Craig Ferguson o smrti své matky
Před pár týdny jsme po mnoha měsících zábavných rozhovorů z všemožných talk show trochu zvážněli. Přeložil jsem pro vás video, ve kterém Craig Ferguson mluvil o tom, že existují věci, o kterých se nežertuje a také se rozhovořil o své neveselé minulosti, kdy bojoval s alkoholem a drogami. Video se vám líbilo, tak jsem se rozhodl pokračovat v překladu podobných videí.
Dnes vám opět přináším úvodní monolog z jedné jeho show, ve kterém moderátor normálně probírá aktuální události a zábavným způsobem je parafrázuje nebo si různě utahuje z lidí, kterých se zprávy týkají. V dnešním případě mu však do smíchu nebylo. Zrovna mu umřela jeho matka, jen tři roky poté, co umřel jeho otec (kterému tehdy také věnoval dojemný monolog) a zrovna se vrátil z pohřbu. Věřím, že vás tento srdceryvný monolog zaujme a ukáže vám Craiga v jiném světle, než v kterém ho u nás normálně vídáte.
Monolog byl původně vysílán 8. prosince 2008.
Přepis titulků
Po dlouhém dni ti klesají víčka únavou... Je čas jít do hajan, ale počkej, nevypínej televizi! Přece jen se vydrž koukat. To nevadí. Zítřek je vlastně jen budoucí včerejšek. Dámy a pánové, Craig Ferguson! Ahoj, lidi.
Ahoj a vítejte... vítejte u našeho pořadu. Vítejte v Los Angeles v Californii, vítejte u The Late Late Show. Já jsem Craig Ferguson. Tak a je to. Normálně říkám, že dnes je skvělý den pro Ameriku a on samozřejmě je, ale je to smutný den pro mě osobně. Dnes vzpomínám na svou matku. Jak jsem říkal, nerad si tu takhle vylévám srdíčko. Ale mluvil jsem se svou sestrou.
Probírali jsme, o čem budu v dnešní show mluvit. A ona: "Podívej... Blíží se svátky a spousta lidí letos o někoho přišla. A období svátků je náročné. Na člověka to dolehne..." Takže možná když tohle udělám, aspoň budete vědět, že v tom nejste sami. Nechci tím strávit celý monolog. Nepotřebujete vědět o všech mých osobních potížích. Mou prací je bavit vás, ale jak víte, snažím se být upřímný o svých pocitech.
Někdy předstírám, že jsem naštvanější, než doopravdy jsem. Někdy zas předstírám, že jsem víc gay, než doopravdy jsem. Jindy naopak moc málo gay... To je jedno. Momentálně cítím spoustu různých věcí. Právě jsem se vrátil z pohřbu ve Skotsku. Byl to stejný kostel, kde byl pohřeb mého otce před třemi lety. Za poslední tři roky jsem v tom kostele nebyl. To je ale skandál.
Je to kostel Svatého Munga v Cumbernauldu ve Skotsku. Nemám nic proti kostelům, ani proti tomuhle konkrétnímu, ale pokud ho nějakou dobu neuvidím, nebudu se zlobit. Do tohohle kostela jsem chodil jako malý kluk. Každé Vánoce jsme tam museli dojít ze základní školy. Nutili nás tam chodit na bohoslužby. Museli jsme ujít míli ve sněhu, ruku v ruce. Neměli jsme školní autobusy.
Bylo to Skotsko v 70. letech. Žádné autobusy, žádné balené svačiny, ani dentální plány. Táhli jsme se ke Svatému Mungovi, což byl starý studený kostel. Říkal jsem si: "Tohle je ta nejhorší část Vánoc." Seděl jsem v tom kostele... A kdykoli jsme tam o Vánocích byli, museli jsme zpívat písničku jménem "Ježíš mě miluje". Museli jsme ji zpívat každé Vánoce: "Ježíš mě miluje, to já vím, protože to tak stojí v bibli." A tu písničku jsem časem začal nenávidět.
