Ovlivňuje řeč náš způsob myšlení?Tom Scott

V románu 1984 od George Orwella se vláda snaží donutit Británii, teda obyvatele Oceánie, aby používali newspeak, umělý jazyk, který měl vymýtit ideozločin. Podle knihy bylo cílem znemožnit formulování myšlenek, které by ohrožovaly vládnoucí stranu, tak, že odstraní slova, která je popíšou. Lingvisté se často ošívají, když někdo mluví o tom, že by jazyk, kterým mluvíme, determinoval naše myšlenky. Protože to tak zkrátka nefunguje.

Říká se tomu Sapirova-Whorfova hypotéza, protože se ta myšlenka pojí s lingvistou Benjaminem Leem Whorfem a jeho mentorem Edwardem Sapirem. Nebyli první nebo nejhlasitější lingvisté, co si tu otázku kladli, a nikdy o tom spolu nenapsali nic podobného nějaké hypotéze. Zajímalo je, jak řeč ovlivňuje myšlení a naopak, ale nic víc. V extrémnější formě se tomu říká lingvistický determinismus, méně extrémní je lingvistický relativismus.

Determinismus je oblíbeným nástrojem autorů fikce, především sci-fi. A tam také patří. Ve filmu Příchozí na tom stála zápletka, tu teorii tam i jmenovali. Když se ponoříte do cizího jazyka, můžete přenastavit svůj mozek. Ano, Sapirova-Whorfova hypotéza. Ta původní povídka je mnohem lepší. Lingvistický determinismus odborná komunita nebere moc vážně, dá se to snadno vyvrátit.

Stačí si nastudovat základy filozofie nebo si vzpomenout na větu: Kéž bych uměl popsat, jak se cítím. Ale jemnější verze, lingvistický relativismus, je poměrně přijímaná. Jenže je složité to testovat a prokazovat. Spousta lidí tvrdí, že v ruštině neexistuje slovo soukromí, protože ten koncept není součástí tradiční ruské kultury. To je možná pravda, nevím, nejsem Rus, ale to neznamená, že řeč omezuje způsob myšlení, naopak reflektuje způsob myšlení.

Existují studie, které ukazují, že mluvčí němčiny, ve které je slovo klíč mužského rodu, klíč popíšou jako zubatý, drsný a tvrdý, zato mluvčí španělštiny, kde je ženského rodu, spíš řeknou zlatý, zdobený… Přesně tuhle studii jsem dříve citoval já sám, ale jiní vědci se pokoušeli ji replikovat a nedošli ke stejným výsledkům. To je v psychologii a dalších oborech opakující se problém.

Navíc je těžké odlišit vlivy kultury od vlivů jazyka. I kdyby ty výsledky byly platné, což nejspíš nejsou, nevíme, jestli je gramatický rod důvodem, nebo následkem. Máme jasné důkazy, jak různé jazyky, ne kultury, ovlivňují mozek. Například náš sluch se specializuje na fonologii, zvuky našeho jazyka. V hindštině je třeba rozdíl mezi slovy thal a tal. Jedno je tác a to druhé rytmus, protože je rozdíl, jestli hlásku t doprovází aspirace, výdech.

To není kulturní ani ideologický znak, neučí to děti vědomě a systematicky, je to pouhý vliv řeči. Pokud ve vaší řeči ten rozdíl existuje, uslyšíte to automaticky, nevědomky. A pokud neexistuje, musíte ho aktivně hledat. Tady je zřejmé, že řeč ovlivňuje naše myšlení. Ale to není jako ve sci-fi knížkách, nemění to naše chápání světa. Podle sci-fi textů by řeč musela ovlivňovat kategorie v naší hlavě, způsob, jak vnímáme svět.

Především u abstraktních konceptů, ne fyzických předmětů. A jak je to třeba s emocemi? Různí lidé světa kategorizují emoce různě. V angličtině máme stejné slovo pro dva různé pocity. Když řeknete, že jste smutní, znamená to, že brečíte v koutě, nebo máte depresi a jste unavení? Slovo smutný popisuje oboje.

Stejně jako jsou moře i obloha modré. Když zná dítě jen slovo smutný a neslyšelo netečný, skleslý, zasmušilý nebo otrávený, stále ty různé emoce pociťuje. To dítě pozná, zda někdo truchlí, protože ztratil obrovské lízátko, nebo je jen unavený a skleslý. Když znáte ta slova, usnadní vám to vyjadřování, ale neurčuje to vaši schopnost ty emoce zažívat. Ve starořečtině bylo mnoho slov pro lásku. Do angličtiny je všechny překládáme stejným slovem a dovysvětlujeme to, ale i když pro všechny ty pocity máme jedno základní slovo, stále je zažíváme a dokážeme je pojmenovat, i když neumíme starořecky.

Jen potřebujeme víc slov. Donedávna v angličtině nebylo slovo pro pocit radosti z neštěstí druhého, ale rozhodně jsme to zažívali i před tím, než jsme si z němčiny půjčili název. Takže jednoduchá odpověď na naši otázku zní: Ne. Ani ne. Možná jinak posloucháme nebo je někdy snazší něco vysvětlit, ale myšlenka, že lidem zabráníte svrhnout vládu, když změníte jejich řeč, je naštěstí pouhá fikce.

Jestli vás zajímá lingvistika, má kolegyně Gretchen McCulloch má podcast zvaný Lingthusiasm. Odkaz je na obrazovce i v popisku. Překlad: jesterka www.videacesky.cz