Letecká dálnice přes AtlantikWendover Productions
32
Pokud se podíváte na nějaký letový tracker, zjistíte, že letadla často létají po stejné trase. Pokud se podíváte nad Atlantik nebo jiný oceán, objevíte zástupy vyrovnaných letadel. Jak takováto cesta nad oceánem funguje?
Přepis titulků
Pokud se podíváte na letový radar
mezi 4. a 5. hodinou ranní, můžete si všimnout něčeho zajímavého. Do Evropy míří vyrovnané zástupy letadel. Je to jen několik z 2 000 letů,
které denně Atlantik přeletí. S tolika letadly
zde musí panovat určitý pořádek. Tohle je nejpřímější cesta
z New Yorku do Londýna. Možná si myslíte,
že je to tato rovná čára, ale tato rovná čára
není rovnou čárou.
Tahle křivka je rovnou čárou, protože Země je kulatá, ač si to někteří nemyslí. Zakřivení trasy při letu z New Yorku do Londýna není moc výrazné, ale u delších letů, například z New Yorku do Bangkoku, není nejkratší cesta tato, ale tato. Přímo přes severní pól. Dává to větší smysl, když se podíváte na tuto mapu. Když načrtnete nejkratší cestu z Atlanty do Londýna, zjistíte, že prochází téměř každým větším mezinárodním letištěm na východě USA.
To znamená, že letadla z Atlanty do Evropy letí po stejné trase jako letadla z Charlotte, Washingtonu, Baltimoru, Philadelphie, New Yorku a Bostonu. Většina těchto mezinárodních letů vzlétá mezi 12. a 2. hodinou ranní, takže do Evropy dorazí brzy ráno. Tudíž po stejné trase a ve stejný čas cestuje velké množství letadel. V severním Atlantiku najdete tryskové proudění.
Tyto východní větry vanou rychlostí kolem 180 km/h a letadla, která v nich cestují, mohou ušetřit hodiny letu. Tyto větry jsou nejsilnější v oblasti 5 km vysoké a 160 km široké. Tím se lety ještě více koncentrují. Průměrný transatlantický let z New Yorku do Londýna trvá kolem 6 hodin a 15 minut. Let proti tryskovému proudění trvá kolem 7 hodin. Někdy jsou větry ještě aktivnější. Třeba 8.
ledna 2015 let 114 British Airways letěl z New Yorku do Londýna pouze 5 hodin a 16 minut. Byl to nový rekord pro komerční podzvukové letadlo. Ten den tryskové proudy vály rychlostí 320 km/h. Boeing 777 dosáhl rychlosti 1 200 km/h. Pouze 25 km/h pod zvukovou bariérou. Když vítr může ušetřit hodinu letu a 777 spotřebuje 2 700 galonů za hodinu a 1 galon stojí 1,89 dolaru, dělá to rozdíl 5 300 dolarů mezi letem ve správném a špatném větru.
Snad už chápete, proč je to důležité. Letadla letající po stejné trase, většinou nebývají problémem. Nejrušnější trasa v USA mezi New Yorkem a Chicagem vypraví každý den přes 100 letů. V ranní a večerní špičce letadlo startuje každých 5 minut. Tato letadla letí tou nejefektivnější trasou. Před letem letoví plánovači vyplní dokument pro letovou kontrolu. Během letu jsou naváděni letovou kontrolou, která je udržuje 5 námořních mil od ostatních letadel.
Rozdíl mezi letem do Chicaga a do Londýna je ten, že nad Atlantik radary nedosahují. Radar má dosah asi jen 400 km od pobřeží. Letadla nad Atlantikem mohou být od pobřeží vzdálena tisíce kilometrů. Proto každé ráno plánovač tras v Gander na Newfoundlandu zveřejní seznam severoatlantických tras. Noc před tím všechny aerolinky, které následující den poletí přes Atlantik, odešlou Ganderu záznam o preferované trase, která podle nich bude tou nejlepší.
