Rozluštili jsme zprávu, kterou NASA poslala mimozemšťanůmThe Verge

V roce 1977 poslala NASA do vesmíru dvě zlaté desky, na palubě Voyageru 1 a Voyageru 2. Sondy Voyager jsou objekty, které jsme jako lidstvo vystřelili do největší dálky. A zlaté desky, skutečná, funkční elpíčka, obsahují něco zcela unikátního. Audio a obrázky ze Země. Do roku 2030 ukončí Voyager 1 i 2 komunikaci. Se Zemí už se sice spojit nedokážou, budou však nadále brázdit vesmír rychlostí téměř 60 000 km/h.

Vědci doufají, že jednu nebo obě tyto nahrávky zachytí nějaká další vyvinutá civilizace, čímž odhalí pokladnici informací, která toho, kdo ji najde, naučí mnohé o naší vzdálené modré domovině. Ale aby kdokoliv nebo cokoliv uvidělo obrázky z těchto desek, budou muset dekódovat toto: A my vám ukážeme jak.

Pokud mimozemšťané zlaté desky najdou, nejprve narazí na jejich obal, který vypadá nějak takhle. Jsou na něm symboly, které vysvětlují, jak zprávy ze Země přehrát. Na první pohled to vypadá velice komplikovaně. Přemýšlel jsem, jak by se na to díval mimozemšťan. A existují dva požadavky. Chcete, aby to bylo co nejjednodušší na porozumění.

Co nejjasnější. Ale zároveň chcete co nejmenší počet obrázků. A každý obrázek musí obsahovat co nejvíce informací. To jsou dva protichůdné požadavky. To je Jon Lomberg, dlouholetý přítel a kolega Carla Sagana. Jon dohlížel nad obsahem zlatých desek a vymyslel jejich obal. Prostupuje to napříč kulturami, a to mnoha různými způsoby. Největším nákresem na obalu je pulsarová mapa. Pomáhá vysvětlit naši polohu ve vesmíru triangulací polohy od neutronových hvězd, zhroucených hvězd, které vydávají pulsy radiace, pulsary.

Tato informace neslouží k rozklíčování desek, ale tomu, kdo ji najde, dá vodítko, z jakého koutu vesmíru přišla. Každý další symbol na obalu vysvětluje, jak desku správně přehrát a audio stopu dekódovat. Zvuky a písně se z desek dají získat snadno. Stačí přijít na správnou rotaci a rychlost a budou se otáčet jako deska na Zemi. Ovšem pro mimozemšťana by mohla být výzva přijít na to, jak desku přehrát.

Nemělo by to pro ně být složité. Ale to není jediné, co tam je. Porozumění zbytku je trochu složitější. Možná si myslíte, že obrázky v sondě Voyager jsou vytištěné, nebo že jsou v digitální podobě. Ale zlatá deska není digitální disk. Nejsou na ní žádné JPEGy ani TIFFy. Počítačový systém Voyageru měl kapacitu 69 kilobajtů, to by nestačilo na jediný obrázek, tím spíš ne na 115.

Tehdy, v roce 1977, neexistovala technologie, jak dostat obrázky na analogové disky. NASA musela být s dostupnou technologií velmi vynalézavá. Zvláště s ohledem na objem dat, který chtěli poslat. A tato data obrázků se jim podařilo zakódovat do samotných zvukových vln. Abychom tato data našli, musíme zjistit, co znamená zbytek symbolů na obalu. Začneme-li vpravo dole, máme tu diagram vodíku, nejčetnějšího plynu ve vesmíru.

Mluvil jsem s J. van Gorkom, profesorkou astronomie Kolumbijské univerzity. Vysvětlila mi, že jednou za uherský rok se elektronu v atomu vodíku změní směr rotace. Tento přechod, který nastává samovolně jednou za 10 milionů let, vytváří trochu energie. O vlnové délce 21 centimetrů.

Atom vodíku vyobrazený na obale desky podstupuje tuto unikátní změnu, tzv. změnu jemné struktury. A vyzáří přitom specifickou vlnovou délku 21 centimetrů, pomocí které astronomové mapují galaxii, ta odpovídá 1420 megahertzům. Je to ohromující. NASA těchto 21 centimetrů používá jako konstantu pro ostatní symboly na desce. Pokud 1420MHz signál konvertujete na sekundy, získáte 7,042 krát 10 na minus desátou sekund neboli 0,7 nanosekund.

