Koronavirus VIILast Week Tonight

Dnešním hlavním tématem jsou sporty. Ta věc, kterou se proslavil O. J. Simspson. Koronavirus si vybral svou daň ve všech oblastech, ale svět sportů byl zasažen tvrdě, rychle a možná ze všech nejviditelněji. Vzpomeňte si na den, kdy jste pochopili, že se náš život na čas zásadně změní. Pro mnoho lidí to bylo zde: Dva dny před pozitivním testem na koronavirus udělal hvězdný hráč Utah Jazz Rudy Gobert toto s mikrofony reportérů během rozhovoru.

NBA dnes ráno pozastavila zbytek své sezóny. Bezprecedentní krok šokoval všechny, i vlastníka týmu Dallasu, Marka Cubana. Jak neskutečná věc se musí stát, aby dokázala šokovat i Marka Cubana? Vždyť on je jedním ze žraloků v Shark Tank. To on vybíral firmy jako je Rent A Goat, službu k pronájmu koz na přerostlé keře, Squirrel Boss, tedy krmítko s elektrickými šoky pro veverky a Elephant chat, vycpaného slona, kterého dáte do místnosti jako signál pro nepříjemný rozhovor.

Mark Cuban už viděl ty nejméně představitelné věci, které může tento svět nabídnout. A takto náhle nezmizel jen basketbal. Následně přerušila svou sezónu i NHL. Baseballová liga posunula otevření na neurčito, mezinárodní fotbal rušil zápasy a olympiáda se přesunula na příští léto. I když bylo rušení v danou dobu šokující, po pravdě zde nebyla žádná jiná možnost.

Sportovní události s velkými davy lidí jsou pravým opakem sociálního distancování a jsou noční můrou v průběhu pandemie. Toto únorové utkání Ligy mistrů v Milánu bylo označeno za biologickou bombu poté, co se stalo jedním z nejhorších ohnisek. Ačkoli rušení sportů bylo jednoznačně správným krokem, lidé se stále více ptají, kdy se vrátí. A málokdo se ptá hlasitěji, než tenhle chlap: Doufám, že opět začne fotbal.

Říkal jsem jim, že v to doufám. Můžou to brzy zvládnout. Snad už začnou a bude to i s lidmi v hledišti. I fandové se chtějí vrátit. Chtějí vidět basketbal, baseball, fotbal a hokej, vidět své sporty. Musíme dostat zpět sporty, unavuje mě dívat se na 14 let starý baseball. Bohužel nemám moc času na sledování. Podívám se možná na jednu hru a musím zpět do práce. Jedna připomínka.

Zeptali jsme se několika expertů a ukázalo se, že v průběhu pandemie, která každý týden zabíjí tisíce Američanů, je úměrný počet her z roku 2006, které by měl prezident nyní sledovat, vlastně podělaná nula! Ale není to tak, že by se zde zcela mýlil. Nedostatek sportů je pro řadu lidí emoční rána. A nejde jen o emoce, ale i o finance. Podle jednoho odhadu náhlý výpadek sportů způsobí ztrátu nejméně 12 miliard dolarů a statisíců pracovních míst jen v této zemi.

Tato pracovní místa nezahrnují jen dobře placené atlety, jde i o mnoho lidí, které sportovní události zaměstnávají. Jako tito pracovníci stadionu ve Philadelphii: Marvin Spratly si vydělává 14 dolarů za hodinu grilováním už téměř dva roky na utkáních týmů Sixers, Flyers a Eagles. Je to pro mě vážně stresující. Hromadí se mi složenky, dítě potřebuje plenky. Aisha Johnson pracuje v údržbě pro Phillies.

Teď mám co jíst, v tuto chvíli to ještě zvládám. Ale nevím, co se může stát zítra. Jo, je to vážně náročné. Připomeňme si, že fanoušci Philadelphie jsou sice nelidská monstra a nezaslouží si sympatie ani pochopení, ale lidé, kteří ta monstra obsluhují, závisí na jejich monstrózních penězích. Protože absence sportů vyvolává takové problémy, dnes bychom se mohli podívat, co se stalo se sporty v době koronaviru a jak by mohl vypadat jejich návrat.