Gander se většinou těmito žádostmi řídí a vytvoří přibližně 10 tras. Tyto trasy se snaží dostat co nejvíce letadel na co nejefektivnější cestu do Evropy. Trasy mají své názvy. Zulu je nejjižnější, Yankee je druhá odspoda, poté X-Ray, Whiskey a tak dále.
Let na trase probíhá takto. Upozorňuji, že nyní se dostáváme k technickým detailům. Řekněme, že letíme z New Yorku do Paříže. Půl hodiny před odletem si kapitán vyžádá od běžné letové kontroly povolení pro cestu k Newfoundlandu. Ve většině případů povolení dostane a brzy vzlétáme. Po překročení Zálivu svatého Vavřince si pilot zažádá o některou z tras.
Takto vypadá zpráva popisující aktuální cesty přes Atlantik. Pilot se podle něj rozhodne zažádat o trasu Whiskey. Prozatím zamíří k orientačnímu bodu RAFIN, naší bráně nad oceán. Orientační body jsou pevně určená místa ulehčující orientaci. Letové kontrole se takto s piloty komunikuje lépe, než kdyby říkali přesné souřadnice. Občas najdeme nápadité názvy bodů. Na sever od Lebanonu v New Hampshire najdete HAMM, BURGR a FRYYS.
U letiště v Kansas City najdete SPICY, BARBQ, TERKY, SMOKE a RIBBS. Boston má dva body KUBBS a BEARS, kterými podporuje své týmy. Některé body nesou pochmurnější název. Na sever od Raeganova letiště ve Washingtonu, jen pár kilometrů od místa, kde 11. září letadlo narazilo do Pentagonu, body nesou název WEEEE, WLLLL, NEVVR, FORGT a SEP11. Protože se trasy mění každý den, MOTAM zadá vstupní a výstupní bod a poté cestu mezi nimi.
A protože jsou trasy před odletem naprogramovány do autopilota, není potřeba o vstupních bodech přes rádio mluvit. Náš let si zažádal o trasu Whiskey a s velkou pravděpodobností nám Gander povolení vydá. Občas nám nařídí letět po jiné trase, většinou proto, že jsme jinému letadlu blíž, než je povolená minimální vzdálenost. Protože se nad Atlantikem hůře odhaduje poloha letadel, musí od sebe být vzdáleny 15 minut, cože je asi 225 km.
Není to 9 kilometrů jako v oblasti s radarem. Pokud letadlo povolení dostane, zamíří k bodu RAFIN a ujistí se, že funguje jeho satelitní komunikace. Poté se ujistí, že funguje vysokofrekvenční rádio, které slouží jako záloha. Jakmile překročíte RAFIN, dispečer řekne: "Jste mimo radar.
Dobrou noc." Dál jste na to sami. Všechny trasy přes Atlantik jsou nahrány do autopilota, takže musíte pouze čekat. Jakmile překročíte 30. stupeň zeměpisné délky, vstoupíte do vzdušného prostoru Shanwick. Rádio přeladíte na frekvenci Shanwicku a letíte pár dalších hodin k našemu výstupnímu bodu GUNSO.
Úspěšně jsme přeletěli severní Atlantik. Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Tahle křivka je rovnou čárou, protože Země je kulatá, ač si to někteří nemyslí. Zakřivení trasy při letu z New Yorku do Londýna není moc výrazné, ale u delších letů, například z New Yorku do Bangkoku, není nejkratší cesta tato, ale tato. Přímo přes severní pól. Dává to větší smysl, když se podíváte na tuto mapu. Když načrtnete nejkratší cestu z Atlanty do Londýna, zjistíte, že prochází téměř každým větším mezinárodním letištěm na východě USA.
To znamená, že letadla z Atlanty do Evropy letí po stejné trase jako letadla z Charlotte, Washingtonu, Baltimoru, Philadelphie, New Yorku a Bostonu. Většina těchto mezinárodních letů vzlétá mezi 12. a 2. hodinou ranní, takže do Evropy dorazí brzy ráno. Tudíž po stejné trase a ve stejný čas cestuje velké množství letadel. V severním Atlantiku najdete tryskové proudění.
