Proč je Mona Lisa tak slavná?TED-Ed
35
Mona Lisa je pravděpodobně nejslavnější malbou dneška, a to nejspíš po celém světě. Jde o vynikající renesanční portrét, ale těch jsou muzea plná. Čím je tedy zrovna tato malba Leonarda da Vinciho tak výjimečná?
Přepis titulků
„Tak jemný pohled, ale dychtivý jako moře, pohlcuje.“ Když se 21. srpna 1911 snášel úsvit nad Paříží, Vincenzo Peruggia ze zdi sundal malbu a proklouzl zadním schodištěm Louvru. Svoboda byla nedaleko, východ přímo před ním, ale vtom čelil dvěma problémům: dveře byly zamčené a kroky se blížily. Pod jeho rukou se skrývala Mona Lisa Leonarda da Vinciho.
Pravděpodobně jde o nejslavnější malbu na světě. Ale jak věhlasu dosáhla? Má se za to, že Leonardo portrét začal malovat roku 1503 na žádost florentského obchodníka, který požadoval portrét své ženy Lisy Gherardiniové. Leonardo na malbě pracoval přes deset let, ale v době jeho smrti byla nedokončená. Leonardo za svého života učinil průlomové objevy v oblasti lidské optiky, díky čemuž se stal průkopníkem některých uměleckých technik.
Některých si můžeme všimnout na Moně Lise. S pomocí atmosférické perspektivy maloval vzdálenější objekty zamlženě, čímž vytvořil iluzi velké hloubky. A s pomocí sfumata mezi barvami vytvořil jemné nuance, které zjemnily kraje vyobrazených tvarů. To vše je překrásné, ale stačí to na to, aby byla Mona Lisa nejslavnější malbou?
Spousta odborníků ji považuje za vynikající renesanční portrét, ale to je jeden z mnoha. A dějiny jsou plné skvělých maleb. Mona Lisa se ve skutečnosti proslavila především díky faktorům, které s uměním nesouvisí. Král František I. Francouzský si malbu koupil a začal ji vystavovat po Leonardově smrti. Poté v roce 1550 vydal italský učenec Giorgio Vasari populární biografii italských renesančních malířů.
Mezi nimi byl i Leonardo. Kniha byla přeložena a vydávána široko daleko a Mona Lisa v ní byla nadšeně popisována jako hypnotická nápodoba života. Postupem let se Mona Lisa zařadila mezi nejzáviděníhodnější díla francouzské královské sbírky. Visela v Napoleonově ložnici a nakonec byla vystavena veřejně v muzeu Louvre. Do něj se začali valit návštěvníci, aby spatřili kdysi soukromý poklad svržené šlechty.
V 19. století Monu Lisu dále vychvalovali další evropští učenci, přičemž se až nápadně upínali na půvab modelu. V roce 1854 prohlásil Alfred Dumesnil, že v úsměvu Mony Lisy je něco proradně přitažlivého. O rok později psal Théophile Gautier o jejích uštěpačných rtech a pohledu, který slibuje neznámé rozkoše. A v roce 1869 Walter Pater popsal Monu Lisu jako ztělesnění nadčasové ženské krásy.
Ve 20. století šlo již o ikonické dílo v jednom ze světově nejznámějších muzeí. Ale pojem Mona Lisa pořád ještě nebyl obecně známý. To až Peruggiova krádež z roku 1911 způsobila, že její sláva rychle nabyla nevídaných rozměrů. Jelikož ho Louvre najal, aby pro muzeum vytvořil ochranné vitríny, nebylo zvláštní, že byl v muzeu i po zavíračce. A měl to štěstí, že když na něj u schodiště narazil pracovník muzea, prostě mu pomohl otevřít dveře a nechal ho odejít.
Krádež obsadila titulky v mezinárodním tisku. Lidé se chodili dívat na prázdné místo, kde Mona Lisa dříve visela. Policie Peruggiu vyslechla, protože v Louvru pracoval, ale nikdy ho nepodezřívala. Vyslýchala ale i Pabla Picassa, protože byl napojený na předchozí krádež v Louvru.
Nakonec ho ale nechala jít. Peruggia malbu schovával dva roky v kufru s falešným dnem, potom ji propašoval do Itálie a nabídl ji k prodeji florentskému obchodníkovi s uměním. Peruggia se považoval za italského vlastence, co jen vracel dílo starého mistra. Ale místo toho, aby byl oslavován, byl okamžitě zatčen. Když byla záhada vyřešena, Mona Lisa se opět vystavila davům a tento příběh díky tisku oběhl svět.
V dalších letech se konceptuální umělec Marcel Duchamp malbě posmíval, nacističtí zloději umění ji pronásledovali, Nat King Cole o ní zpíval a návštěvníci muzea po ní házeli kameny, barvu, kyselinu a čajové šálky. Více než 500 let po jejím vytvoření její obočí i řasy už dávno vybledly a je chráněna neprůstřelnou, vůči zemětřesení odolnou vitrínou. Dnes možná není tolik příkladem renesančního portrétu, ale spíš svědectvím o tom, jak vytváříme a udržujeme slávu.
