit George Floyd, zasahuje policie silou vůči černým sedmkrát častěji než u bílých.

Černoši mají proti bělochům 2,5krát vyšší šanci na zabití policistou. A zhruba každý 1 černoch z 1000 může očekávat zabití policií. Pokud jste černoch v Americe, nedokážu si představit, jak moc jste vyděšení, naštvaní a vyčerpaní. Nejen tento týden, neustále! Lékaři říkají, že násilí policie vůči barevným Američanům je jedním z mnoha fyzických i psychických faktorů, které dělají z rasismu vážný zdravotní problém.

Policie je zřetelně jen jednou částí většího systému rasové nerovnosti. Ale dnes večer se budeme soustředit primárně na ni. Zkusíme se zaměřit na tři základní otázky: Jak jsme se kurva dostali až sem, co stojí v cestě reformám a co můžeme udělat pro zlepšení? Začněme uznáním toho, že policie dlouho využívala vysokého postavení v americké společnosti. V popkultuře jsou hrdiny milovaných filmů a seriálů.

Například mrzutý děda s kvérem a šukající poldové na koksu a bigotní maniak s jedním černým kámošem. Amerika ze všeho nejvíce miluje poldu odpadlíka, který se nedrží pravidel. Samozřejmě, realita u policie je a vždy byla velmi odlišná. Stojí za to připomenout si historii, protože je důležité pochopit, jak moc je policie v této zemi propojená s bílou nadřazeností. Možná si říkáte: Vítej v klubu, policie.

To je Amerika. Jediná instituce bez hlubokého propojení s bílou nadřazeností je tu Olive Garden. A to jen proto, že ta byla vždy jasným symbolem bílé podřadnosti. Ale policie nebyla poznamenána rasismem jen náhodou. Po většinu americké historie vymáhání práva znamenalo vymáhat zákony, které byly specificky navrženy k podmanění černochů. Jedny z prvních jednotek v Americe byly otrokářské hlídky, které hledaly a vracely lidi, kteří utekli z otroctví. Když otroctví skončilo, běloši neměli v úmyslu zároveň skončit i s bílou sílou.

Jak řekl alabamský plantážník v dobách osvobození: „Máme moc vládnout policejním zákonem nad negry.“ To je požehnání. Musí být kontrolováni, jinak mezi nimi nemohou bílí žít. Vím, že se to neposlouchá snadno. Mně se to i nesnadno říká. Ale když máme mluvit o tom, jak jsme se zde ocitli, je důležité pamatovat si, že jsme zde záměrně. V následujícím století byla policie odpovědná za vymáhání segregace, zatímco umožňovala a občas se i účastnila lynčování a protičernošského terorismu.

Když černoši po milionech migrovali na sever, opět se setkali s brutalitou. Společně s pokračujícím odpíráním ekonomických a životních příležitostí, mimochodem ne zrovna citlivě, došlo k tomu, že v létě roku 1967 proběhla řada významných povstání proti rasové nespravedlnosti napříč Spojenými státy. Ale jak popisují tu samou dobu běloši? Léto roku 1967.

Je známé jako léto lásky. Jo, je tak známé. To je dost velký odstup, že? Upřímně se obávám, že na současné události budou bílí historici jednou vzpomínat jako na léto alba Chromatica. A od 60. let se věci nezlepšily. Nixon se zapřisáhl právu a začal drogovou válku, kterou Reagan později posílil.

V 90. letech přišly myšlenkové proudy s teorií rozbitého okna a začala se razit politika nulové tolerance. Podle té mohou drobné zločiny vést k větším, pokud nejsou postihovány, proto by policie měla přísněji zasahovat proti těm menším. To vedlo k zaplnění nízkopříjmových barevných komunit policií a bylo umožněno například zadržení s prohlídkou. To v podstatě dovoluje policistům náhodně prohledávat lidi. Na vrcholu této politiky v roce 2011 bylo téměř 700 000 zaznamenaných prohlídek v New Yorku v drtivé většině u černochů a Latinoameričanů.

