Steve BuscemiThe Late Show with Stephen Colbert

Prosím, přivítejte skvělého Steva Buscemiho. - Jsem rád, že si můžem popovídat. - Jsem rád, že jsem tady. Jsi jeden z mých oblíbených herců. - Každý tě miluje. - Děkuju moc. Myslím si, že ve filmové historii zaujímáš speciální místo, jsi velmi populární, lidi tě znají a zároveň k tobě vzhlíží. Jo? Jo, jo, přesně kvůli takovým pohledům.

Mám pocit, že bych měl začít tenhle rozhovor omluvou, protože roky jsem tvé příjmení vyslovoval špatně a dnes jsem zjistil, jaká je vlastně pravda. Ne, to je v pořádku. Busemi to vyslovoval můj otec, v jeho rodině zase říkali Bušemi, a když jsem odjel na Sicílii, se svou rodinou do města, kde se narodil můj děda, říkali nám tam Bušéjmi - Že co? Musíš to tak říct...

- Bušéjmi.. Ale ty preferuješ Busemi? Jsem zvyklý na Busemi, ale nikdy lidi neopravuju, když řeknou Bušemi, protože je to blíže originálu... Ale také si se stal slavným jako Bušemi, že jo? Jo, asi jo... Možná kdyby to lidé začli správně vyslovovat, byli by jako: "Cože, kdo je Busemi?" Náš táta vyslovoval naše jméno Colbert, ale pokud volám do restaurace a chci stůl, nikdy neřeknu Colbert.

Musím říct Colbér.. Když se snažíš rezervovat stůl ty, říkáš Bušemi nebo Busemi? Nejdřív Busemi, ale když to nezafunguje, opravím se na Bušemi. Jednou mi volala moje žena, byl jsem v hotelu v Los Angeles, volala tam a chtěla mluvit se Stevem Busemim a oni ji opravili: "Je to Bušemi." A ona: "Díky, můžu teď mluvit se svým mužem?"

Jedna z věcí, která je spojována s tvou kariérou je ta, že jsi často zabit... - Jo, to jsem. velmi netradičním způsobem. - Je to jedna z mých předností. Myslíš, že je to proto, že s tebou režiséři rádi pracují a nebo tě prostě jen chtějí vidět umřít. Myslím, že mě rádi vidí umírat. Máš nějaký oblíbený způsob smrti? Protože já jich pár mám... Neřekl bych, že mám oblíbený, ale který mě "pobavil" nejvíce je ten, když v Big Lebowskem dostanu infarkt.

Omlouvám se za spoiler. - "Zmlkni Donny." - Jo, přesně. - Můžeš říct tu větu celou? - Ne, protože jsme na CBS. Někdy, když čtu scénář, prolistuju jím konec, abych zjistil, jak zemřu nebo jestli mě někdo zmlátí... - Na jaké stránce moje jméno zmizí. - Jo, jak daleko se dostanu. A když jsem četl Big Lebewskeho, moje postava byl opravdu milý chlapík, že jsem si říkal, že ho prostě zabít nemůžou.

A pak jsem se dostal k té části s infarktem a říkal si: "Sakra, už zase!"