Proč ve snech nemůžete rychle běžet a tvrdě udeřit
Prožili jste někdy ve snu situace, ve kterých jste nedokázali rychle utéct, případně rozdávat tvrdé rány? Animované video z kanálu The Infographics Show vám objasní jejich původ.
Poznámka:
Marquis d'Hervey de Saint-Denys – celým jménem Marie-Jean-Léon, Marquis d'Hervey de Saint Denys, známý francouzský sinolog a průkopník ve zkoumání snů
Přepis titulků
Jednoho dne jdete do školy
a najednou ho spatříte. Školní tyran. Je alespoň o 15 cm vyšší a vypadá,
že do puberty přišel už ve školce. Když se protáhne, zavlní se mu svaly.
A teď se na vás zaměří. Země se doslova třese,
když kráčí vaším směrem, krok za krokem. Je to tu!
Říkáte si, že musíte bojovat, a chystáte se poslat
nejtvrdší pravý hák vašeho života. Ten dopadne sotva se silou peříčka.
Tyran se směje. Ani necítí váš ubohý pokus urazit mu hlavu. Místo toho se chystá vrátit ránu. Dáte se na útěk. Je to vaše jediná možnost. Kmitáte nohama tak, jak jen dokážete, ale k vašemu zklamání jimi sotva pohnete. Jako kdyby byly z melasy. Nebo zaseklé v cementu. Bez ohledu na vaši snahu běžíte nesnesitelně pomalu a váš tyran je vám v patách. S každým krokem blíž. Takový sen jsme zažili všichni a výzkum naznačuje, že je dost rozšířený.
Možná nebojujete s tyranem, ale je pravděpodobné, že jste zažili sen, kde zkoušíte s něčím bojovat a skončíte u rozhazování nejslabších a nejubožejších ran v životě. Možná jste spíš milovník než bojovník. Takže ve snu zkusíte utéct. A zjistíte, že bez ohledu na vaši skutečnou rychlost nebo na vaši snahu utéct jste v podstatě zaseklí na místě, sotva dáte jednu nohu před druhou. Další častou variací snu s pomalým během je pocit extrémní bolesti v nohách, kdy vás stojí každou špetku odvahy a odhodlání jen přimět se k pomalé, kulhavé chůzi.
Ale proč nám to náš mozek dělá? Proč sníme o tom, že jsme žalostně slabí a neschopní základních úkonů? Vždyť v našich fantaziích a představách můžeme být superhrdinové, proměnit se v ranaře, kteří zničí Thanosovu kariéru jediným úderem. Sny se studují obtížně.
Zejména proto, že pozorovatel je zároveň subjektem, což typicky vede ke špatné vědě. Zároveň je těžké studovat něco, co můžete dělat jen během spánku. A není úplně snadné myslet vědecky, když nejste při vědomí. Přesto si ale v 19. století francouzský aristokrat Marquis d'Hervey de Saint-Denys vzal volno od vymýšlení dalších směšných příjmení a rozhodl se k serióznímu zkoumání svých vlastních snů. Jako chlapec objevil své zvláštní nadání, schopnost lucidního snění.
Lucidní snění je schopnost řídit své sny, umožní vám zcela si uvědomit fakt, že jste ve snu, avšak bez narušení bezvědomí, které udržuje spánek. To vám umožňuje kontrolovat sen a manipulovat jím dle libosti. Mnoho lidí se toto dokáže naučit, ale Marquis se s touto schopností narodil, objevil ji ve věku 13 let. To mu umožnilo provádět během spánku experimenty. Své poznatky začal ihned zapisovat.
Například je všeobecně známo, že ve snu nemůžete zemřít. I když někteří lidé tvrdí opak. Marquis si chtěl ověřit, zda je to pravda. Provedl to snem, ve kterém vylezl na vršek vysoké budovy a seskočil ze střechy. V průběhu pádu se ale vždy změnila scéna a on nebyl schopen zemřít. I když svůj sen zcela ovládal, zdálo se, že jeho podvědomí stále určovalo pravidla snu a znemožňovalo mu zemřít. Místo pádu na chodník před budovou jeho sen poskočil vpřed a on se zjevil před tělem na ulici, společně se shromážděnými lidmi.
Svědci mu říkali, že ten muž seskočil z vršku budovy. To byl zajímavý postřeh. Marquisova mysl jednoznačně řídila prostředí snu, ale i když Marquis mohl ve snu řídit své konání, jeho mozek mu nedovolil jakkoli si ublížit. Místo toho pochopil, co Marquis udělal, jakým směrem se sen ubíral a prostě upravil výsledek.