Tyto východní větry vanou rychlostí kolem 180 km/h a letadla, která v nich cestují, mohou ušetřit hodiny letu. Tyto větry jsou nejsilnější v oblasti 5 km vysoké a 160 km široké. Tím se lety ještě více koncentrují. Průměrný transatlantický let z New Yorku do Londýna trvá kolem 6 hodin a 15 minut. Let proti tryskovému proudění trvá kolem 7 hodin. Někdy jsou větry ještě aktivnější. Třeba 8.
ledna 2015 let 114 British Airways letěl z New Yorku do Londýna pouze 5 hodin a 16 minut. Byl to nový rekord pro komerční podzvukové letadlo. Ten den tryskové proudy vály rychlostí 320 km/h. Boeing 777 dosáhl rychlosti 1 200 km/h. Pouze 25 km/h pod zvukovou bariérou. Když vítr může ušetřit hodinu letu a 777 spotřebuje 2 700 galonů za hodinu a 1 galon stojí 1,89 dolaru, dělá to rozdíl 5 300 dolarů mezi letem ve správném a špatném větru.
Snad už chápete, proč je to důležité. Letadla letající po stejné trase, většinou nebývají problémem. Nejrušnější trasa v USA mezi New Yorkem a Chicagem vypraví každý den přes 100 letů. V ranní a večerní špičce letadlo startuje každých 5 minut. Tato letadla letí tou nejefektivnější trasou. Před letem letoví plánovači vyplní dokument pro letovou kontrolu. Během letu jsou naváděni letovou kontrolou, která je udržuje 5 námořních mil od ostatních letadel.
Rozdíl mezi letem do Chicaga a do Londýna je ten, že nad Atlantik radary nedosahují. Radar má dosah asi jen 400 km od pobřeží. Letadla nad Atlantikem mohou být od pobřeží vzdálena tisíce kilometrů. Proto každé ráno plánovač tras v Gander na Newfoundlandu zveřejní seznam severoatlantických tras. Noc před tím všechny aerolinky, které následující den poletí přes Atlantik, odešlou Ganderu záznam o preferované trase, která podle nich bude tou nejlepší.
Gander se většinou těmito žádostmi řídí a vytvoří přibližně 10 tras. Tyto trasy se snaží dostat co nejvíce letadel na co nejefektivnější cestu do Evropy. Trasy mají své názvy. Zulu je nejjižnější, Yankee je druhá odspoda, poté X-Ray, Whiskey a tak dále.
Let na trase probíhá takto. Upozorňuji, že nyní se dostáváme k technickým detailům. Řekněme, že letíme z New Yorku do Paříže. Půl hodiny před odletem si kapitán vyžádá od běžné letové kontroly povolení pro cestu k Newfoundlandu. Ve většině případů povolení dostane a brzy vzlétáme. Po překročení Zálivu svatého Vavřince si pilot zažádá o některou z tras.
Takto vypadá zpráva popisující aktuální cesty přes Atlantik. Pilot se podle něj rozhodne zažádat o trasu Whiskey. Prozatím zamíří k orientačnímu bodu RAFIN, naší bráně nad oceán. Orientační body jsou pevně určená místa ulehčující orientaci. Letové kontrole se takto s piloty komunikuje lépe, než kdyby říkali přesné souřadnice. Občas najdeme nápadité názvy bodů. Na sever od Lebanonu v New Hampshire najdete HAMM, BURGR a FRYYS.
U letiště v Kansas City najdete SPICY, BARBQ, TERKY, SMOKE a RIBBS. Boston má dva body KUBBS a BEARS, kterými podporuje své týmy. Některé body nesou pochmurnější název. Na sever od Raeganova letiště ve Washingtonu, jen pár kilometrů od místa, kde 11. září letadlo narazilo do Pentagonu, body nesou název WEEEE, WLLLL, NEVVR, FORGT a SEP11. Protože se trasy mění každý den, MOTAM zadá vstupní a výstupní bod a poté cestu mezi nimi.