Takže si představte mou radost, když jsem zjistil, jakou písničku si moje máma přála na svém pohřbu. Byla to taky jediná písnička, ke které všichni znali slova. Těch písní existuje tolik. "Ježíš hm hm la la..." Tuhle všichni zpívali jako děti. Moje matka si ji přála, protože byla učitelka. Učila děti.
Takže ji znala. S mámou jsem měl komplikovaný vztah. Když jsem byl mladší, měli jsme hodně sporů, ale časem jsem si uvědomil, že nemá smysl to hrotit a že když dělám, co říká, vycházíme spolu dobře. A tak to dopadlo. Moje matka se narodila 3. srpna 1933. Ve znamení lva, takže byla velice dravá. Musela být. Vyrůstala v těžké době, v těžkém prostředí. Vyvinula si hroší kůži.
Byla to odolná žena. Taky velice krásná. Černovlasá, modrooká. Já jsem očividně po tátovi, ale ona byla překrásná. Ve věku 33 let už měla čtyři děti. Mě, mého bratra a mé dvě sestry. A hned jak moje nejmladší sestra začala chodit do školy, máma začala chodit na vysokoškolské kurzy, aby mohla učit. Vrátila se na vysokou, udělala si jakoby maturitu a začala studovat, aby z ní mohla být učitelka na základce.
Takže sotva vychovala čtyři děti, šla se starat o další děti. Prostě měla ráda děti. Taky ji hodně zajímalo umění. Měla uměleckého ducha. Což bylo v místě jejího bydliště obtížné. Vyrůstala v těžkém prostředí dělnického města. V té době se lidi neptali: "Jakým směrem se hodláte se svým uměním vydat?" Nic takového.
Ale v pozdějším věku se soustředila na svůj umělecký talent. Trpěla artritidou. Nemohla pořádně hýbat rukama a měla je trochu pokroucené. Ale velice dlouho šila kostýmy pro Glasgowskou grand operu. Vím, co si říkáte: "Je to Glasgow, jak grandiózní může být jejich opera?" Byla to amatérská skupina, která dělala opery, a moje matka jim šila kostýmy. A byli skvělí.
Máma dokonce přemluvila tátu, aby dělal komparz. Musel nosit plášť a cylindr. Kdybyste znali mého tátu, věděli byste, že to nebylo jednoduché. Občas ani nenosil kalhoty. A před pár lety máma začala malovat. Akvarelovými barvami. Vzala takhle do ruky štětec a malovala. Především krajiny. Vzpomínám si, že namalovala vrabce na stromě. Byla opravdová umělkyně a na plátno tak projevovala svoje pocity.
Namalovala toho vrabce a byl to ten nejnaštvanější pták, jakého jsem kdy viděl. Kdyby Alfred Hitchcock toho ptáka viděl, řekl by: "To je moc děsivé, to ve filmu mít nemůžeme." Moje matka taky ráda mluvila. Tahle práce by jí šla. Upřímně by ji zajímaly věci, u kterých já zájem musím předstírat. Byla pravým opakem mého otce, který byl velice tichý. Máma byla velice výmluvná. To jsem po ní očividně zdědil. Máma a táta spolu byli 50 let.
A můj otec zemřel před třemi lety a... Jednou týdně jsem volával domů, když ještě žil i potom. Volal jsem, abych jim řekl o tom, jak se mi daří v Americe a tak. Když to zvedl můj otec, mluvil jsem s ním. Žiju tady už dlouho, mám za sebou terapii, takže jsem se s ním chtěl podělit o svoje pocity. Takže mluvím s tátou a říkám: "Víš, tati, cítím se zranitelně, udály se různé věci..."
A on: "Aha... Poslyš, synu, já ti dám tvoji mámu, ona mi to pak převypráví, jo?" A to pak byla taková jeho mantra. "Máma mi to převypráví." A teď mě uklidňuje to, že jsou zase spolu a... A ona mu to vypráví. Za chvíli jsme zpátky. Překlad: scr00chy www.videacesky.cz
Ahoj a vítejte... vítejte u našeho pořadu. Vítejte v Los Angeles v Californii, vítejte u The Late Late Show. Já jsem Craig Ferguson. Tak a je to. Normálně říkám, že dnes je skvělý den pro Ameriku a on samozřejmě je, ale je to smutný den pro mě osobně. Dnes vzpomínám na svou matku. Jak jsem říkal, nerad si tu takhle vylévám srdíčko. Ale mluvil jsem se svou sestrou.