Jinými slovy lze říct, že se tyto praktiky až moc často pojily s touhle zasranou blbostí, pouze pod jiným názvem. Tato policejní agrese byla často doprovázena stálým voláním po navýšení počtu policistů v ulicích. A něco si ujasněme.

Ve velkém se to týkalo i demokratů. Od starostů velkých měst až k tomuto chlápkovi: Iniciativa, která dostane do ulic dalších sto tisíc policistů. Větší účast, více prevence, sto tisíc dalších policistů. Sto tisíc nových policistů v komunitách všech velikostí. Potřebujeme dokončit práci, dostat do ulic sto tisíc nových policistů. Minulý podzim podpořil Kongres můj návrh najmout k těm sto tisícům policistů dalších padesát tisíc pro oblasti s vysokou kriminalitou. Jo, poděkujme Kongresu.

Sto tisíc policistů není super. Super je masivní růst nefunkční instituce k snadnému získání politických bodů. A když to zvládnete během hraní na saxofon, pak je to ještě suprovější. V době, kdy jsme navyšovali financování a dávali policii více pravomocí, jsme zároveň osekávali výdaje na klíčové sociální služby. To znamenalo, že v řadě komunit zůstala policie jako jediná na zvládání téměř všech lidských problémů.

Tento problém ochotně připouští i bývalý velitel policie z Dallasu: V této zemi žádáme od policistů příliš. Prostě od nich chceme příliš. Každé selhání ve společnosti předáme k vyřešení policii. Nedostatečné financování duševního zdraví? Ať to řeší policisté. Nedostatek financí na drogově závislé? Dejme to policajtům. V Dallasu máme problémy se ztracenými psy.

Ať řeší ztracené psy policisté. A víte co? Má naprostou pravdu. Žádáme toho po policistech příliš. Mají ohromnou škálu složitých povinností, na které často nejsou vybaveni. To z nich dělá Jareda Kushnera mezi místními zástupci. Samozřejmě bez výrazu, pokožky a celkového chování posedlého dítěte. Takže i když bychom teď měli být rozhodně naštvaní na policii, buďme naštvaní i na sérii rozhodnutí, která z nich v některých komunitách udělala jediný veřejný zdroj.

Navíc jsme tato špatná rozhodnutí nedávno ještě nebezpečně posílili, když jsme policii zbytečně ozbrojili až po zuby. Toto jsme probírali už před šesti lety, pořídili jsme policii vybavení na vojenské úrovni, které teď zčásti vidíme při kontrolování a rozhánění protestů. A po pravdě zde není problémem jen vybavení. I ve vedlejším odvětví policejního výcviku se objevuje podpora tvrzení, že jsou policisté ve válce.

S takovou myšlenkou zašel asi nejdále tento chlap: Když učiníte rozhodnutí, které vezme lidský život, změníte se v predátora. Co dělají predátoři? Zabíjejí. Pouze zabiják může ulovit zabijáka. Jste emočně, duševně a psychologicky připraveni ukončit lidský život při obraně nevinných životů?

Pokud takové rozhodnutí nezvládnete, najděte si jinou práci. Když někomu budete říkat, že je predátor, podpoříte ho, aby viděl zbytek světa jako potenciální kořist. Policisté po takovém výcviku mohou skončit na hraně. Holiče nezaučíte tím, že mu řeknete: Tady jsou nůžky, takto stříháš a takto probodneš krční tepnu. V 99 % času tohle nebudeš potřebovat, ale pokud myslíš, že to nezvládneš, najdi si jinou práci.

Ten hnusák se jmenuje Dave Grossman a nazývá se expertem na vědu zabíjení. Tento termín vymyslel a definoval jako: „Odborné studium aktu ničení, stejně jako je sexuologie studiem reprodukčního aktu.“ To je… Také jsem si jistý, že první lekcí sexuologie je nikdy nenazývat sex reprodukčním aktem, pokud chcete, aby se s vámi kdokoli ještě někdy reprodukoval.