Takže Marquis přežil, přesto někdo zemřel. Mírně řečeno šlo o zajímavý objev. Říká nám to, jakou moc může mít podvědomí nejen ve vnímání našich snů, ale i v realitě. Marquis si rovněž vedl poznámky o lidech, které ve snech potkával, nebo o místech, na kterých se ve snech ocitl. Zjistil, že lidé a místa v jeho snech většinou pochází z vlastních vzpomínek a velmi málo postav či míst ve snech bylo originálních.
Mysl Marquise jednoznačně vedla na cestě po vlastní paměti. Objevem byla možnost, že části našeho mozku, pracující s představivostí, v průběhu snů možná nefungují. Ale proč ve snech běháme tak pomalu a naše rány jsou slabé? K nalezení odpovědí na podobné otázky se vědci začali učit lucidní snění ve snaze o studování snů. V jedné studii, vedené Jennifer Windt z německé univerzity Johannese Gutenberga, se snílci měli pokusit sami sebe lechtat.
V bdělém životě se sami lechtat neumíme, i když jsme jinak extrémně lechtiví. Je to tím, že mozek rozpozná naše konaní a tento vjem vypne, protože nemá žádný účel. Ale když nás lechtá někdo jiný, mozek pozná, že pro nás může být důležité porozumět této informaci a umožní nám ji cítit. Konec konců, může nás lechtat podivný a přehnaně přátelský kolega z práce, který nerozumí osobnímu prostoru.
Nebo to může být jedovatý pavouk, který nám leze po krku. To šimrání, které jste právě cítili? To je jeho noha, když vám tiše leze do vlasů. Je pravděpodobné, že alespoň někdo z vás se právě poškrábal za krkem. Protože i námi vytvořená představa vám stačí k pocitu. Ale když se o totéž pokusíte sami, nebude to fungovat. Pokud to nedokážeme v bdělém světě, pak ověření ve světě snů může napovědět, jak velká část mozku je v pohotovosti během snění. S jistotou víme, že snílci během spánku nedokázali sami sebe lechtat.
A když o to požádali jiné snové postavy, ty je lechtat odmítaly. Mozek si ve snu opět hrál na boha a odmítal jednání, které považoval za abnormální. Mozek má během snu zjevně vysokou míru uvědomění. Dalším úkolem ve zjištění míry kontroly bylo měření času snových úkonů. V odlišné studii byli snílci instruováni k provedení několika různých úkolů. Například ujít 10 kroků, počítat do 30, provést gymnastickou sestavu. Pozorovatelům měli na začátku úkolu dát signál rychlým pohybem očí do stran.
A zopakovat signál v cíli stejným způsobem. Toto bylo možné, tělo je během snění sice paralyzované, ale oči ne. Proto mohou převést pohyb ve snu do pohybu reálného. Když subjekty prováděly své úkoly, vědci zjistili, že splnění úkolu ve snu trvalo někdy až o 50 % déle v porovnání s bdělým světem. Navzdory zprávám snílků, podle kterých měli pocit běhu normální rychlostí, je jisté, že některé sny probíhají až s poloviční rychlostí proti realitě.
To může vysvětlovat, proč obsahově krátké sny mohou trvat i přes hodinu reálného času. Nikdo s jistotou neví, jak moc dokáže mozek zpomalit pohyb snů. Vědci nyní uvažují, že příčiny naší snové slabosti a pomalosti mohou být někdy spojeny s touto zvláštní povahou snů. Mozek zřejmě selhává ve schopnosti zcela se ve snu přelstít a jeho malá část si stále uvědomuje, že něco není v pořádku. Je to ta drobná část, která pozná, že když pošlete ránu, měla by letět vážně prudce.
Nebo že při běhu byste se měli hýbat rychle. Ale protože jste ve snu s poloviční rychlostí proti realitě, vaše rány či běh postrádají sílu, jsou pomalé a slabé. Pokud by váš mozek byl obelstěn a přijal by sen, stále byste měli pomalé údery, neboť váš sen je proti realitě pomalejší. Ale při úplném ponoření byste nepoznali rozdílnou rychlost a prožili úder v plné rychlosti.
S jednou vaší částí neschopnou přijmout snový stav zůstává dostatečně při vědomí, aby pochopil, že síla úderu vychází z hmotnosti pěsti a její rychlosti. A protože nevnímáte, že celý sen probíhá zpomaleně, úder, který se vám zdá normální, dopadne s mizivou silou. Váš mozek v podstatě bojuje sám se sebou. Jedna část mozku zkouší simulovat reálné zážitky ve snovém stavu s novými pravidly.
