Americkou industrial metalovou kapelu Ministry založil v roce 1981 kytarista a zpěvák Al Jourgensen. Debutové album With Sympathy (1983) se proti Jourgensenově vůli neslo v duchu synthpopu a později se nechal slyšet, že se za synthpopové album „stydí.“ Druhé album, Twitch (1986), u jiné nahrávací společnosti už bylo tvrdší, ale kapele se jím ani tak nepodařilo získat příliš mnoho příznivců. Blýskání na lepší časy začalo se změnou stylu na desce The Land of Rape and Honey (1988). Sice byla stále považovaná za underground, ale pocházejí z ní oblíbené skladby Stigmata a Flashback. Rok na to vyšlo úspěšné album The Mind Is a Terrible Thing to Taste, které se v roce 1995 dočkalo zlatého ocenění od RIAA. Texty vypráví o politické korupci, násilí, životním prostředí, drogové závislosti a šílenství. Do podvědomí mainstreamového publika se Ministry dostali skladbou Jesus Biult My Hotrod, která se o půl roku později objevila na albu Psalm 69: The Way to Succeed and the Way to Suck Eggs (1992). Z něj pochází i dnešní N.W.O., neboli New World Order. Píseň vyjadřuje nesouhlas s politikou George H. W. Bushe a je to právě jeho hlas, který na konci skladby dokola opakuje „A new world order.“ Ve videoklipu uvidíte i dívku převlečenou za Sochu svobody, kterou surově bijí příslušníci policie. Je to narážka na případ policejní brutality a rasového násilí losangeleské policie vůči Rodneymu Kingovi z roku 1991. Celý incident byl natočen na kameru. Čtyři policisté byli kvůli útoku postaveni před soud, ale tři z nich byli omilostněni a tomu čtvrtému soud „nezvládl“ rozsudek sdělit. To vyústilo ve vlnu nepokojů a v roce 1992 bylo částečně učiněno spravedlnosti za dost, když byli dva útočníci odsouzeni. Šestá studiovka Filth Pig (1996) kritiky příliš neoslnila. Rolling Stone i Allmusic ji ohodnotili shodně dvěma hvězdičkami. Nevalného hodnocení se dostalo i následujícímu albu Dark Side of the Spoon (1999). Název může být buď narážkou na úspěšnou desku Pink Floyd nebo prostě na „tmavou stranu lžičky“ při rozpouštění heroinu nad plamenem, jelikož členové kapely měli problém se závislostí. V roce 2001 Jourgensen málem přišel o ruku po tom, co ho kousl jedovatý pavouk. Tato zkušenost ho „probrala“ z jeho závislosti a začal zase tvořit. V roce 2003 vyšlo Animositisomina, ale velikou díru do světa neudělalo. O rok později vydala kapela první z anti-Bushovské (George W. Bush) trilogie, House of the Molé. Ani toto CD netrhalo prodejní rekordy, takže Ministry odešli k jiné nahrávací společnosti, se kterou vydali druhou část trilogie, Rio Grande Blood (2006). Píseň Lieslieslies byla nominována na cenu Grammy. Zabývá se útoky 11. září a konspiračními teoriemi. Fear (Is Big Business), Palestina a Khyber Pass zazněly v oscarovém snímku Smrt čeká všude. Trilogii uzavírá Tha Last Sucker (2007), což se zdálo být jejich posledním albmem. Ministry svou činnost totiž ukončili, ale v roce 2011 se dali opět dohromady, ohlásili svou účast na letošním Wackenu, vydali už dvanáctou desku s názvem Relapse a kritika i fanoušci ji zatím přijímají poměrně dobře.