I když je Grossman sráč, v policejní kultuře není nežádoucí osobou. Se svými tréninky je na cestách 200 dnů ročně. Policista, který zastřelil Philanda Castila, se účastnil lekce založené na Grossmanových teoriích. V reakci na tuto střelbu starosta Minneapolisu zakázal policejní účast na válečnickém výcviku, ale tamní šéf policejních odborů Bob Kroll oznámil plán vzdorovat tomuto rozhodnutí: Jestli považují ten výcvik za porušení, ale chtějí se ho účastnit ve volném čase, strážníky v tom podpořím, sám bych se účastnil jako první.

Kdybych měl být trestán, nikdy bych jim nevyhověl. Upřímně nevím, co je zde více alarmující. Jeho odhodlání vycvičit z policistů predátory, ležérní náznak beztrestnosti, nebo nápis v kanceláři, který říká: „Dovol mi všeho nechat a řešit tvůj problém.“ Takovou dekoraci kanceláře si vždy vybere prvotřídní sráč, ale tohle je člověk, jehož prací je řešení problémů jiných lidí.

Ta jistota, že se ho netýká potrestání, nás přivádí k druhému bodu, na který se dnes podíváme. Jaké jsou hlavní překážky reformy? Protože jedním z největších problémů jsou policejní odbory. I ve městech, kde starostové a velitelé hovoří správně, je důležité vědět, že odbory mohou zastavit všechny jejich návrhy hned v zárodku. Odbory mohou nesmírně zkomplikovat i řízení u alarmujících prohřešků.

Podívejte se, co se stalo v Minneapolisu dvěma strážníkům z Bobových odborů: Dva policisté z Minneapolisu mají placené volno za údajné ozdobení stromečku na čtvrtém okrsku řadou předmětů, které působí rasisticky. Pálivé brambůrky Takis, kyblík od grilovaných kuřat, mentolové cigarety a plechovky se sladovým alkoholem. No ty krávo! To není jen nechutné, je to asi nejvíce rasistická vánoční věc od doby, kdy se lidé rozhodli, že toto dítě ze Středního východu bylo bílé.

Nejenže tento incident vznáší vážné otázky o těchto strážnících, také se dotýká celého oddělení, protože si podle všeho nemysleli, že by s tím měl nějaký kolega problém. Je třeba uznat, že když toto prasklo, starosta Minneapolisu oznámil, že strážníci dostanou výpověď ještě v daný den. Ale toto vyjádření musel téměř okamžitě vzít zpět se zdůvodněním, že musí proběhnout zákonný proces.

Prověřili jsme to a navzdory skutečnosti, že se toto událo před rokem a půl, je jeden ze strážníků ještě stále v rozhodčím řízení. Podívejte, já chápu, že odbory bojují za své pracovníky. To prostě dělají. Ale policejní odbory to dovedly do nebezpečného extrému. Vyjednávání o smlouvách dělá odstranění problémového strážníka nesmírně složité. Washington Post analyzoval velká policejní oddělení a zjistil, že za prohřešky vyhodila nejméně 1881 strážníků, ale přes 450 z nich byla nucena znovu přijmout.

To je téměř 25 procent po odvoláních vyžádaných odborovými smlouvami. Odbory mohou odporovat dokonce i základním a pochopitelným reformám. Policie v Clevelandu začala před pár lety vyžadovat hlášení pokaždé, když policisté na někoho vytasili a namířili zbraň. A jejich odborový šéf z toho absolutně zuřil: Obávám se, že strážníci budou váhat s vytažením zbraně v daných situacích, protože se jim nebude chtít do papírování, spojeného s nutností vytáhnout zbraň.

Zaprvé, představa, že riziko papírování odrazuje policisty více než riziko něčího zabití, je legitimně děsivá. Takové odůvodnění je těžké uznat od kohokoli, zvlášť od někoho, kdo vypadá jako vařená brambora nebo vzteklé vejce s knírem. Vím, že ho ta srovnání asi naštvala, ale co udělá? Zastřelí mě? Nemyslím si. Myslete na to papírování! Takový přístup se přijímá zvláště těžko, když před pouhými 6 měsíci byl policistou z Clevelandu zabit Tamir Rice.