Ale druhá část mozku si uvědomuje, že něco není správně, a zkouší dostat pravidla reálného světa do snů. Důkazem může být fakt, že i přes slabé údery a pomalý běh nás to, s čím bojujeme, vlastně nikdy neporazí ani nedožene. I když část naší mysli, která je vzhůru, křičí, že přesně to by se mělo stát. Nejspíš proto jsou sny se slabými údery a pomalým během téměř vždy noční můry, doprovázené pocitem hrůzy, když utíkáme před něčím, co je vždy těsně za námi.
Nebo bojujeme s něčím, co nemůžeme porazit. Ukázalo se, že sny jsou mnohem komplexnější, než jsme si mysleli. Jsou nechvalně známé obtížností studií, ale spojení lucidního snění s pokročilou technologií dnes odemyká tajemství mozku, která jsme dříve ignorovali. V budoucnosti bude lucidní snění možná stejně snadné jako spuštění stroje na sny. Pak budeme ve svých snech schopni překonat limity vlastní mysli.
Až budete příště utíkat před příšerou, alespoň poběžíte plnou rychlostí a nebudete bojovat jako zoufalec. A co víc, někteří vědci předvídají, že jednoho dne dokážeme nahrávat své sny a přehrávat si jejich záznamy. Jako by šlo o náš osobní film. Japonští vědci nedávno zkoušeli nahrát sny s použitím magnetické rezonance ke skenování spícího mozku během snění. K přetvoření snu použili vědci knihovnu magnetických snímků lidských mozků, které měly myslet na určité věci.
Předpokládalo se, že mozek vykáže aktivitu specifických míst při myšlení na specifické věci. Takže porovnáním snových skenů s těmi normálními mohou vědci rozluštit, o čem sníte, a přetvořit to v hrubém vizuálním formátu. Neuvidíte přesně to, o čem sníte, ale jen hrubou animaci toho, o co ve vašem snu šlo. V budoucnosti možná pokročilý AI program dokáže sledovat mozkové aktivity v reálném čase a digitálně vytvořit váš sen pro vaše divácké potěšení.
Ale říkáme si, že by nikoho moc nezajímalo sledování svých hrozivých nočních můr s pomalým během a slabými údery. Jaký byl váš nejdivnější sen? Zažili jste někdy fenomén pomalého běhu a slabého úderu?
Tyran se směje. Ani necítí váš ubohý pokus urazit mu hlavu. Místo toho se chystá vrátit ránu. Dáte se na útěk. Je to vaše jediná možnost. Kmitáte nohama tak, jak jen dokážete, ale k vašemu zklamání jimi sotva pohnete. Jako kdyby byly z melasy. Nebo zaseklé v cementu. Bez ohledu na vaši snahu běžíte nesnesitelně pomalu a váš tyran je vám v patách. S každým krokem blíž. Takový sen jsme zažili všichni a výzkum naznačuje, že je dost rozšířený.
Možná nebojujete s tyranem, ale je pravděpodobné, že jste zažili sen, kde zkoušíte s něčím bojovat a skončíte u rozhazování nejslabších a nejubožejších ran v životě. Možná jste spíš milovník než bojovník. Takže ve snu zkusíte utéct. A zjistíte, že bez ohledu na vaši skutečnou rychlost nebo na vaši snahu utéct jste v podstatě zaseklí na místě, sotva dáte jednu nohu před druhou. Další častou variací snu s pomalým během je pocit extrémní bolesti v nohách, kdy vás stojí každou špetku odvahy a odhodlání jen přimět se k pomalé, kulhavé chůzi.
Ale proč nám to náš mozek dělá? Proč sníme o tom, že jsme žalostně slabí a neschopní základních úkonů? Vždyť v našich fantaziích a představách můžeme být superhrdinové, proměnit se v ranaře, kteří zničí Thanosovu kariéru jediným úderem. Sny se studují obtížně.
Zejména proto, že pozorovatel je zároveň subjektem, což typicky vede ke špatné vědě. Zároveň je těžké studovat něco, co můžete dělat jen během spánku. A není úplně snadné myslet vědecky, když nejste při vědomí. Přesto si ale v 19. století francouzský aristokrat Marquis d'Hervey de Saint-Denys vzal volno od vymýšlení dalších směšných příjmení a rozhodl se k serióznímu zkoumání svých vlastních snů. Jako chlapec objevil své zvláštní nadání, schopnost lucidního snění.