Mona Lisa byla ukradena jednou. Ale existuje dílo tak žádané a vlivné, že bylo ukradeno už více než dvanáctkrát. Včetně toho, kdy jej ukradli nacisté. Poznejte jeho dramatický, záhadný 600 let dlouhý příběh v tomto videu. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
Pravděpodobně jde o nejslavnější malbu na světě. Ale jak věhlasu dosáhla? Má se za to, že Leonardo portrét začal malovat roku 1503 na žádost florentského obchodníka, který požadoval portrét své ženy Lisy Gherardiniové. Leonardo na malbě pracoval přes deset let, ale v době jeho smrti byla nedokončená. Leonardo za svého života učinil průlomové objevy v oblasti lidské optiky, díky čemuž se stal průkopníkem některých uměleckých technik.
Některých si můžeme všimnout na Moně Lise. S pomocí atmosférické perspektivy maloval vzdálenější objekty zamlženě, čímž vytvořil iluzi velké hloubky. A s pomocí sfumata mezi barvami vytvořil jemné nuance, které zjemnily kraje vyobrazených tvarů. To vše je překrásné, ale stačí to na to, aby byla Mona Lisa nejslavnější malbou?
Spousta odborníků ji považuje za vynikající renesanční portrét, ale to je jeden z mnoha. A dějiny jsou plné skvělých maleb. Mona Lisa se ve skutečnosti proslavila především díky faktorům, které s uměním nesouvisí. Král František I. Francouzský si malbu koupil a začal ji vystavovat po Leonardově smrti. Poté v roce 1550 vydal italský učenec Giorgio Vasari populární biografii italských renesančních malířů.
Mezi nimi byl i Leonardo. Kniha byla přeložena a vydávána široko daleko a Mona Lisa v ní byla nadšeně popisována jako hypnotická nápodoba života. Postupem let se Mona Lisa zařadila mezi nejzáviděníhodnější díla francouzské královské sbírky. Visela v Napoleonově ložnici a nakonec byla vystavena veřejně v muzeu Louvre. Do něj se začali valit návštěvníci, aby spatřili kdysi soukromý poklad svržené šlechty.
V 19. století Monu Lisu dále vychvalovali další evropští učenci, přičemž se až nápadně upínali na půvab modelu. V roce 1854 prohlásil Alfred Dumesnil, že v úsměvu Mony Lisy je něco proradně přitažlivého. O rok později psal Théophile Gautier o jejích uštěpačných rtech a pohledu, který slibuje neznámé rozkoše. A v roce 1869 Walter Pater popsal Monu Lisu jako ztělesnění nadčasové ženské krásy.
Ve 20. století šlo již o ikonické dílo v jednom ze světově nejznámějších muzeí. Ale pojem Mona Lisa pořád ještě nebyl obecně známý. To až Peruggiova krádež z roku 1911 způsobila, že její sláva rychle nabyla nevídaných rozměrů. Jelikož ho Louvre najal, aby pro muzeum vytvořil ochranné vitríny, nebylo zvláštní, že byl v muzeu i po zavíračce. A měl to štěstí, že když na něj u schodiště narazil pracovník muzea, prostě mu pomohl otevřít dveře a nechal ho odejít.
Krádež obsadila titulky v mezinárodním tisku. Lidé se chodili dívat na prázdné místo, kde Mona Lisa dříve visela. Policie Peruggiu vyslechla, protože v Louvru pracoval, ale nikdy ho nepodezřívala. Vyslýchala ale i Pabla Picassa, protože byl napojený na předchozí krádež v Louvru.
Nakonec ho ale nechala jít. Peruggia malbu schovával dva roky v kufru s falešným dnem, potom ji propašoval do Itálie a nabídl ji k prodeji florentskému obchodníkovi s uměním. Peruggia se považoval za italského vlastence, co jen vracel dílo starého mistra. Ale místo toho, aby byl oslavován, byl okamžitě zatčen. Když byla záhada vyřešena, Mona Lisa se opět vystavila davům a tento příběh díky tisku oběhl svět.
V dalších letech se konceptuální umělec Marcel Duchamp malbě posmíval, nacističtí zloději umění ji pronásledovali, Nat King Cole o ní zpíval a návštěvníci muzea po ní házeli kameny, barvu, kyselinu a čajové šálky. Více než 500 let po jejím vytvoření její obočí i řasy už dávno vybledly a je chráněna neprůstřelnou, vůči zemětřesení odolnou vitrínou. Dnes možná není tolik příkladem renesančního portrétu, ale spíš svědectvím o tom, jak vytváříme a udržujeme slávu.
Mona Lisa byla ukradena jednou. Ale existuje dílo tak žádané a vlivné, že bylo ukradeno už více než dvanáctkrát. Včetně toho, kdy jej ukradli nacisté. Poznejte jeho dramatický, záhadný 600 let dlouhý příběh v tomto videu. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
Komentáře (0)