Nejprve mi dovolte říct, že svět sportů dělá během pandemie vážně úžasné věci. Týmy i sportovci darují či vybírají peníze na charitu, někteří prodávají značkové masky pro účely spojené s koronavirem. A přestože týmy nemohou hrát, našly si způsob, jak být s fanoušky online a dodržovat sociální distancování. Maskot Pittsburgh Pirates nahrál video s domácím cvičením, maskot Chicago Blackhawks, Tommy Hawk vysával svůj byt.

A Gritty je opět sfouknul, aniž by se vůbec snažil: Nevím, co je zde úžasnější. Grittyho koordinace ruky a oka, fakt, že nejspíš žije v úplně prázdném bytu, nebo objev, že jeho tělo občas píská, když se pohne. Nejspíše proto, že z evolučního hlediska je Grittyho nejbližší příbuzný použitá psí hračka. A nejde jen o maskoty.

Sportovci předvádějí, jak se snaží pracovat z domova. Což není vždy snadné. Například nejužitečnější hráč NBA Giannis Antetokounmpo řekl reportérům, že nemůže trénovat, protože ve svém domě nemá koš. Jiní museli být kvůli tréninku dost kreativní, ať už jde o plavce, který trénuje v bazénku s kurtou, olympijského běžce, který vytvořil provizorní běžecký pás z vany a oleje, olympijskou lezkyni, která si dělá stěnu z domácnosti, nebo dřepujícího Brandena Klinea se psem, který se tím zdá být absolutně nadšený.

Ale ne každý domácí trénink má hladký průběh, jak nedávno zjistil nadhazovač Dodgers, Joe Kelly: Říkáte si, jak se nám daří v karanténě? Joe pracuje na nadhozech. Upřímně, kdybych byl Kellyho manželka, okno bych nikdy nenechal opravit. Nutil bych ho to vysvětlovat pokaždé, když přijde návštěva. Tohle okno? Joe, povíš jím to? Nepamatuji si všechny detaily, třeba kolik milionů ti platí za schopnost hodit míčkem přesně, jak velká byla ta síť a o kolik jsi ji minul.

Jen jim ten příběh pověz, já zatím najdu video. Vysílací společnosti, které závisí na živých přenosech, jsou nyní v zoufalé situaci. ESPN sice přišla s dokumentem o Michaelu Jordanovi, ale jinak postrádá obsah. Vysílá videoherní veze baseballu a basketbalu a pořad SportsCenter nedávno tweetnul toto: Možná si říkáte: Co jsem to kurva právě viděl?

Podle všeho má jít o ruskou show s názvem Kamenné tváře, kde se účastníci vzájemně fackují plnou silou. A tento chlapík je proslulý fackovač, na jehož jméně nezáleží, protože má přezdívku Knedlík. Výborné jméno pro takového chlapa. Teď už nepotřebuji vědět nic dalšího, jsem zcela pro soutěžní fackování. Jen mi řekněte, který kanál mám odebírat a kde si mám objednat své knedlo zelo.

Pokud dosahujeme takového bodu zoufalství, že jsme ochotni sledovat i fackování velkých chlapů v místnosti bez oken, zjevně je zde touha po restartu sportovních událostí. Otázkou není to, proč se mají sporty vrátit. Jde o to, jak to provést bezpečně. Udělat to zodpovědně je obří závazek. Udělat to nezodpovědně je naopak dost jednoduché. Stát Florida dříve vymezil profi sporty a mediální produkci se státním publikem jako klíčové služby, tedy pokud budou veřejně nepřístupné.

Proto WWE pokračuje se svojí show na Floridě, pořádá utkání v prázdných halách. Ale to vyžaduje mnohem více lidí, než jen dva zápasníky. Potřebujete produkční týmy, které pracují v těsné blízkosti. Ačkoli v WWE trvají na tom, že jejich opatření jsou zcela komplexní, jeden zaměstnanec napsal anonymní dopis floridskému komisaři, kde ho žádal o uzavření, protože: "Navzdory sanitárním opatřením nemůžeme dodržet sociální distancování a musíme se dotýkat lidí."

Je zcela jasné, proč ředitel Vince McMahon nemá problém s rizikem. V nedávném telefonátu s investory řekl, že diváci chtějí vidět nová utkání. Myslím, že nový obsah vždy táhne ve smyslu stimulování zájmu. Všichni jsou očividně dost hladoví po novém obsahu, už vás může unavovat sledování Netflixu a chcete vidět siláky ve spodním prádle.