Lucidní snění je schopnost řídit své sny, umožní vám zcela si uvědomit fakt, že jste ve snu, avšak bez narušení bezvědomí, které udržuje spánek. To vám umožňuje kontrolovat sen a manipulovat jím dle libosti. Mnoho lidí se toto dokáže naučit, ale Marquis se s touto schopností narodil, objevil ji ve věku 13 let. To mu umožnilo provádět během spánku experimenty. Své poznatky začal ihned zapisovat.
Například je všeobecně známo, že ve snu nemůžete zemřít. I když někteří lidé tvrdí opak. Marquis si chtěl ověřit, zda je to pravda. Provedl to snem, ve kterém vylezl na vršek vysoké budovy a seskočil ze střechy. V průběhu pádu se ale vždy změnila scéna a on nebyl schopen zemřít. I když svůj sen zcela ovládal, zdálo se, že jeho podvědomí stále určovalo pravidla snu a znemožňovalo mu zemřít. Místo pádu na chodník před budovou jeho sen poskočil vpřed a on se zjevil před tělem na ulici, společně se shromážděnými lidmi.
Svědci mu říkali, že ten muž seskočil z vršku budovy. To byl zajímavý postřeh. Marquisova mysl jednoznačně řídila prostředí snu, ale i když Marquis mohl ve snu řídit své konání, jeho mozek mu nedovolil jakkoli si ublížit. Místo toho pochopil, co Marquis udělal, jakým směrem se sen ubíral a prostě upravil výsledek.
Takže Marquis přežil, přesto někdo zemřel. Mírně řečeno šlo o zajímavý objev. Říká nám to, jakou moc může mít podvědomí nejen ve vnímání našich snů, ale i v realitě. Marquis si rovněž vedl poznámky o lidech, které ve snech potkával, nebo o místech, na kterých se ve snech ocitl. Zjistil, že lidé a místa v jeho snech většinou pochází z vlastních vzpomínek a velmi málo postav či míst ve snech bylo originálních.
Mysl Marquise jednoznačně vedla na cestě po vlastní paměti. Objevem byla možnost, že části našeho mozku, pracující s představivostí, v průběhu snů možná nefungují. Ale proč ve snech běháme tak pomalu a naše rány jsou slabé? K nalezení odpovědí na podobné otázky se vědci začali učit lucidní snění ve snaze o studování snů. V jedné studii, vedené Jennifer Windt z německé univerzity Johannese Gutenberga, se snílci měli pokusit sami sebe lechtat.
V bdělém životě se sami lechtat neumíme, i když jsme jinak extrémně lechtiví. Je to tím, že mozek rozpozná naše konaní a tento vjem vypne, protože nemá žádný účel. Ale když nás lechtá někdo jiný, mozek pozná, že pro nás může být důležité porozumět této informaci a umožní nám ji cítit. Konec konců, může nás lechtat podivný a přehnaně přátelský kolega z práce, který nerozumí osobnímu prostoru.
Nebo to může být jedovatý pavouk, který nám leze po krku. To šimrání, které jste právě cítili? To je jeho noha, když vám tiše leze do vlasů. Je pravděpodobné, že alespoň někdo z vás se právě poškrábal za krkem. Protože i námi vytvořená představa vám stačí k pocitu. Ale když se o totéž pokusíte sami, nebude to fungovat. Pokud to nedokážeme v bdělém světě, pak ověření ve světě snů může napovědět, jak velká část mozku je v pohotovosti během snění. S jistotou víme, že snílci během spánku nedokázali sami sebe lechtat.
A když o to požádali jiné snové postavy, ty je lechtat odmítaly. Mozek si ve snu opět hrál na boha a odmítal jednání, které považoval za abnormální. Mozek má během snu zjevně vysokou míru uvědomění. Dalším úkolem ve zjištění míry kontroly bylo měření času snových úkonů. V odlišné studii byli snílci instruováni k provedení několika různých úkolů. Například ujít 10 kroků, počítat do 30, provést gymnastickou sestavu. Pozorovatelům měli na začátku úkolu dát signál rychlým pohybem očí do stran.
