Musel jsem koupit blahopřáníVe zkratce

Ve zkratce. Musel jsem koupit blahopřání. Byla neděle, 17:30. Byl jsem ve své vile a sledoval úžasný film. Miluju filmy. Vyskočilo mi upozornění. George Lopez měl narozeniny. Vzpomněl jsem si, že s ním mám v sedm večer narozeninovou večeři. Pak odlétá do Španělska. Vytáhl jsem dárky. CD, čokoládu a přání.

Přání tu nebylo. Zkontroloval jsem si kapsy i kufr. Koukl jsem se pod otoman. Divné slovo. Nebylo tam. Přemýšlel jsem, kde jsem dnes byl. Bazén, hala, nahrávací studio, schody, kdy jsem narazil na fanoušky. - Vy jste Michael Bolton. - Natáčel jste v Karibiku? Miluju Karibik. Ta atmosféra je naprosto úžasná.

- Michaele Boltone! - Pane... Uvědomil jsem si, že musím koupit nové blahopřání. Bylo 18:15, oblékl jsem se. Vzal jsem dárky a opustil vilu. Nechtěl jsem, aby mě poznali, proto jsem si vzal sluneční brýle a kšiltovku. Žena mě poznala. Řekla: "Vy jste Michael Bolton?" "Ano."

"Dal byste mi autogram? Pro Karen?" Dal jsem jí autogram pro Karen. Usmáli jsme se. Zaslechl jsem: "Michaele Boltone!" Rozběhl jsem se k parkovišti. Nastoupil jsem a řekl: "Do obchodu." Zamířili jsme do obchodu. Měl jsem hlad a dal jsem si bonbon. George Lopez si toho nevšimne.

Bylo 18:30, vešel jsem do obchodu. Ochranka se zeptala: "Vy jste Michael Bolton?" "Ano." Pokladní se zeptala: "Jste Michael Bolton?" "Ano." Chlápek na žebříku se zeptal: "Jste Michael Jordan?" "Ne." Konečně jsem našel blahopřání.

Hledal jsem to mé, ale neměli ho. Sakra, musí jít na dračku. Zaslechl jsem: "Támhle je. Pane Boltone!" "Michaele Boltone!" Zamířil jsem k autu. Nastoupil jsem. Bylo 18:47, vzdal jsem to. "Vezměte mě do restaurace." Zamířili jsme do restaurace.

Měl jsem hlad a dal si bonbon. George Lopez si toho nevšimne. Dorazil jsem a než se servírka stačila zeptat, řekl jsem: "Ano, jsem Michael Bolton." Zavedla mě ke stolu. Sedl jsem si. Bylo 19:06. Čekal jsem na George Lopeze. 5 minut, 10 minut, 30 minut. Číšník se zeptal: "Něco k jídlu?" Já řekl: "Ne, děkuji." Ale hlad jsem měl, proto jsem snědl zbytek bonbonů.

George Lopez si toho nejspíš všimne. Zavolal jsem mu. Zvedl to... ve Španělsku. Řekl: "Ahoj, Michaele." "Kde jsi? Neříkali jsme v sedm?" Řekl: "Ano, v sedm ráno na snídani." Kouknul jsem se do kalendáře. Bylo tam snídaně v sedm ráno. "Proč jsi mi nezavolal?" Řekl: "Volal jsem ti asi dvanáctkrát."

Zkontroloval jsem si zmeškané hovory. Bylo jich dvanáct. Asi jsem je neslyšel. "Omlouvám se, asi jsem spal a neslyšel to." "Všechno nejlepší." Řekl: "V pohodě, ale dlužíš mi blahopřání." Zavěsil jsem. Cítil jsem se hrozně. Takže jsem mu poslal personalizované elektronické blahopřání. Georgi, stálo za to čekat, dneska je 23.

dubna. Přeju ti všechno nejlepší! Je to ten nejlepší den z celého roku. Pak mi bylo trochu líp. Ale pak... Pane Boltone! Co chcete? Chtěli jsme... vám vrátit... vaše blahopřání. Upadlo vám.

A podepsal byste nám fotku? Pro Tommyho, Joea a Bernarda? Prosím. Ve zkratce. Musel jsem koupit blahopřání. Překlad: Mithril www.videacesky.cz