Když mají čelit odpovědnosti, kterou nemají rády, odbory často přijdou s ultimátní hrozbou, že se prostě stáhnou a nechají zločin růst. Poslechněte si například vedoucího největších odborů v New Yorku, jak reaguje na soudní doporučení vyhodit strážníka, který chvatem udusil Erica Garnera: Advokáti zločinců dostali to, co chtějí. Policejní oddělení se zastavilo.

Policejní oddělení nemůže zastavovat vrahy, nemůže zastavovat zločince, nemůže efektivně pracovat. Nerad oznamuji, že musíme říct našim policistům, aby zpomalili. Aby zpomalili… On vlastně pohrozil nezasahováním proti „vrahům“ v rámci vyjednávání. Mimo morální trestuhodnost jde o nástroj, kterým většina odborových svazů prostě nedisponuje. Když za své členy bojují odbory televizních autorů, nejhorší věcí, kterou mohou hrozit, je pár epizodami seriálu Bull, Černé listiny nebo této show.

A to prostě není přesvědčivý argument. A nešlo o planou výhrůžku, po tomto prohlášení policie v New Yorku vážně zpomalila. Závažná zatčení poklesla o 11 procent, zatčení za přestupky o 18 procent a pokles 32 procent u jízdních přestupků. Ale jde o to, že pokud žijete v New Yorku, nejspíš si nepamatujete, že by ve městě nastalo období chaosu.

Protože se to nestalo. Lidé stále žili své běžné životy, metro mělo obvyklé zpoždění. A krysy stále tahaly kusy pizzy po schodech, aby nakrmily rodiny po náročném dni krysí práce. Až si říkáte, jestli tato zatčení vůbec byla v zájmu veřejného bezpečí. Správný způsob, jak prosadit změny přes odborářský odpor, by bylo zakročení federální vlády. To by bylo možné.

Vláda může vyšetřovat policejní oddělení za opakované porušování občanských práv a zasáhnout s něčím, čemu se říká souhlasný výnos. Těmi by policejní oddělení odsouhlasila instituční změny, na které by později dohlížel federální soud. To může být silný nástroj k vynucení změn. Onen požadavek na papírování v Clevelandu, který nasral tohle vejce, přišel skrze souhlasný výnos. Problém je ten, že vládní provedení závisí na tom, kdo vládu řídí.

Právě teď je to tento velmi neúspěšný prodavač Biblí. A on zjevně nemá žádný zájem o policejní reformu. V prvním období George Bushe ministerstvo spustilo 12 šetření policejních oddílů, v Obamově prvním období jich bylo 15. Trumpovo ministerstvo zahájilo jediné vyšetřování a nepřineslo žádné souhlasné výnosy. Mezitím dal Trump jasně najevo, na které straně stojí. Nejenže stáhl Obamova omezení vojenského vybavení pro policii, poslechněte si, co řekl publiku policejních posluchačů: Prosím, nebuďte příliš hodní.

Například když někoho přesouváte do auta a chráníte mu hlavu. To, jak jim dáváte ruku na hlavu… Neudeřte se do hlavy, vždyť jste zrovna někoho zabil. Říkám vám, že můžete dát ruku pryč. Je dost špatné, když Trumpově protiprávní rétorice tleská banda náhodných blbců. Mnohem více alarmující je tleskání lidí, kteří mají na právo dohlížet a zastavovat bezpráví.

Jestliže nezasáhnou odbory ani federální vláda, jak můžete dosáhnout odpovědnosti, když policie poruší vaše práva? Můžete se pokusit zažalovat město nebo individuálního strážníka. Zejména u prominentních případů se může jednat o neskutečné částky. Za období pěti let vyplatilo deset měst s největší policií přes miliardu dolarů na vypořádáních. Podívejte, nejsem žádný kontrolor.