A zopakovat signál v cíli stejným způsobem. Toto bylo možné, tělo je během snění sice paralyzované, ale oči ne. Proto mohou převést pohyb ve snu do pohybu reálného. Když subjekty prováděly své úkoly, vědci zjistili, že splnění úkolu ve snu trvalo někdy až o 50 % déle v porovnání s bdělým světem. Navzdory zprávám snílků, podle kterých měli pocit běhu normální rychlostí, je jisté, že některé sny probíhají až s poloviční rychlostí proti realitě.
To může vysvětlovat, proč obsahově krátké sny mohou trvat i přes hodinu reálného času. Nikdo s jistotou neví, jak moc dokáže mozek zpomalit pohyb snů. Vědci nyní uvažují, že příčiny naší snové slabosti a pomalosti mohou být někdy spojeny s touto zvláštní povahou snů. Mozek zřejmě selhává ve schopnosti zcela se ve snu přelstít a jeho malá část si stále uvědomuje, že něco není v pořádku. Je to ta drobná část, která pozná, že když pošlete ránu, měla by letět vážně prudce.
Nebo že při běhu byste se měli hýbat rychle. Ale protože jste ve snu s poloviční rychlostí proti realitě, vaše rány či běh postrádají sílu, jsou pomalé a slabé. Pokud by váš mozek byl obelstěn a přijal by sen, stále byste měli pomalé údery, neboť váš sen je proti realitě pomalejší. Ale při úplném ponoření byste nepoznali rozdílnou rychlost a prožili úder v plné rychlosti.
S jednou vaší částí neschopnou přijmout snový stav zůstává dostatečně při vědomí, aby pochopil, že síla úderu vychází z hmotnosti pěsti a její rychlosti. A protože nevnímáte, že celý sen probíhá zpomaleně, úder, který se vám zdá normální, dopadne s mizivou silou. Váš mozek v podstatě bojuje sám se sebou. Jedna část mozku zkouší simulovat reálné zážitky ve snovém stavu s novými pravidly.
Ale druhá část mozku si uvědomuje, že něco není správně, a zkouší dostat pravidla reálného světa do snů. Důkazem může být fakt, že i přes slabé údery a pomalý běh nás to, s čím bojujeme, vlastně nikdy neporazí ani nedožene. I když část naší mysli, která je vzhůru, křičí, že přesně to by se mělo stát. Nejspíš proto jsou sny se slabými údery a pomalým během téměř vždy noční můry, doprovázené pocitem hrůzy, když utíkáme před něčím, co je vždy těsně za námi.
Nebo bojujeme s něčím, co nemůžeme porazit. Ukázalo se, že sny jsou mnohem komplexnější, než jsme si mysleli. Jsou nechvalně známé obtížností studií, ale spojení lucidního snění s pokročilou technologií dnes odemyká tajemství mozku, která jsme dříve ignorovali. V budoucnosti bude lucidní snění možná stejně snadné jako spuštění stroje na sny. Pak budeme ve svých snech schopni překonat limity vlastní mysli.
Až budete příště utíkat před příšerou, alespoň poběžíte plnou rychlostí a nebudete bojovat jako zoufalec. A co víc, někteří vědci předvídají, že jednoho dne dokážeme nahrávat své sny a přehrávat si jejich záznamy. Jako by šlo o náš osobní film. Japonští vědci nedávno zkoušeli nahrát sny s použitím magnetické rezonance ke skenování spícího mozku během snění. K přetvoření snu použili vědci knihovnu magnetických snímků lidských mozků, které měly myslet na určité věci.
Předpokládalo se, že mozek vykáže aktivitu specifických míst při myšlení na specifické věci. Takže porovnáním snových skenů s těmi normálními mohou vědci rozluštit, o čem sníte, a přetvořit to v hrubém vizuálním formátu. Neuvidíte přesně to, o čem sníte, ale jen hrubou animaci toho, o co ve vašem snu šlo. V budoucnosti možná pokročilý AI program dokáže sledovat mozkové aktivity v reálném čase a digitálně vytvořit váš sen pro vaše divácké potěšení.
Ale říkáme si, že by nikoho moc nezajímalo sledování svých hrozivých nočních můr s pomalým během a slabými údery. Jaký byl váš nejdivnější sen? Zažili jste někdy fenomén pomalého běhu a slabého úderu?
