Richard a Joan Feynman - Klíč k vědě

Longfellow napsal báseň o pozorování učeného astronoma, který měřil hvězdy nebo tak něco a který vyjde ven a v tichosti pozoruje nebe. Když se autor v tichosti dívá na nebe, vidí v té temnotě malá světýlka. Když se vědec v tichosti dívá na nebe, vidí ohromné hvězdy, galaxie, magnetická pole, turbulence, žár, mrazivý chlad a molekuly mezi tím vším. Nekonečné vzdálenosti a obří záhady.

Pokud jste vědec, máte pocit, že toho vidíte více. Je to úžasné, protože když se podívám na vás, někdo po mé levici může vidět toho po mé pravici. Světlo může procházet přesně tudy. Vlny procházejí tudy, tudy i tudy. Je to dokonalá síť. Vesmírem tedy prochází neuvěřitelná směsice vln. Všechno to tam skutečně je.

To vás dostane. Ale musíte se nad tím zamyslet, abyste si užili tu komplexitu. Tu ohromnou podstatu přírody. Jedné noci jsem už spala a Richard si od rodičů vyžádal svolení mě vzbudit. Stále si ho pamatuji, jak mi u mé postele říká: "Joan, chci ti ukázat něco nádherného." Vylezla jsem z postele a došli jsme na golfové hřiště. Došli jsme doprostřed hřiště a on řekl: "Podívej se nahoru."

Na nebi byla polární záře. Řekl mi, že je to polární záře a že nikdo neví, jak vznikají. Já jsem je poté celou svou vědeckou kariéru studovala. Bylo od něj hezké, že mi ji ukázal. Věděl, že se mi bude strašně líbit. Budeme se bavit o tom, jak se hledá nový zákon.

Obecně se to dělá takto. Zaprvé, budeme hádat. Pak vypo... Nesmějte se, tak to skutečně je. Poté vypočítáme následky našeho odhadu. To abychom viděli, jaké důsledky náš odhad bude mít. Pak tyto výsledky výpočtů porovnáme s přírodou. Tedy říkáme, že ho porovnáme s experimentem nebo zkušeností. Porovnáme to s pozorováním, abychom viděli, zda to funguje. Pokud to s experimentem nesouhlasí, je to nesprávné.

A tato věta je klíčem k vědě. Nezáleží na tom, jak elegantně jste to odhadli. Nezáleží na chytrosti toho člověka nebo na jeho reputaci. Pokud to nesouhlasí s experimentem, je to špatně. Tak to prostě je. Překlad: Mithril www.videacesky.cz