Colin FirthPřed kamerou

První hru, co jsem viděl, režíroval můj otec ve škole, kde učil. Jmenovala se Ze života hmyzu, byla to satira na lidstvo a lidé byli hmyz. Všichni mizeli v takových děrách na jevišti. A já chtěl jít za nimi, abych zjistil, kam vedou. Něco to ve mně probudilo, to mi bylo pět nebo šest. Probudilo to ve mně touhu vědět, co se děje v zákulisí. Jo, asi v pěti jsem hrál v jednom vánočním představení Jacka Frosta.

Měl jsem saténové kalhoty, hedvábnou košili a modrou šerpu a korunu z polystyrénu a byl jsem proto středem pozornosti. Z toho se pak vyvinula nebezpečná závislost. To byla moje první placená práce. Divadelní hra Jiná země. Byl to neuvěřitelný rozjezd, protože... hned v prvním roce kariéry jsem se dostal k filmu i divadlu. Tehdy vyšel Zuřící býk a všichni jsme chtěli dělat něco takového, žádného Shakespeara nebo Dickense.

Chtěli jsme boxovat, nadávat a mít zlámaný nos. Bylo to opravdu úžasné, ale... ne úplně klidné období, když jsme natáčeli Královu řeč. Nepřipadal jsem si ani trochu královsky, ani chvíli. Ani by to nebylo správné, přesně s tím se ta postava potýká. Necítil se královsky v tom záviděníhodném smyslu. Jen blázen by chtěl po zhlédnutí toho filmu být členem královské rodiny. Myslím, že o královské rodině neříká ten film nic jiného, než že její výsady jsou draze vykoupeny.

Nemyslím, že by ho charakterizovalo jeho koktání, spíš je to... jeho boj ne s koktáním, ale se strachem. Nechce, aby ho ovládal, tak... se rozhodne, že se s tím nějak vypořádá. V Anglii je s úspěchem spojené určité zahanbení. U těch, kteří úspěch mají, i u těch, kteří na něj shlížejí. Myslím, že jsme historicky národem apologetů.

Nevím, jestli se opravdu cítíme kajícně. Je to dané další stránkou naší země, která je schopná ovládnout velká území pomocí násilí. Z omluv impérium nevybudujete. Těžko se to přijímá, když chcete pochopit Angličany. Sloučit kajícnost národa s fotbalovým chuligánstvím. Obojí k Anglii patří. Velmi obdivuji tiché hrdinství.

Nijak zvlášť mi neimponuje, když někdo ve filmu dokáže zvednout mrakodrap nebo rukou rozdrtit planetu. To mi nepřijde hrdinské. Proto mě více oslovuje Jiří VI. Z hlediska dějin je nevýznamný, ale musel bojovat s vlastními démony. Protože musím často brečet v práci, v běžném životě mi to připadá ponižující. Rozbrečím se... možná kvůli třísce nebo tak. Před pár lety jsem spadl z kola a málem jsem se rozbrečel.

Nedávno mi bylo do breku, protože mi byla zima. Takže mě rozbrečí spíš fyzická než emocionální bolest. Překlad: Veru www.videacesky.cz