Komentáře (35)
Okur (anonym)Odpovědět
21.08.2022 08:19:08
Zrovna dneska jsem ve snu hodně rychle běžel, říká se že to nejde ale me teda asi jo
:) (anonym)Odpovědět
21.08.2024 09:36:37
Mě se dnes zrovna zdál stejný sen a tak sem běžela hodně rychle
Sinclair (anonym)Odpovědět
27.02.2021 18:18:53
Skoro v každém snu po mě někdo jde a já nemůžu utíkat páč mě strašně bolí nohy. Doufám že to nic neznamená :D
Dejv007Odpovědět
20.02.2020 20:53:33
Já už to ve snech dávno obcházím... Jsem sice pomalej a slabej, ale kdykoliv na to přijde - jedním skokem přeskakuju celá sídliště. :D
pidimikOdpovědět
18.02.2020 23:40:14
Asi jsem divnej :D ale zdá se mi vždycky skoro to co chci, nebo to má spád kterej chci :D ale nikdy mě přitom nikdo nehoní, nebo nemusím nikoho mlátit :D
TiriarOdpovědět
18.02.2020 16:12:12
Obcas se mi podari si ve snu uvedomit, ze snim. Clovek pak muze delat ruzny hovadiny, ale presne jak je to ve videu, kdyz se pokusim o neco komplexnejsiho, tak si mozek vymysli nejakou kravinu, jak to cloveku znemoznit.
Jinak je zajimave, ze mam pocit, ze se postupne po letech ve snech ucim nove veci. Treba veci, o ktere jsem se pokousel pred par lety celkem bezuspesne, ted zvladam uplne v pohode. Treba s litanim to tak mam. Pred par lety jsem se sotva odlepil od zeme, pak jsem se naucil plachtit, ted i vzletnu. A pak jsem videl dil Red Dwarf, kde tvrdili, ze letani ve snu je metafora k sexu... no nevim, ja myslim, ze jen rad litam :D.
Ale jedna vec mi ve snu nejde nikdy - rizeni. Vsechna auta, co ve snu ridim, svine neumi zatacet nebo brzdit :D.
Freglin (anonym)Odpovědět
22.02.2020 00:28:19
Tak to máme dost podobně, hlavně s tím lítáním. Nedavno jsem si toho všiml, ale ten progres sem si uvědomil až po probuzení. Taky to před lety byly jen podivně delší kroky, pak dlouhatánský skoky a teď něco jak ve videích z ISS, kdy se od něčeho odrazíš a setrvačně letíš. Jinak uvědomovat si že sním mi zas šlo snadněji dřív.
HonzaKopo (anonym)Odpovědět
18.02.2020 15:03:19
Jednou jsem ve snu umřel, pak přišlo bílý světlo, já si pomyslel, že to není špatný. Pak jako by mi mozek přestal fungovat, všechno začalo tmavnout a já se probudil. Jinak většinou bojuji se zombie, moje nemesis :D
Kryštof (anonym)Odpovědět
17.02.2020 23:50:52
Gymnastic routine není gymnastická ritina, ale sestava
Xardass (Admin)Odpovědět
18.02.2020 01:12:31
Děkujeme za upozornění, opraveno :)
Miroslav Bendič Miro (anonym)Odpovědět
13.08.2022 00:47:59
....Gymnastic routine není gymnastická rutina, ale sestava....taktéž není správně !! Proč ? Protože Gymnastická sestava v Angl.jazyce je __ Gymnastic set !! Tedy gymnastická sestava je gymnastic set Ale existuje i rutina v gymnastice a to znamená skoro totéž jako gymnastický set čili sestava ve které se musí odrážet dovednost · obratnost · zručnost · zběhlost · zaběhaná činnost.
K2ubera (anonym)Odpovědět
17.02.2020 23:01:05
Já místo chůze lítám metr nad zemí a umím kung fu
-=(GT)=-Odpovědět
17.02.2020 22:58:07
A už se někomu někdy zdál sen, že se mu zdá sen? :D Jednou se mi zdála noční můra, tu si nevybavuju už, ale díky ni jsem se probudil a sestra stála u postele a ptala se mě, jestli chci k snídani vajíčka. Tak jsem řekl, že jo a odešla do kuchyně a v tom jsem se probudil podruhé a byl to natolik reálný sen, že jsem pak šel do kuchyně celý natěšený, že mám připravený vajíčka a když jsem přišel do kuchyně, tak jsem zjistil, že jsem doma uplně sám, protože zbytek rodiny odjel na chalupu, ale mně se nechtělo. :D
Kody (anonym)Odpovědět
18.02.2020 21:42:01
Jak v Pocatku... :D Ale jo, taky uz se ji zdal sen ve snu. I kdyz si vybavuju hlavne jen jeden pripad - taky slo o neco strasidelnyho z ceho jsem se vzbudil, neznamo proc odhrnu polstar a tam misto postele prazdno, hluboka dira, nebo neco podobnyho. Tak jsem se probudil s neprijemnym pocitem znovu.