A protože jsou trasy před odletem naprogramovány do autopilota, není potřeba o vstupních bodech přes rádio mluvit. Náš let si zažádal o trasu Whiskey a s velkou pravděpodobností nám Gander povolení vydá. Občas nám nařídí letět po jiné trase, většinou proto, že jsme jinému letadlu blíž, než je povolená minimální vzdálenost. Protože se nad Atlantikem hůře odhaduje poloha letadel, musí od sebe být vzdáleny 15 minut, cože je asi 225 km.
Není to 9 kilometrů jako v oblasti s radarem. Pokud letadlo povolení dostane, zamíří k bodu RAFIN a ujistí se, že funguje jeho satelitní komunikace. Poté se ujistí, že funguje vysokofrekvenční rádio, které slouží jako záloha. Jakmile překročíte RAFIN, dispečer řekne: "Jste mimo radar.
Dobrou noc." Dál jste na to sami. Všechny trasy přes Atlantik jsou nahrány do autopilota, takže musíte pouze čekat. Jakmile překročíte 30. stupeň zeměpisné délky, vstoupíte do vzdušného prostoru Shanwick. Rádio přeladíte na frekvenci Shanwicku a letíte pár dalších hodin k našemu výstupnímu bodu GUNSO.
Úspěšně jsme přeletěli severní Atlantik. Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Komentáře (19)
SvanyOdpovědět
04.11.2016 22:31:55
4:42 prosím opravte MOTAM na NOTAM. Je to zkratka NOtice To AirMan. Tyto dokumenty obsahují informace různé důležitosti (od informací k přeletu Atlantiku, uzavření letišť, drah... po ty na jakých souřadnicích se nachází jeřáb).
MikeOdpovědět
02.11.2016 23:52:47
Jo a ten Boeing bych vyřadil. 1200km/h je v téhle výšce už nadzvuková rychlost. :P I když relativně k okolnímu vzduchu nebyla.
MikeOdpovědět
02.11.2016 23:48:06
"které denně Atlantik přepraví"? To jako vážně tenhle překlad? :)
kokot (anonym)Odpovědět
25.02.2017 18:53:14
vzdycky si rikam, proc to nepreklada nejaky z tobe podobnych chytraku. Pak mi to dojde, protoze jste jen ubozaci, co remcaji u pivka.. remcej daj :)
fireOdpovědět
02.11.2016 21:04:12
Chybí mi tu nějaký podtitul, něco podle čeho bych poznal další videa z toho kanálu...
Džejk (anonym)Odpovědět
31.10.2016 20:42:08
1:17 - 110 mil je zhruba 180 km, což je ve videu napsáno i řečeno, v titulkách je ale 160 km :)
Mithril (Překladatel)Odpovědět
31.10.2016 21:54:03
Opraveno.
Master Jouda (anonym)Odpovědět
31.10.2016 15:49:33
No nevim, před 10 minutama v televizi sem koukal na největší letecké katastrofy kde zrovna řikali že Radary už se dneska skoro nepoužívají kvůli velkým odchylkám (až 3km). Dneska se používá systém GPS takže žádná radarová tma neexistuje a vždy se ví s přesností na dva metry kde se jaké letadlo nachází a je jedno jestli je nad Atlantikem nebo uprostřed Pacifiku.
Zipou (anonym)Odpovědět
31.10.2016 17:05:09
To se mi moc nezdá, když si vzpomenu na tu nehodu malaisia airlines v indickym oceanu tak poslední udaj o letadle bylo několik minut před nehodou pravidelné ohlášení přes vysílačku. Kdyby to bylo pres GPS tak by se o letadlu vedelo do posledni chvile, dokud by letadlo nevybouchlo/nenarazilo.
Master Jouda (anonym)Odpovědět
31.10.2016 17:39:06
+ZipouOpravdu to dneska tvrdili v dokumentu, že radar je dneska pouze pojistka kdyby náhodou vypadlo GPS. Podívej se na Letecké katastrofy "Letecké katastrofy: Příliš rušné nebe" dnes to dávali na ČT aby jsi věděl že si to já nevymýšlím ale pouze tlumočim.
