Tragédie v IrákuSlavné fotografie

Následující video obsahuje drastické záběry. Bylo to v lednu 2005, kdy probíhala inaugurace George W. Bushe. Chris pracoval s malou jednotkou v městečku Tala v Iráku. Byl tam už několikrát, měla to být rutinní hlídka. Snažím se vzpomenout, co přesně řekl, když mi zavolal, měl bych to vědět, ale nemůžu si to vybavit. Ale vím, že mě polilo horko při představě, co pro nás ty fotky budou znamenat.

Sám věděl, jak důležité ty snímky jsou. Co přesně zachytil, a co to pro nás znamená. TRAGÉDIE V IRÁKU Ten den už jednotka byla v jedné přestřelce, takže nejspíš proto byli ve střehu. Rozhodli se jít na hlídku k večeru, už byla tma. Popisoval, jak v dálce zahlédl světla, a vojáci je viděli také.

Světla se přibližovala, vojáci křičeli, ať zastaví, a Chris věděl, že je něco špatně. Auto nezastavovalo a bylo slyšet jen opakované krupobití střel. Najednou auto zabrzdilo o obrubník. A pak uslyšeli dětský pláč. V té chvíli všem došlo, co se stalo. Vojáci otevřeli dveře, a uvnitř bylo šest dětí. Vystupovaly z auta v šoku a s křikem.

Vojáci se na ně dívali, a pak si Chris všiml i rodičů vepředu. Popsal mi těla otce, pana Hassana, a matky, a jak vojáci dali těla do pytlů. Pak vzali děti stranou, aby je prohlédli. Některé byly pokryté krví. Jeden z chlapců, Rakkan, měl ránu na boku, tak ho ošetřili. Pak vojáci vzali děti do nemocnice v Talafaru. Chrise překvapilo, jak dobře byla vybavená.

Velitel nařídil, aby děti neviděly těla rodičů, už tak toho prožily dost. Druhý den byly Chrisovy fotky všude. Zhluboka vydechl a řekl mi: „Budou se kvůli nim dít věci.“ Protože to nejsou jen tak nějaké fotky. Běžně z těch oblastí takové nevídáme. Lidé se nad nimi pozastaví. Byla to první série fotek z Iráku, která ukázala opravdovou cenu války pro civilisty tak přímým, děsivým a zničujícím způsobem. Myslím, že takové snímky si vyžadují pozornost a my jako žurnalisté, jako editoři, jsme povinováni zařídit jim dlouhý život, aby se sdílely a mluvilo se o nich.

Ze všech fotografií, které Chris zachytil, vyšla jedna ikonická, ta malá holčička, Samara Hassan. Jméno i věk, 5 let, jsme zjistili později. Ačkoliv v tom okamžiku byla neznámá, každý si ji ihned z té fotky vybaví. Malá, krví potřísněná holčička, skrčená vedle bot vysokého amerického vojáka. Mnozí snímek kvůli světlu přirovnávali k obrazům dávných malířů, krev stékající po tváři k výjevům ukřižování, ke krvavým slzám.

Všichni sdílíme vizuální paměť slavných obrazů a výjevů z historie, a když se jim, byť jen okrajově, přiblíží moderní fotografie, s lidmi to pohne. Myslím, že historie pro ten okamžik, válku a konání zúčastněných, se stále píše. Ta chvíle bude analyzována pro větší cíle. Tak už to s historií je. Nejde o pouhý snímek, jde o něco většího. Chris Hondros zemřel 20. dubna 2011 během přestřelky v Misratahu v Lybii. Bylo mu 41 let.