Kéž bych byl. Nevysvětlitelný a k smrti nudný volený účetní, jehož pracovní název je nepochopitelnou slovní složeninou? No tak, to je má snová práce. Ale i já vám řeknu, že když utratíte miliardu na vypořádáních za špatné chování, měli byste vážně prověřit, jak vypadá správné chování. Jestliže město nemá pocit, že vás musí odškodnit, máte vážný problém. Protože civilní žaloby proti policistům je téměř nemožné vyhrát. Poslechněte si vysvětlení jednoho obhájce, proč bude pro rodinu Michaela Browna obtížné žalovat strážníka, který ho zabil: Jistě, můžou po něm jít civilně.

Problém je v kvalifikované imunitě. Řekne, že tak jednal v rámci svého zaměstnání. Jo. V tom má pravdu. Policisty často chrání před následky něco, čemu se říká kvalifikovaná imunita. Zní to jako něco, co získáte podvodným kódem v GTA. Sleduj, zapnul jsem kvalifikovanou imunitu a teď přejíždím autem prostitutky.

Tento termín stojí za vysvětlení. Kvalifikovaná imunita v základu znamená, že je strážník imunní vůči žalobám, pokud se již dříve nevedlo řízení pro shodný případ. A tím myslím zcela shodný, protože malé a nepatrné odchylky mohou vést k zamítnutí případu. To se děje neustále. Jeden případ byl zamítnut pro rozdíl mezi „vypuštěním psa na nehybného podezřelého v zarostlé rokli“ a „vypuštěním psa na nevzdorujícího podezřelého v lesním průplavu“.

To naprosto chápu, jde o zcela odlišné venkovní díry. Dále tu byl tento případ: Odvolací soud rozhodl, že policie zasáhla nepřiměřenou silou, když použila taser na těhotnou ženu během silniční kontroly v roce 2004. Třikrát byla střelena paralyzérem, protože odmítala podepsat pokutu. I když bylo rozhodnutí na straně Brooksové, strážník, který střílel, dostal imunitu, protože nebyl vyřešen zákon o taserech.

To je naprosto směšné. Na metodě, kterou ten strážník použil k útoku, by nemělo záležet. Jako kdyby Jeffrey Dahmer dostal imunitu, protože vařil oběti v multifunkčním hrnci. Zločinem je ta vražda, ne použité zařízení. Dobrou zprávou je naděje, že nejvyšší soud brzy zváží přehodnocení kvalifikované imunity. V Kongresu je nyní návrh zákona na její odstranění. Ale i kdyby prošel, může čekat na podpis nového prezidenta.

A toho možná nezískáme v příštích 4 letech ani nikdy jindy. I když by zrušení kvalifikované imunity bylo skvělé, samo o sobě nebude stačit. A to nás přivádí k poslednímu bodu. Co budeme dělat teď? Navrhuje se spousta věcí, bohužel někteří prominentní demokraté chrlí nápady, které jsou směšně malé. A možná nejabsurdnější je tento: Myšlenka, ať se policisté naučí střílet, když se k nim blíží někdo s nožem, do nohy, a ne do srdce, je naprosto odlišná.

Je spousta věcí, které lze změnit. Takový nedostatek představivosti není zrovna inspirativní, ale není ani překvapivý od Joe Bidena, který je právě nyní skutečným kandidátem na střelení do nohy namísto srdce. I když je toto očividně absurdní, Biden zde ukázal svůj instinkt, že klíčovou otázkou není to, zda někoho střelit, nýbrž kam ho střelit, ten sdílí řada politiků.

Bill de Blasio v New Yorku přerušil snahu o ilegalizaci škrticích chvatů navzdory tomu, že právě škrticí chvat vedl ke smrti Erica Garnera. Faktem je, že postupné reformy, které jsme zkoušeli, například osobní kamery a ovlivňování při silovém výcviku, toto samy o sobě neukončí. Tím neříkám, že bychom je neměli zkoušet, ale často se potýkáme s hluboce zakořeněnou policejní kulturou, odolávající všem snahám o nucené reformy.

