Zeptejte se otrokyně: Lizzie Mae se představuje

Toto video je založeno na skutečných událostech, kterých jsem byla svědkem, když jsem hrála otrokyni v jedné populární kulturní památce. Jména skutečných viníků byla pozměněna. Zeptejte se otrokyně Chcete, abych se podívala támhle? Nu dobrá. Nic tady nevidím. Teď?

Dobrý den, pánové a dámy. Já jsem Lizzi Mae, osobní služebná pana prezidenta Washingtona a jeho paní. Jsem zde, abych vám odpověděla na všechny otázky, které vás ohledně plantáže pana Washingtona napadnou. Neostýchejte se. Propáníčka, vypadá to, že se hlásí první tazatel. Jen mluvte, drahoušku. Jaká je vaše nejoblíbenější část na plantáži? Má postel.

Jak jste se stala služebnou tak významného prezidenta Spojených států? To jste si to přečetla v novinách? Jestli jsem si to přečetla v novinách? To víte, že ano. Psalo se tam: "Hledáme služebnou. Žádný plat." "Nejlépe přisprostlou mulatku s pořádnými boky." "Práci musí vykonávat 18 hodin denně 7 dní v týdnu. Bez nároku na dovolenou." "Může ovšem nosit pěkné šaty a když bude mít štěstí, porodí nějakému slavnému bělochovi jeho bastarda."

Když jsem si to přečetla, hned jsem tam běžela a křičela: "Já se hlásím!" Vy znáte George Washingtona? Vy jste mi ale zlatíčka k pokukání! Ano, znám George Washingtona. To musíte mít tak milion roků! Milion?! Děkuji pěkně! Zrovna jsem oslavila svůj 28. den narození. Víte, že na otrocká léta to dělá dohromady 116 let? Mám já to ale štěstí.

Další otázka! Zdravím. Ráda bych věděla, jakou máte pracovní dobu. Do domu přijdu kolem čtvrté ráno a odejdu až po půl desáté, madam. - Proboha. - Ano, vím. Je to hrůza. To ano. Co když si Mary Washington bude chtít dát v noci čaj? Já sice žádnou Mary Washington neznám, ale znám Marthu Washington a ta čaj nepije, když spí. Ale co když něco potřebuje? Nu, pokud je nemocná, spím na podlaze vedle její postele.

- A starám se o ni. - Ale i když není nemocná, může něco potřebovat. Mám jeden nápad. Pokud máte starosti o spánek naší paní matky, proč nepřijdete sem na plantáž a já vám ráda přenechám svou 18 hodinovou směnu. Pak můžete být celou noc vzhůru a zírat na tu škatuli, jak spí. Jak se vám to líbí? - No, já... - Nemůžete se dočkat, že? Na něco se vás zeptám.

Co uděláte vy, když uprostřed noci něco potřebujete? Já... Vstanu a zajdu si pro to. Tak to vidíte. Někde jsem četl, že George Washington po své smrti přece všechny otroky osvobodil. O tom nic nevím, protože ještě neumřel. Ale i kdyby ano, nic by to pro mě neznamenalo. Jako většina lidí tady jsem i já majetkem paní Washingtonové a jejích spratků. To dřív zamrzne peklo, než já budu svobodná.

Nechápu to. Proč tady máte představení zrovna vy? Nu, správně tady měl být prezident Washington, ale ten má moc práce. A když se mu do něčeho nechce, obyčejně to za něj dělají jeho otroci. Tady mě máte. Proč jste nechodila do Massachusetts do školy? Proč se mě ptáte na takovou hloupou otázku? Není hloupá. Podle mě je chodit do školy důležité. Nemyslela jsem tuhle část.

Jak se podle vás mám do Massachusetts dostat? Mám snad roztáhnout křídla a doletět tam? To ne... Mohla byste tam jet na koni. Takže teď jsem utečenec a k tomu zlodějka koní! Až budu přemýšlet o nových způsobech, jak se nechat oběsit, vzpomenu si na vás. Kam chodí vaše děti do školy? Překlad: ABigWhiteWolf www.videacesky.cz