Zaprvé bych namítl, že rizika takového způsobu tvorby obsahu právě teď dost převažují nad užitkem. Zadruhé, pointu telefonátu nikdo nepochopil, protože jsi právě řekl: Stimulovat, silák, spodní prádlo a zejména Driver. To vše v jedné větě. Všichni si začnou okamžitě představovat, jak jim drtí kosti Adam Driver. Flákni se mnou do pekla, ty sprostá bedno!

Nacpi mi čelist do krku, ty nezkrotný bejku! Rychlá poznámka bokem. Řada z vás se může ptát, kam tímto mířím. Pokud jste z mého personálu, říkáte si: Je to sexuální, nebo spíš násilné? Na to dostanete znepokojivou odpověď: Ano! Jestli jste má žena, asi si říkáte: Mám se tím znepokojovat? A vaše obavy ještě vzrostou, když odpovím: Jen pokud sama chceš. A co sám Adam Driver? Znepokojuje ho ta vytrvalá sexualizace? Působí dost uzavřeně a taková pozornost mu může dost vadit, tím pádem může jít o jistou formu obtěžování.

Vlastně tu může mít dobrý základ pro obranu právní cestou. Na to říkám: Udělej to! Naplácej mi soudním příkazem, ty zoufalá hrano. Škemrej, abych přestal, ty hrozivá překážko. A nejde tu jen o WWE. Konkurenční AEW také pořádá představení na Floridě a UFC začalo minulý týden pořádat zápasy v Jacksonville.

Na tento turnaj nemohli dopravovat zahraniční zápasníky, ale prezident Dana White naplánoval šílenou kličku: Bojový ostrov je realita. Bojový ostrov je skutečná věc. Vážně se to děje, právě teď budujeme na ostrově infrastrukturu. Jsem připravený začít. Ano. UFC buduje své zařízení na soukromém ostrově, kterému říkají bojový ostrov. Je to chytrý název?

Ne. Je to perfektní název? Ano. Protože je to první věc, která by napadla idiota, kdyby chtěl pojmenovat soukromý ostrov pro boj. Mohl to nazvat Rváčhamy, Puerto Bitko, Dravý Maui, Drsný Miguel. Ale to neudělal. Ani ho nenapadl zjevný název pro ostrov ke konání UFC zápasů, tedy prosté UF-Sea. Dano, podívej se na mě. Proč jsi to nenazval UF-Sea? To je perfektní. Pořádání eventů je právě teď rozhodně riskantní.

Pouhý den před posledním UFC turnajem musel jeden zápasník odstoupit, protože on a dva členové jeho týmu měli pozitivní testy. To podtrhuje fakt, že pokud chcete návrat sportů bez rizika, právě teď to není možné. Přesto cítí sportovní organizace tlak a chtějí rizika ignorovat. Zvláště vysokoškolské sporty, kde atletické programy silně závisí na příjmech z fotbalu. Doufali byste, že trenéři budou mluvit o rizicích a bezpečnosti s jistým taktem, ale oklahomský trenér fotbalu Mike Gundy nemá problém říct nahlas to, co si myslí: Jestli máme vrátit své hráče, otestujte je.

Jsou ve formě, je jim 18, 19, 20, 21, 22 let a jsou zdraví. Spousta z nich si s tím poradí bez pomoci, mají protilátky a jsou silní. Musíme se držet rozpočtu a vydělat peníze pro oklahomskou státní. Ježíši Kriste! Nevím jistě, čí zdravotnická rada má uprostřed pandemie nejmenší váhu, ale chlápek, kterému nevadí nakažení studentů potenciálně smrtícím virem, aby mohli ostatní vydělávat miliony, je někde u úplného dna.

Společně s radami pohřebních magnátů a koronavirem s falešným knírkem. Gundy se za tento komentář později omluvil, ale v tom, co řekl, byla skutečná upřímnost. Zisk je zde silnou motivací. Obzvlášť pro některé vlastníky týmů. Ti nebudou mezi lidmi, kteří riskují. Proto velké sporty, jako je baseball a fotbal, tak horlivě usilují o návrat.

Ale předpokládejme, že nelze pořádat všechny akce v Jacksonville, nebo na nějakém pitomě pojmenovaném ostrově. Jak to zařídíte tou nejbezpečnější možnou cestou? Musím zmínit, že Anthony Fauci nastínil, jak toho dosáhnout: Způsob by tu byl. Nikdo nebude chodit na stadiony. Zavřete je do velkých hotelů tam, kde chcete hrát, Držte je pod pečlivým dozorem a nechte je testovat, klidně každý týden. Ujistěte se, že se vzájemně nenakazí a prostě je nechte odehrát sezónu.