Právě proto mnozí lidé zvažují přehodnocení policie od základů. Malým příkladem je Camden v New Jersey, který byl před 10 lety zasažen velmi rozšířenou korupcí. Ale v roce 2013 svou městskou policii zcela rozpustili. Strážníci museli znovu zažádat o svá místa. Takto byli schopni významně pozměnit jejich kulturu a zároveň provést politické změny, které vedly k poklesu stížností a částečnému znovuzískání důvěry své komunity.

Netvrdím, že by to bylo snadné, bez chyb nebo že by to fungovalo všude. Ale mělo by to rozšířit naše obzory ohledně toho, co lze provést. Nyní se začíná šířit nápad seškrtat policejní rozpočty. Tato fráze může být pro někoho alarmující. Sledujte tohoto profesionálního alarmistu, jak jeho zlá tvář panikaří: Škrty policejních rozpočtů. Už žádní policisté. Za to bojují. Zní to jako okrajová záležitost, ale u demokratů už to tak není.

Pokud žijete v uzavřené komunitě, může to znít jako dobrý nápad. Máte vlastní policii. Neplánujete ji nahradit rychle reagujícími sociálními pracovníky, vám o nic nejde. Ve vaší ulici se nebude znásilňovat. Ale co všichni ostatní? Co bude s nimi? Zaprvé musím upřímně říct, že vypadáš nervózně, Tuckere.

Toto jsou obtížné chvíle a doufám, že si vezmeš nějaké volno. Ať už na meditaci, nebo jógu… Kecám, navždy si naser, Tuckere Carlsone, ty vnímavá palice s límečkem. Zadruhé, vzhledem k velmi nízkému počtu případů znásilnění, které vyústily alespoň k obviněním, natož k odsouzením, bych toto vážně nezmiňoval jako důkaz funkčnosti současného systému. A nakonec, škrty policejních rozpočtů vážně neznamenají, že se zbavíme všech policistů a podvolíme se čistkám.

Místo toho jde o posun od omezeného konceptu veřejného bezpečí, které závisí na dohledu a trestech, k investování do komunitních záchranných sítí. Například do stabilního bydlení, služeb pro duševní zdraví a komunitních organizací. Jde o to, že úloha policistů se může podstatně zmenšit, protože by neřešili bezdomovce nebo duševně nemocné nebo by nezatýkali děti ve školách.

Nebo další situace, kde není nejlepším řešením někdo s pistolí. Toto je myšlenka za policejními škrty, pokud opravdu posloucháte. To naznačuje, že Tucker Carlson má pro Black Lives Matter stejné pochopení, jaké byste čekali u chlapa, který právě poprvé viděl černou Barbie a cítí se zmateně, ale hlavně vyděšeně. Jak už víme, mnoho policistů bude veškerému přerozdělování silně odporovat. Policejní odbory se často považují za zásadní a vše ostatní mají za vedlejší. Pamatujete si Boba Krolla?

Když v Minneapolisu žádali odbory, aby přijaly zmrazení platů kvůli covidu-19, reagoval takto: Nejdřív jsme řekli: Fajn, podívejme se na rozpočet města. Oni splachují do hajzlu miliony dolarů v projektech. Vždyť víte, dávají 15 tisíc dolarů ročně na městského transgender koordinátora. Dobře. Ponechejme stranou rizika násilí na transgender lidech, zejména barevných transženách. Místo toho zvažme, že rozpočet policie v Minneapolisu je 193 milionů dolarů.

To znamená, že 15 tisíc představuje 0,008 % z jejich rozpočtu. Jestli je toto splachování do hajzlu, město urgentně potřebuje instalatéra. Lidé jako Bob, kteří protáčí oči u všeho, co souvisí s transgenderem, jsou důvodem, proč je čas posunout debatu od otázky, jak má policie dělat svou práci, k otázce, jakou úlohu by měla policie vlastně plnit. Až moc lidí si stále myslí, že jde o problém několika špatných osob. Poslechněte si strážníka, který tím bez úspěchu zkouší argumentovat před protestujícími v tomto týdnu: Kvůli jednomu špatnému hamburgeru není špatný celý McDonald's.

