Psychologie: VědomíRychlokurz

Mám tu hádanku, hobitci. Co všichni prožíváme v jednom kuse, ale nezměříme to a sotva popíšeme? Nesáhnete na to ani to neukousnete, nenaučíte se to ani nenacvičíte, prostě to je. Vědomí. Každá věda má pojmy tak zásadní, přesto pomyslné, že se těžko hledají slova, kterými bychom je popsali.

Zeptejte se fyzika a řekne vám, že energie a prostor se vzpírají prostému vymezení. Biologové vědí, zda je něco naživu, ale dost se zapotí, když mají popsat život. Zeptejte se psychologa, co je vědomí, a dostanete… vyhýbavou odpověď. V tomto výkladu však volně vymezíme vědomí jako naše povědomí o sobě a našem prostředí. Díky tomuto povědomí přijímáme a třídíme informace z mnoha zdrojů a smyslů najednou.

Americký psycholog William James měl vědomí za pohybující se, přesouvající a nepřerušený proud, odtud pojem „proud vědomí“. Jiní ho mají za svítilnu v mozku, která nikdy nezhasne, posvítí si na jednu věc a pak jde dál. Vaše vědomá zkušenost se stále posouvá. Třeba teď snad dáváte pozor, co říkám, ale stačí malý posun a řekněte si, že byste si dnes měli dát sprchu, že máte blbou židli a najednou musíte s pískem.

Věřili byste, co Bětka řekla? Necítím pizzu? Hele, pozor! Učíme se! Kromě přemítání dokážeme díky vědomí uvažovat o životě, myslet na nekonečno, přejet jednokolkou po laně a žonglovat u toho s melouny, aspoň v duchu. Vědomí nám pomáhá plánovat budoucnost, zvažovat důsledky a řešit minulost. Je to nejznámější a nejzáhadnější část našich životů.

Něco jako Síla, ale pro malý vesmír v naší hlavě. VĚDOMÍ V průběhu našeho života pendlujeme mezi různými stavy vědomí včetně bdění, spánku a různých změněných stavů. Mohou nastat náhle jako snění nebo být fyziologicky vyvolané jako halucinace z drog nebo se spustit psychicky, třeba skrze mediaci a hypnózu. V dalších třech dílech se zaměříme na tyto různé stavy vědomí, ale začněme tím, co vlastně znamená být vzhůru.

Staletí se vědci dovídali o mozku pouze klinickým pozorováním a zjistili toho dost, ale s dnešní technologií můžeme vidět některé struktury a činnosti uvnitř živého, činného mozku. Jsou to elektrické, metabolické a magnetické znaky zobrazené pro naše podivení i potěšení. Kognitivní neurověda studuje, jak je mozková činnost propojena s duševními procesy včetně myšlení, vnímání, paměti a jazyka.

Jako jiné neurovědy používá neurozobrazovací technologie k určování vazeb mezi určitými stavy mozku a vědomými zážitky. A mozek lze snímat mnoha způsoby. Strukturální zobrazování snímá anatomii a identifikují se jím rozsáhlé nádory, nemoci a zranění. Naproti tomu funkční zobrazování snímá elektromagnetickou nebo metabolickou činnost jako průtok krve, abychom mohli vidět závislosti mezi danými duševními funkcemi a činnostmi v daných oblastech.

Ano, neurozobrazování od základů změnilo obor psychologie jako dalekohledy a mikroskopy astronomii a biologii, ale některé technologie jsou zase fungl nové, a stále probíhají spory o tom, jak vykládat neurozobrazovací nálezy. Pamatujte, závislost není souvislost, takže činnost v určité oblasti mozku, když si něco myslíte, se může hodit, ale není to konečná.

Už jsme mluvili dost o tom, jak je funkce lokalizovaná a jak vše psychické je zároveň fyzické, takže dává smysl naše myšlenky a emoce částečně zachytit na obrazovce počítače. Máme i slušné množství důkazů, že není jen jedna vrstva vědomí. Na jednu pásku nehrají různé melodie, ale jde spíše o dvě vrstvy, každá je podporovaná vlastními bio-psycho-sociálními mechaniky.

Řeč je o modelu duálního procesu vědomí. Například když by naše vědomá, rozvážná mysl říkala: „Hele, veverka!“, ale naše skrytá, samočinná mysl už by hned dělala dílčí procesy jako počítač. Barva: Hnědá, Ocas: Huňatý, Pohyb: Lezení, Dálka: 20 metrů, Spojení: Sestra měla jako dítě fóbii z veverek. Zaujatost: Myslím, že veverky ničí Českou republiku. Toto mohlo ovlivnit mé chování, když jsem tu potvůrku viděl.