Jo. Prostě všechny účastníky izolujte a testujte je do zbláznění. Intuitivně se to může zdát funkční, konec konců zde už máme show, kde se pár lidí s neskutečnými těly celý den hlídá před osaháváním. Jmenuje se Too Hot to Handle a je dokonalá. Jeden sexy idiot požádal dalšího o ruku lízátkem. Jestli tu show nesledujete, ale přitom nadáváte na nedostatek seriálů, jste podělaní blázni!

Myšlenka toho, co Fauci právě nastínil, takzvané bublinové ligy, se objevuje ve více sportech. Například baseballová liga diskutovala o plánech, jak odehrát všechna utkání v Arizoně. Je třeba říct, že to vypadá jednoduše, prostě izolujete týmy a necháte je hrát bez diváků. Ale když o tom začnete přemýšlet déle než vteřinu, vše je najednou mnohem komplikovanější.

Neizolovali byste pouze hráče, museli byste řešit i trenéry, týmové lékaře, rozhodčí, klubový dozor, řidiče, kamerové týmy a personál hotelů, když zmíním jen část. Podle jednoho odhadu by i bublinová liga vyžadovala skoro 10 000 lidí a všichni by museli být neustále testováni. Zde je zásadní rozdíl, protože pro-wrestleři, UFC zápasníci a univerzitní atleti nemají své odbory, ale hlavní profesionální sporty ano.

Proto mají podstatnou vyjednávací sílu. Jestliže po nich žádáte, aby se izolovali od rodin a riskovali vlastní životy, potřebujete jejich souhlas. Jsou zde velká jména, například Mike Trout z Angels, která mají podstatné obavy: Co bude s rodinnými příslušníky? Má žena je těhotná. Co budu dělat, když začne rodit? Když se vrátím, musím na 2 týdny do karantény?

Samozřejmě nemůžu propásnout narození mého prvního dítěte. Má pravdu. Liga by neměla po nikom chtít, aby propásl narození prvního dítěte, to je magický okamžik. U druhého dítěte je to otázka. Stejné sračky, jiný den. Třetí dítě? Tam už nemusí být ani matka. Ale první dítě je něčím, co vám prostě nesmí utéct. Poté, co více hráčů zatlačilo, ligový baseball upustil od nápadu s Arizonou.

Jeden představitel dokonce řekl: "Kdybych řekl, že je to dobrý nápad, lhal bych. Všechny plány jsou nějak špatné." A to platí pro celou řadu současných návrhů, jak dostat sporty zpět. V momentě, kdy začnete číst detaily těchto plánů, automaticky jsou směšné. Novým plánem MLB je odehrát zkrácenou sezónu na co nejvíce domácích stadionech.

Ale týmy by k nim stále musely cestovat, to znamená být mimo karanténu. Pro ilustraci toho, jak snadno se můžou věci pokazit se podívejme na Německo. Tato země zvládá pandemii mnohem lépe a oproti Spojeným státům je ve zcela jiné situaci. To umožnilo jejich fotbalové lize návrat v tomto týdnu s přístupem jako u bublinové ligy, bez fanoušků a s týmovým personálem v hotelové karanténě. Ale dva hráči už měli pozitivní testy, tím donutili své týmy ke čtrnáctidenní izolaci.

A jeden trenér propásl první hru, protože odešel z hotelu koupit zubní pastu a nesmí se vrátit k týmu, dokud nebude mít dva negativní testy. To ukazuje, jak moc složité je zvládnout zde cokoliv efektivně. Podívejte, sám připouštím, že bych si vážně přál návrat sportů. Nelze zpochybnit, že mají schopnost inspirovat. Jedna z nejlepších věcí na sportu je to, jak spojuje lidi v dobách krizí, například když Yankees začali znovu hrát po 11.

září. Ale bohužel je spojování lidí přesně tím, co bychom právě teď neměli dělat. Ačkoli sporty opravdu pomáhaly na začátku této krize a poukazovaly na závažnost tohoto viru, pokud se vrátí moc brzy a nezodpovědně, už nebudou inspirativní. Budou odstrašující příklad. I když se to těžce poslouchá, budeme potřebovat trochu času, abychom to provedli správně. Budeme vracet sporty pomalu, s individuálním přístupem, podle úrovně sportovního kontaktu a se solidním systémem testů a sledování.