Co to kurva znamená? Jo, ten protestující má pravdu. Co to kurva znamená? Jeden špatný hamburger by měl znamenat inspekci, několik hamburgerů by mělo znamenat zavření McDonald's a vraždící hamburgery v ulicích by měly znamenat uvažování o veganství. Toto zjevně není o individuálních strážnících. Jde o strukturu vystavěnou na systémovém rasismu, kterou tato země úmyslně vytvořila a nyní ji musí úmyslně rozložit.

A nahradit ji takovou, která bude zohledňovat potřeby lidí, jimž slouží. To bude vyžadovat stálý tlak a pozornost po dlouhou dobu od nás všech. Černé komunity musí být vytrvale aktivistické, zatímco budou běžně vylučovány. Je nejvyšší čas, abychom se připojili a zajistili, že budou vyslyšeny a věci se změní. Protože se může snadno stát, že se nic smysluplného nezmění.

To se stávalo v minulosti pokaždé. Po nepokojích na konci 60. let vznikla komise pro vyšetřování a pokyny. Řada závěrů obsahovala nápady jako demilitarizaci policie a investice do komunit na okraji zájmu, které jsou prosazovány i dnes. Před touto komisí vypovídal i sociální vědec Kenneth Clark. Ten sepsal postřehy, které zůstávají depresivně pravdivé. Řekl: „Četl jsem zprávu z nepokojů v Chicagu z roku 1919, jako bych četl vyšetřovací zprávu z nepokojů v Harlemu z roku 1935, vyšetřovací zprávu z nepokojů v Harlemu z roku 1943, zprávu McConeho komise z Wattsových nepokojů z roku 1965.

Musím znovu otevřeně říct, že jsem jako Alenka v říši divů. Stále dokola se ukazuje stejný obrázek, stejné analýzy, stejná doporučení a stejná nečinnost.“ Nyní jsme ve stejných sračkách, v jakých jsme byli už tehdy. Pokud jimi nejste přímo zasaženi, je lákavé hledat důvod, proč se cítit lépe.

Podívat se na klečící policisty a říct: No vida, takových potřebujeme více. Ale potřebujeme toho daleko více. Protože zde máme pevně zakořeněný systém s hluboko sahající bílou nadřazeností. A je kriticky důležité, abychom se všichni chopili lopat. Cokoliv menšího by bylo absolutně neodpustitelné. K tomu dodám, že je zde jedna osoba, kterou jsem viděl tento týden, jejíž slova mi zní v hlavě.

Poslouchali jste mě nějakou dobu, takže nyní přenechám poslední slova jí: Když se ptají: Proč pálíte vlastní komunitu, proč pálíte vlastní čtvrť? Není to naše, my nic nevlastníme! My nic nevlastníme. Trevor Noah to včera večer řekl krásně. Všichni sdílíme společenskou smlouvu. Když vy nebo já něco ukradneme, přijde oprávněná osoba a napraví situaci.

Ale osoba, která napravuje situaci, nás zabíjí. Takže společenská smlouva nefunguje. A když smlouva nefunguje, proč by mě mělo srát vypálení fotbalové síně slávy nebo vypálení Targetu? Vy jste porušili smlouvu, když jste nás zabíjeli v ulicích a bylo vám to jedno. Porušovali jste smlouvu 400 let, my jsme hráli vaši hru a budovali vaše bohatství.

Znovu jste porušili smlouvu, když jsme svépomocí tvořili svůj blahobyt v Tulse, kde jste na nás házeli bomby. Budovali jsme ho v Rosewoodu, vy jste přišli a zmasakrovali nás. Vy jste porušili smlouvu, nasrat na vaše Targety. Srát na vaši síň slávy. Pokud jde o mě, můžou to tu spálit na popel. A stále by to nebylo dost. A mají štěstí, že nám černochům jde o rovnost, ne o pomstu.

To byla naše show, díky za sledování. Dobrou noc. Překlad: L1ght www.videacesky.cz