Devil's ChildOdpovědět
17.02.2020 20:40:26
Bude tu ještě dlouho? Ta reklama na Billu? Už dlouho jsem na reklamu nebyl takhle alergickej. :)
Devil's ChildOdpovědět
17.02.2020 21:12:18
Jinak sny byly fajn. Docela mě mrzí, že jsem s věkem přišel o schopnost si je pamatovat. To už musí mít sen solidní impakt, abych si ho zapamatoval. Myslel jsem, že tenhle typ snů má každý, ale to jsem si myslel i tom, že se stačí podívat do ostrého světla pro vyvolání kýchnutí a ono ne. U mě vždy uvědomění si, že sním, vedlo k probuzení. Asi jsem se nesnažil. :)
Co sny na pokračování? Běžné? Dodnes si pamatuju sen, který utnulo probuzení právě v kritické chvíli, jen aby o pár dní později jiný sen začal přesně na tom místě, kde ten první skončil.
Asi 3x jsem po probuzení věřil reálnosti snu. V tom smyslu, že byl tak obyčejný a sugestivní, že ranní zmatenej mozek měl problém rozlišit, zda šlo o sen nebo událost předešlého dne.
Krasöň (anonym)Odpovědět
17.02.2020 17:02:24
Já mám nejradši sny, ve kterých mám neuvěřitelné množství energie.. V takových snech potom můžu neomezeně dlouho běhat, dělat neomezený počet shybů apod. Problém je, že ráno jsem docela unavenej. :D :D
Richmond153Odpovědět
17.02.2020 15:59:55
Preto v snoch používam zbrane, tie sú účinné :D
šlomo (anonym)Odpovědět
18.02.2020 12:43:21
Moje zbraně ve snech nikdy nefungujou, nemaj náboje nebo střílím slepejma... je to hrozně frustrující :D
Hellhor (anonym)Odpovědět
20.02.2020 21:54:06
+šlomoTo jsem právě taky chtěl zmínit a doufal jsem, že ve videu bude odpověď. Pistole má neustále závadu, nejsou náboje, pojistka a když už nic z toho, tak ji z nějakého důvodu nemůžu pořádně držet a zamířit.
Richmond153Odpovědět
21.02.2020 06:41:30
+šlomoKľúč je ten že musíš podvedome chcieť onen cieľ trafiť a zneškodniť, ináč to nebude fungovať a niečo sa pokazí. Ale nechápem prečo to nejde v súboji telo na telo.
postreh (anonym)Odpovědět
17.02.2020 11:48:52
Mal som raz sen, ktory trochu odporuje videu... bol to sen kde som padal z budovy a dopadol som na beton, ale v relativne plnej rychlosti... mal som pocit, ze fakt zomieram. Citil som ako ma opusta zivotna energia, je to dost zvlastny pocit. Nepamatam sa ale co nasledovalo potom... ci som dostal novu kopiu tela a pokracoval v pribehu alebo som sa zobudil alebo nieco ine.
V inom sne ked som sa siel bit a chcel som niekoho udriet, tak som nemohol lebo moje zapastia boli ako keby zlomene, nebola v nich ziadna energia a sila uderu bola takmer nulova... totalna bezmocnost.
Ale milujem ked dokazem lietat, ten pocit je uzasny :)
A hlavne ked mam v sne niekoho rad :) celkovo snove emocie prezivam fakt intenzivne...vsetko je farebne a plne energie, zatial co realita je pre mna neutralna, seda.
Akurat ma mrzi, ze si sny nedokazem komplet zapamatat, ostavaju iba ustrizky a nie cely dej, skoda.