A toto číslo nám pomůže odemknout zbytek symbolů na desce. Například zde je profil desky, který kolem obvodu uvádí toto binární číslo. Po převodu do desítkové soustavy a vynásobení vodíkovou konstantou získáme 3 229 sekund neboli zhruba 53,82 minut, délku desky od začátku do konce.

A u pohledu shora po převodu tohoto čísla do desítkové soustavy a vynásobením 0,7 nanosekundami získáte 3,59 sekund, čas potřebný k jedné rotaci desky. Když desku pustíme právě tak rychle, uslyšíme tyto zvuky: Pozdrav v 55 jazycích. Ukázky hudby z celého světa. Zvuky Země, například oceány, ptáky, hřmění a velryby. A na druhé straně toto: Právě tento zvuk obsahuje data obrázků, která jsou na zlaté desce obsažena.

A pomocí procesu popsaného posledními symboly na desce je můžeme převést na obraz. Tady to začne být opravdu zajímavé. Symbol vpravo nahoře ukazuje, jak vlny rozdělit. Přehrání každé části vlny má zabrat 0,008 milisekundy. A podle symbolu pod ním každá taková sekce dat dává dohromady 1 z 512 řádků, které tvoří hotový obrázek.

Abychom porozuměli zbytku diagramu, musíte pochopit, jak funguje stará televize s katodovými trubicemi – CRT. I když se ještě používaly, rozumělo tomu jen pár lidí. Dnes je to ještě méně. Já katodovým trubicím nerozumím, ale zkusil jsem to jinak. Pomocí audio programu Audacity jsem vybral 0,008 milisekund audio dat mezi vrcholy zvukových křivek, což zhruba odpovídá oblasti vybrané na obalu desky.

Tato data jsem exportoval do souboru CSV. Export dat vytváří čísla podle hlasitosti křivky v různých částech této oblasti o délce 0,008 milisekundy. Při importu CSV do Excelu můžete použít podmíněné formátování a přiřadit úrovním hlasitosti barvy. Čím méně decibelů, tím světlejší šedá, čím více decibelů, tím tmavší.

A po 12 hodinách a 512 opakováních jsme získali toto: Kruh sám o sobě není kdovíco. Ale má velmi důležitý význam. Pokud se podíváme na poslední symbol na obalu, uvidíme kalibrační kruh. Je to obrovské vodítko. Pokud mimozemšťané dekódují symbol, jako je tento, budou vědět, že jsou na dobré cestě. Tohle ale určitě nebudeme dělat se zbývajícími 114 obrázky. Naštěstí žijeme ve světě, kde nám může pomoci kód.

A mimozemšťané možná také. Kontaktovali jsme Manuela Artura Izquierda, antropologa, který za jednu noc napsal vlastní kód, který tento proces velmi urychlil. Myšlenkou je vzít vlákno čísel a složit ho tak, abyste toto vlákno mohli konvertovat do podoby určitého povrchu. Manuelův kód z těchto signálů o délce 0,008 milisekund skládá tak, jak by se zobrazily na staré televizi.

A tak vytváří obraz. O svůj kód se podělil i s ostatními a Emily M. Brown, vývojářka z produktového týmu, mi tento kód pomohla rozjet na počítači. A obrázky se nám začaly objevovat přímo před očima, což dokazuje, že i o 40 let později a s přístupem k jiné technologii lze zprávy správně dekódovat.

Takže s pomocí astronoma, umělce, programátora, antropologa, Microsoft Excelu a Pythonu jsme byli schopni zlatou desku dekódovat. Ale nezapomínejme, že my nejsme cílovým publikem. Podařilo by se to dekódovat i mimozemské civilizaci? Podle Johna o to nejde. Ať už se s nimi stane ve vesmíru cokoliv, ať už je jejich neznámý osud jakýkoliv, myslím, že představují vrchol naší civilizace, kdy jsme snili ten vůbec největší sen.

A doufám, že budou příkladem a inspirací pro to, aby i se i další lidé nebáli snít. Překlad: Xardass www.videacesky.cz Díky za zhlédnutí, koukněte se na video o zlaté desce od Voxu, mají tam příklady obrázků i audia ze zlaté desky. A nezapomeňte odebírat náš YouTube kanál. Díky.