Šťastné a veselé!

Ano? Krásné Vánoce, ty vole. Měl jsem doma práci. Už jedu, v klidu. Čau. ŠŤASTNÉ A VESELÉ! Ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností. Otevři mé rty, Pane, aby má ústa zvěstovala tvou chválu. Ať Bůh tě přijme do své náruče.

Amen. Taková hrůza, umřel stejně jako jeho otec. - No jo, taková náhoda. - Ahojte. - Ahoj. Sakra, tak málo lidí. Bylo to všechno v takové rychlosti. Omluvte mě. Poslyš, jak se má matka? Moje matka? To víš, celý den pod práškama, ani nešla na hřbitov. Podívej se na ni, zrovna jde. - Promiňte.

- Marío, už jste v dobrých rukou. Jsem v pořádku, to asi ty podpatky. Podpatky a ta sklenice. Co to je tohle? Kde to sakra jsem? Čím mě to namazali? Vytáhněte mě odsud! Co to sakra... Pohřební služba?

Montalban. Ne, to ne. Bez něj už Vánoce nebudou, co bývávaly. Byl tak milý. Měl pro každého úsměv. Milou větu. Měl tak rád vtipy. Když jsem se včera šla podívat, co je s tím stromem, a viděla ho tam na zemi, myslela jsem si, že je to zase nějaký jeho vtípek.

Klid, ty vole. Luisi, jsi naživu. Jen tě dali do pitomý rakve. Pro mrtvoly. Takže, zkus to vyřešit. Buď je to vtip, nebo tě pohřbili zaživa. Jestli je to vtip, tak pěkně blbej.

Ale jestli tě pohřbili zaživa... Dobrý. Nech to, já to zvednu. Hej! To jsem já Luis. S kým mluvím? Kdo je to? Doprdele. Promiňte. - Ano?

- Poslouchej mami. Nezavěšuj, to jsem já, Luis. - Tomu nebudeš věřit mami. Představ si... - Luis? - Luis! - Kolik máš synů, mami? Jsi přiblblá, nebo co? Luis, tvůj syn Luis! Mami? Posloucháš mě? To jsem já, Luis. Tvůj syn. To byl Luis. - Můj Luis. - Uklidněte se, paní. Nerozrušujte se.

Nechte ho tam, kde je. Určitě na nás vzpomíná. Dopr***e. Klid, Luisi. Buď v klidu. Neztrácej nervy. Pomoc! Policie! - Linka je obsazená. Čekejte, prosím. - Co? Dopr***e.

Všechny naše linky jsou stále obsazené. Jestli budete o svátky přespříliš jíst a pít, mějte prosím na paměti následující doporučení. - Zaprvé, raději necestujte... - To už se všichni zbláznili? Nebo co to má znamenat, sakra? Bože, ať mě odsud někdo vytáhne! Pomoc! Pomozte mi, pomoc!

Adriane, co tam děláš? Dělej, jdeme. Linka je obsazená. Opakujte volání později, prosím. Sakra, slabá baterie! Dopr***e. Miguel. Migueli, doufám, že ty nezklameš. Výborně a teď vás prosím, abyste věnovali pozornost následujícím hodnotám. No tak, ten telefon!

Promiňte, omluvte mě. Luisi, teď nemůžu. Potom ti zavolám. Ty vole Migueli, nepokládej mi to! Omlouvám se. - Ahoj, tady Miguel... - Migueli, pohřbili mě zaživa! Po zaznění tónu zanechte vzkaz... Dopr***e, k***a! Proč se tohle děje zrovna mně?

Mně? Mně ne, dopr***e. Tohle přece není možné. A víte, co je nejhorší? - A co ti řekl? - Vždycky, když je to nejnapínavější, zavolá nějakej otrava. Nevyprávěj to, počkej na mě. Centrum péče o zákazníky Telefónica, jmenuji se Pilar. Jak vám mohu pomoci? Poslouchejte, Pilar, já neznám vás a vy neznáte mě.

- Potřebuju pomoct. - Jaké číslo potřebujete, prosím? Pilar, chvíli mě poslouchejte. Jsem v rakvi, pohřbený zaživa. A už mám skoro vybitou baterii. Zkoušel jsem volat o pomoc, ale nikoho to nezajímá. Jestli chcete podat stížnost na naši linku, zavolejte - 1-0-0-2 - Ne, já si nechci stěžovat. Chci, aby mě odtud vytáhli.

Počkejte, jmenuji se Luis Rivas López. Bydlím v ulici Pedro Once. Je mi 28 let, jsem příliš mladý na to, abych umřel! - Jaké je to město? - Bože, Madrid! Volám z Madridu. - Malý okamžik, prosím. - Udělejte něco. Zavolejte k nám domů, na hřbitov, policii, záchranáře. Na této lince 1003 vám mohu poskytnout pouze telefonní číslo.

Děkuji za zavolání. Číslo si zaznamenejte, prosím. - Ne, nenechávejte mě tu. - Šťastné a veselé! - Nenechávejte mě tady! - Lidi o Vánocích blázněj. Vybíjí se mi baterie, umřu tady! Požadované číslo je - 9-1-5-2-3... - Pomóc! Pomozte mi někdo! Pomoc!

- Ano? - Ahoj Luisi, to jsem já Martin. Hele... jak se máš? Když ti to řeknu, stejně mi to neuvěříš. Jsem... mrtvý. přeložil: lukan_cruz www.videacesky.cz