Kafka TamuraOdpovědět
17.02.2020 15:00:13
Hej, lítací sny jsou na jednu stranu super, na druhou stranu na pytel, když se z ničeho nic z toho vzbudím a rychle se do toho snažím dostat zpátky, ale nejde to (jednou se podařilo). Stejně tak vysněné lásky jsou docela na pytel, když se potom vzbudím a ta osoba, kterou jsem ani nikdy jindy neviděl, není vedle mě, vím, že už ji nikdy neuvidím a jsem celý na měkko. :D
Zajímalo by mě, jakou májí lidi techniku při létání. :)
Krasöň (anonym)Odpovědět
17.02.2020 17:25:25
+Kafka TamuraTakový emoční sny znám a ty probuzení taky. Jednou se mi zdál sen o Emmě Watson a nebyla to žádná prasárna. Prostě jsme spolu žili šťastně na hromádce u nás v malém městečku a podnikali různé aktivity. Ráno jsem se vzbudil a asi týden sem byl v depresi a smutné náladě, že to byl jen sen. A hrozně sem byl odhodlaný, že tu Emmu získám i v reálném životě :D :D :D
L1ght (Překladatel)Odpovědět
17.02.2020 19:58:02
+KrasöňZnáš? :D http://letstrololol.cz/obrazek/4919-1000-bodu-pro-nebelvir
Ettelwen (anonym)Odpovědět
17.02.2020 22:31:21
+Kafka TamuraTy jo, ve svým posledním lítacím snu jsem se musela vzlet naučit, a bylo to vyloženě překonání gravitace silnou vůlí - vyvolat si pocit, že se odpoutáš od země a najednou letíš. :D
A ve snu jsem už i umřela, někdo mě střelil do zad. Sranda byla, že jsem se leknutím probudila do spánkový paralýzy, ve který jsem ležela na břiše, nemohla se hýbat a bolelo mě v tom místě zásahu.
Nejvíc fascinující mi přijde, jak se fakt dají zažít ve snu věci, který člověk v reálu nezažil. Ať už to lítání, nebo co si pamatuju těhotenství, porod, zemětřesení, různý silný emoční stavy...kde to ten mozek bere :D
to be or wannabe (anonym)Odpovědět
18.02.2020 15:06:12
+EttelwenParkrát (minimálne 3-4x) sa mi zdal takmer totožný sen, kde neďaleko môjho domu stál vymyslený, brutálne vysoký asi 1km stožiar, z ktorého som skákal s padákom. Letel som pár sekúnd voľným pádom a následne padák otvoril, trochu ešte poletel a normálne dopadol. Nikdy som ale v realite s padákom neskákal, ani neletel voľným pádom... a pritom to bolo tak neskutočne reálne. Jedine ma napadá, že mozog možno zmodifikoval emócie zo zážitku kde som skákal z asi 10 metrovej skaly do vody... vtedy som na veľmi krátku chvíľu fakt kontrolovane letel.
Ale najviac mega bolo, kde som skákal z vesmírnej stanice(!) voľným pádom niekoľko minút... ten pocit bol neskutočný, intenzívny... adrenalín, úžasné emócie, sloboda, krásna obloha.... potom som otvoril padák a normálne dopadol.
Najviac pecka je, keď horizontálne letím niekde nad mestom vo vysokej rýchlosti a ľudia na mňa pozerajú a sú v úžase, že niekto fakt letí. A ja že.... "i can flyyy, bitches" :D
Katrin (anonym)Odpovědět
18.02.2020 03:04:20
+Kafka TamuraJá se při letání vždycky cítila jak při plavání. Jiné pohyby ale stejně jako ve vodě se prostě snažíš udržet co nejvýš. Jednou se mi i stalo, že jsem se začala 'topit' protože jsem klesala a nemoha hýbat končetinami abych pokračovala v letu. Probudil mě pád na zem z postele a byla jsem úplně zamotaná do peřiny.
Charen (anonym)Odpovědět
17.02.2020 11:47:59
Když ve snu umřu, vzbudím se. Občas si ve snu uvědomím, že sním a udělám "sebevraždu" úmyslně, abych se vzbudil, třeba z důvodu, že mi v něm hrozí nějaké nebezpečí. Má to někdo stejně či podobně?
Kukuk (anonym)Odpovědět
17.02.2020 16:02:45
"Občas si ve snu uvědomím, že sním a udělám "sebevraždu" úmyslně, abych se vzbudil, třeba z důvodu, že mi v něm hrozí nějaké nebezpečí."
Ha ha, mám to úplně stejně :-D Nebo, když se chci vzbudit, tak mi kolikrát stačí ve snu zavřít oči, tisknout pevně víčka a pak, když oči otevřu, tak už do reality...
Robolo (anonym)Odpovědět
18.02.2020 08:52:02
Taky jsem ve snu umíral - pádem z vysokého schodiště. A ten náraz mě vždycky probudil - ale v realitě jsem nikam nespadl, ležel jsem na posteli. Kdysi mi takhle končila spousta snů...
Sebevraždu ve snu jsem ještě nezkoušel.
TVSEN (anonym)Odpovědět
17.02.2020 09:40:33
Bratři Strugackij - Obydlený o ostrov, vysílali sny ve TV.