Babe Ruth končí kariéruSlavné fotografie

Překlad: hAnko www.videacesky.cz Když Amerika ztratila Babea Rutha, přišla o víc než jen hráče baseballu. Myslím, že byl jednou z nejdůležitějších postav 20. století. Pro mnoho lidí to bylo zdrcující, což bylo vidět při vystavení jeho rakve na stadionu Yankees. Newyorské ulice byly plné lidí, kteří mu chtěli vzdát poslední poctu. To byl ten rok, kdy Babe zaběhl 60 homerunů a Yankees vyhráli v sérii ve čtyřech zápasech za sebou.

Babe Ruth, když použiji baseballovou terminologii, opravdu změnil hru. Když Bambino zaběhl homerun, tisíce jásaly a další tisíce sledovaly jeho zápas. Dřív nikdo neodpálil míček tak jako on. Měl jinou techniku, uměl to výš a dál. Ve hře to bylo úplně nové. Když Babe odpálil, všichni zůstali s otevřenou pusou. Éra živého míčku začala v roce 1920 v podstatě díky němu, protože lidi z MLB zkrátka milovali homerun.

Ale především všechny okouzlil svým úsměvem a milou povahou. Což mu mohlo i uškodit, sám přiznával, že mimo hřiště si užil spoustu zábavy. Téměř 13 let od jeho posledního zápasu Yankees ve slavnostním ceremoniálu vyřazovali jeho číslo. Babe Ruth zemřel 2 měsíce poté. Yankees tehdy oslavovali 25 let od postavení stadionu. Babe Ruth byl jedním z hráčů, kteří na něm odehráli první hru.

Byl to také den, kdy vyřazovali číslo jeho dresu, trojku. Myslím, že mnozí tušili, že je to jeho poslední veřejný výstup. Nat Fein, fotograf Herald Tribune, tehdy neměl vůbec pracovat. Obvyklý sportovní fotograf onemocněl, a tak Nata poslali místo něj. Byl jsem v šatně, kde mu dva muži pomáhali s oblékáním. Bylo vidět, že je nemocný. Pak vyšel na hřiště a já hned za ním. Dav šílel, když se vynořil z podzemí.

Viděli jste jeho nožičky jako párátka, tradiční kontrast jinak velkého těla. Strhl se obrovský potlesk. Všichni jásali. Když pouštěli sestřih jeho úspěchů, taky mě to sebralo. A teď sotva stojí, opřený o pálku jako o hůl. Patřila Bobu Fellerovi, nadhazovači Cleveland Indians. Všichni fotografové stáli zepředu. A já si řekl, jak to asi vypadá vzadu.

Trojka končí, Babe odchází, už je to tak. Když se postavil za jeho záda, zachytil nejen fotografy, nejen aktuální hráče Yankees seřazené na lajně, ale především „dům, který Babe postavil“. Byla to první sportovní fotografie, která získala Pulitzerovu cenu. Díky Natovi si pamatujeme tvář „našeho“ Babea Rutha, nevidíme poslední obrázek starého nemocného muže. Zachytil také emoci rozloučení.

S hrdinou, který byl dřív tak silný a impozantní, zachytil ztrátu tohoto hrdinství, fyzické a emocionální poslední sbohem. Je to připomínka jednoho období, které právě skončilo. Sultán odpalu bude navždy čnít jako král baseballu. Prudký nápřah směrem k nadhozu mnohé nadhazovače budil ze snu zbrocené studeným potem… Ta fotka zachycuje americkou historii a mytologii.