Cojavim (anonym)Odpovědět
31.10.2016 18:11:38
+Master JoudaJestli si dobře pamatuju, tak tenhle díl byl jak se srazili někde u Grand caňonu v 50. letech (možná se mýlim, je to dávno co sem to viděl). Tam to mám pocit radarama pokrytý moc neměli. Jinak GPS je pasivní udělátko. To znamená že jenom přijímá údaje od čtyř družic a nic nikam neposílá. Každopádně odpovídač sekundárního radaru je až pekelně přesná věc ze který se zjistí i vejška dost přesně. Možná v tom dokumentu bylo zmíněno, že se v poslední době dost používaj ADS-B místo obyč odpovídače, který toho posílaj fakt spousty a né jenom polohu a vejšku. To používá Flightradar24.com jestli znáte.
orcinusorca2016 (anonym)Odpovědět
02.11.2016 14:20:20
+CojavimDíl "příliš rušné nebe" byl složen z vícero příběhů, jeden se dokonce zabýval srážkou ruského letadla plného dětí s nákladním letounem ve švýcarském prostoru.
Dále se tam mluví o vytvoření jakýchsi "virtuálních koulí", ve kterých budou letadla letět-dispečerům ubyde práce, zmíněné koridory a majáky pozbudou smysl.
(https://www.youtube.com/watch?v=dIrdaGWRP-k)
Cojavim (anonym)Odpovědět
03.11.2016 20:27:11
+orcinusorca2016Jo jo, já to kdysi viděl. Shodou okolností jsem teď náhodně viděl konec.Každopádně díky za odkaz, možná někdy znova kouknu. Každopádně majáky, pokud myslíš VOR, se jen tak rušit nebudou. Je to dost užitečná věcička pro sportovní lítání.Ono každej rozumnej instruktor lidem vtlouká do hlavy aby na GPS moc nespolejhali neboť ta mrcha někdy nefunguje. Třeba tady je takovej případ z jedný osvětový kampaně http://www.doletis.cz/pocasi-2011
orcinusorca2016 (anonym)Odpovědět
06.11.2016 12:35:50
+CojavimNemluvím o tom, že se budou rušit.
Mluvím o tom, že pozbudou smysl. Podobně jako hrady v 19. nebo 20. století. Ty sice taky fyzicky existují, ale královská družina, či obchodníci už v nich nehledají útočiště. Prostě z Prahy do Krakova pojedou rychlíkem a na hrad se budou dívat z pohodlné kabiny vozu.
SvanyOdpovědět
04.11.2016 22:25:47
Nepoužívají se primární radary. Tedy takové, který vyšlou signál a čekají na jeho odraz od letadla. Dnes používáme aktivní radary. Je to kooperující systém mezi pozemním dotazovačem a odpovídačem v letadle. Pracuje to na frekvencích 1030 a 1090 MHz. Z toho tedy plyne, že šíření je možné po přímce.
Stačí tedy hory, nebo zakulaceý povrch země a máme tu onu "radarovou tmu". Není takový problém odpovídač v letadle vypnout. Pak jste pro aktivní radar "neviditený".
HlubinaOdpovědět
31.10.2016 13:47:31
Machři, tito lidičkové na letištích a v letadlech.
MorceOdpovědět
31.10.2016 10:24:31
Když sem jako dítě lítal s rodiči přes atlantik tak jsem se vždycky bál že spadneme v bermudském trojúhelníku. Ach ty vzpomínky.
Dneska se zase bojím že to semnou někdo narve do mrakodrapu (což může mít výhodu nesmrtelnosti, protože o mě budou konspirační teoretikové mluvit ještě za stovky let) a nebo že mě sestřelí Putin.
KyblikOdpovědět
31.10.2016 09:45:28
02:43 - "do Chicaga a do Londýna", ne do Paříže :)
BugHer0 (Překladatel)Odpovědět
31.10.2016 11:09:59
Opraveno. Díky. ;-)