Podle některých odhadů naše smysly syslí téměř 11 miliónů informací za sekundu. A přesto jich vědomě vnímáme jen asi čtyřicet. Jak se tedy soustředit a odfiltrovat všechno to rušení a konečně něco dělat? Přeci selektivní pozorností. Takto zaměřujeme naše vědomí na jeden nebo více podnětů a účinně ladíme zbytek. Vaše vědomí je jako reflektor na rušném pódiu. Okolo se dějí další věci, kterých si váš samočinný mozek pokoutně všímá, ale ve chvíli, kdy svítíte reflektorem, většina ostatních podnětů zmizí.

Zkuste to doma! Zrovna vědomě sledujete tuto lekci o vědomí. Zřejmě necítíte fusekle na svých nohou nebo jazyk, který je uvnitř vašich úst a pořád vám vyplňuje ústa, ale jakmile to zmíním, začnete si toho všímat a cítíte, že máte fusky, a řeknete si „Teda, je ujetý, že mám v puse jazyk.“ Sluchovým příkladem selektivní pozornosti je fenomén koktejlové párty. Můžete být v pokoji se 47 kafrajícími lidmi, a přesto nastražite uši k jednomu rozhovoru, vyladíte zbytek hlasů a hudbu na pozadí, ale když někdo vedle řekne vaše jméno, váš kognitivní radar najednou zbystří a vaše pozornost se zaměří k hlasu, který o vás mluví, snažíc se zjistit, jestli vás Bětka zase pomlouvala za zády.

Bětuš! Toulavý reflektor selektivní pozornosti je dost užitečný pro špióny a laiky, ale může i škodit, pokud jste blbí a smskujete při řízení.

Když přesunete svou hlavní selektivní pozornost od řízení k OMG, LOLOLOLOLOL, nevědomky také spustíte svou selektivní nepozornost, proto jste neviděli cyklistku, kterou jste málem přejeli, což by nezničilo jen její život, ale i váš. Takže netextujte a neřiďte! Když se plně soustředíte na něco jiného, budete ohromeni rozsahem zřejmých věcí, které vám unikají.

To je slepota z nepozornosti. Možná už jste narazili na jeden z nejznámějších pokusů této slepoty: Na neviditelnou gorilu nebo medvěda s měsíční chůzí. Tyhle věci si klidně vyhledejte, pokud si chcete ozkoušet povědomí, a pak se vraťte. PŘESTÁVKA ODKAZY V POPISKU Mazec, co? Když máte spočítat přihrávky jednoho týmu, vaše vědomí se zaměří na sledování hráčů a míče, ničeho jiného.

Nevidíte hráče v černém. Ti jsou pro rozptýlení. Také jste si jistě nevšimli tančící gorily nebo medvěda, to je fuk. Původní verze pokusu zjistila, že asi 50 % lidí si nevšimlo gorily procházejí místností. Až tak silná může být naše selektivní pozornost, na to si vzpomeňte, až budete řídit.

Ale víte, kdo rozumí a využívá slepotu v nepozornosti nejlépe? Kouzelníci. Ti to nazývají rozptýlení. Slavný Teller z Penn & Teller říká: „Vždy, když provedete kouzelnický trik, jste součástí pokusné psychologie.“ A my jsme pak za blbečky. Kouzelníci také ví o slepotě vůči změně. Psychologický jev, kdy si nevšimneme změn v našem prostředí. A ne, nemyslím klimatické změny, myslím neschopnost poznat rozdíl mezi tím, co tam bylo před chvílí a co je tam teď.

Například jsem si během této lekce několikrát převlékl triko. Ve slavném a často replikovaném pokusu známém jako prohození osoby se experimentátor někoho v parku zeptá na cestu a pak během nějakého rozptýlení původní experimentátor odejde a je nahrazen úplně někým jiným. V polovině případů si toho subjekt ani nevšimne. Prča! Jedna z mnoha výhod tohoto kurzu je, že se naučíte s lidmi všemožně hrát.

I když s tím můžete machrovat na večírcích, tato nepozornost může být nebezpečná. Třeba když chybné vzpomínky vedou k falešnému svědectví u soudu nebo když se přátelé zaseknou u sporu on/ona řekla. Takže mí drazí, používejte Sílu, ale používejte ji moudře. Jak kdysi můj oblíbený psycholog řekl: „Jedi používá Sílu k poznání a obraně, nikdy k útoku.“ A to byl Yoda.

Vnímáme mnohem méně věcí, které se dějí kolem, než si myslíme. A to jen když bdíme. Co vám jen unikne, když jste v polospánku, opilí, zhypnotizovaní nebo máte halušky, to probereme příště. Díky za pozornost, pokud jste byli selektivně vědomi mých slov, poznali jste náš neustálý boj o vymezení vědomí, naučili se něco o neurozobrazování a jeho větší roli v psychologii, jak je naše vědomí rozděleno na záměrné a samočinné a jak může být mozek selektivně pozorný, selektivně nepozorný a v některých ohledech překvapivě slepý ke změnám.

Překlad: Kara www.videacesky.cz