Vím, že lidem v jejich životech sport chybí. Ideálně potřebujeme záplatu, dokud se sport nemůže vrátit. Něco s existující infrastrukturou a rozvrhem atraktivních eventů, vášnivou diváckou základnou a bez lidského kontaktu. Něco, co zde očividně buduji: Pokud sledujete Twitter, možná jste nedávno viděli toto virální video.

Kuličky jsou v boxech. A jedou! Je to těsný závod. A Kometa zasahuje Rozdělovače! Zábrana ho zpomaluje a propadá se na třetí místo, do spárů Hlubokého oceánu. Je tu Reflektor a Tarantule přebírá vedení! Kurva, ano! Dovolte mi představit vám Jelle's Marble Runs. Pochází z Holandska a jde o soutěžní ligu v kuličkách, která je, mírně řečeno, absolutně fantastická!

Pravidelně nahrává závody na tento youtubový kanál. Každý, komu jsme je ukázali, včetně lidí, kteří nefandí sportům, chtěl nakonec vidět přídavek. Jsou zde celé závodní dráhy s kuličkovými diváky, navíc i kuličkový turnaj s 16 závody, které zahrnují štafety, vodní toky a překážky. Závodící kuličky mají dokonce své příběhy a opravdu vášnivé fanoušky: 20 000 lidí z celého světa sledovalo minulý týden závody živě a kanál Jelle's Marble Runs má miliony shlédnutí.

Jsou tu velké základy fandů. Nejen pro týmy, i pro samotné kuličky. Když se během sezóny někomu nedaří, dozvíte o tom. Dají té kuličce vědět, že musí svou hru trochu vylepšit. Z jedné strany je to úžasné. Z druhé strany kuličky zrovna nepotřebují, aby jim fandové něco říkali. Podívejte se na Midnight Wisps, ti byli v debutové sezóně čtvrtí, těsně jim unikla bedna.

Ale spokojili se s tím? Ne. Příští rok se vrátili a vyhráli naprosto vše. Motivovali se svými nedostatky a vrátili se silnější. Nebo kulatější. Nevím, jaké přídavné jméno je pro kuličky nejvhodnější. Tady nejde jen o rozptýlení na Youtube, je to krásná soutěžní akce a ty svět nyní potřebuje více, než kdykoli předtím. Letošní turnaj kuličkové ligy měl začít příští měsíc, Bohužel přišly těžké časy a liga postrádá peníze, dokonce tweetla: "K pořádání ligy potřebujeme sponzory.

Hlavního sponzora a nějaké menší." Takže hrozí, že tato krásná věc zmizí ve chvíli, kdy ji potřebujeme nejvíce. Tedy spíše hrozilo, protože sponzoři už se nehledají. A znám důvod, díváte se na nového hlavního sponzora nadcházející kuličkové ligy. Přesně tak. Budeme hrdě sponzorovat všech 16 turnajů v příštích měsících. Počkejte, je tu zvrat. Společně s naším sponzorstvím získá vítěz každého turnaje příspěvek 5000 dolarů potravinové bance jejich jménem.

Ať už jde o Raspberry Racers, Green Ducks, Hazers nebo Oceanics. Ale upřímně, ti budou muset v šatnách hodně věcí přehodnotit, protože loni nestáli za nic. A je toho více. Na konci turnaje získá celkový vítěz příspěvek 20 000 dolarů jejich kuličkovým jménem pro Mezinárodní záchranný výbor. Je to jediný způsob, který nás napadl, jak celou věc ještě vylepšit. Prosím, dívejte se: Jelle's Marble Runs a Last Week Tonight uvádí Do vedení jdou Hazers.

Green Ducks jsou ve vodě! Mají problémy v rychlých zatáčkách. Savage Speeders si drží tempo, jdou do finále. Raspberry Racers bojují o zlato. Sportovní událost tohoto léta právě dorazila.

Neuvěřitelné! Raspberry Racers přebírají vedení, jsou v cílové rovince. Kdo bude první? Kuličková liga 2020. Premiéra 21. června. Tohle je za všechny kuličky. Překlad: L1ght www.videacesky.cz