Probírali jsme, o čem budu v dnešní show mluvit. A ona: "Podívej... Blíží se svátky a spousta lidí letos o někoho přišla. A období svátků je náročné. Na člověka to dolehne..." Takže možná když tohle udělám, aspoň budete vědět, že v tom nejste sami. Nechci tím strávit celý monolog. Nepotřebujete vědět o všech mých osobních potížích. Mou prací je bavit vás, ale jak víte, snažím se být upřímný o svých pocitech.
Někdy předstírám, že jsem naštvanější, než doopravdy jsem. Někdy zas předstírám, že jsem víc gay, než doopravdy jsem. Jindy naopak moc málo gay... To je jedno. Momentálně cítím spoustu různých věcí. Právě jsem se vrátil z pohřbu ve Skotsku. Byl to stejný kostel, kde byl pohřeb mého otce před třemi lety. Za poslední tři roky jsem v tom kostele nebyl. To je ale skandál.
Je to kostel Svatého Munga v Cumbernauldu ve Skotsku. Nemám nic proti kostelům, ani proti tomuhle konkrétnímu, ale pokud ho nějakou dobu neuvidím, nebudu se zlobit. Do tohohle kostela jsem chodil jako malý kluk. Každé Vánoce jsme tam museli dojít ze základní školy. Nutili nás tam chodit na bohoslužby. Museli jsme ujít míli ve sněhu, ruku v ruce. Neměli jsme školní autobusy.
Bylo to Skotsko v 70. letech. Žádné autobusy, žádné balené svačiny, ani dentální plány. Táhli jsme se ke Svatému Mungovi, což byl starý studený kostel. Říkal jsem si: "Tohle je ta nejhorší část Vánoc." Seděl jsem v tom kostele... A kdykoli jsme tam o Vánocích byli, museli jsme zpívat písničku jménem "Ježíš mě miluje". Museli jsme ji zpívat každé Vánoce: "Ježíš mě miluje, to já vím, protože to tak stojí v bibli." A tu písničku jsem časem začal nenávidět.
Takže si představte mou radost, když jsem zjistil, jakou písničku si moje máma přála na svém pohřbu. Byla to taky jediná písnička, ke které všichni znali slova. Těch písní existuje tolik. "Ježíš hm hm la la..." Tuhle všichni zpívali jako děti. Moje matka si ji přála, protože byla učitelka. Učila děti.
Takže ji znala. S mámou jsem měl komplikovaný vztah. Když jsem byl mladší, měli jsme hodně sporů, ale časem jsem si uvědomil, že nemá smysl to hrotit a že když dělám, co říká, vycházíme spolu dobře. A tak to dopadlo. Moje matka se narodila 3. srpna 1933. Ve znamení lva, takže byla velice dravá. Musela být. Vyrůstala v těžké době, v těžkém prostředí. Vyvinula si hroší kůži.
Byla to odolná žena. Taky velice krásná. Černovlasá, modrooká. Já jsem očividně po tátovi, ale ona byla překrásná. Ve věku 33 let už měla čtyři děti. Mě, mého bratra a mé dvě sestry. A hned jak moje nejmladší sestra začala chodit do školy, máma začala chodit na vysokoškolské kurzy, aby mohla učit. Vrátila se na vysokou, udělala si jakoby maturitu a začala studovat, aby z ní mohla být učitelka na základce.
Takže sotva vychovala čtyři děti, šla se starat o další děti. Prostě měla ráda děti. Taky ji hodně zajímalo umění. Měla uměleckého ducha. Což bylo v místě jejího bydliště obtížné. Vyrůstala v těžkém prostředí dělnického města. V té době se lidi neptali: "Jakým směrem se hodláte se svým uměním vydat?" Nic takového.
Ale v pozdějším věku se soustředila na svůj umělecký talent. Trpěla artritidou. Nemohla pořádně hýbat rukama a měla je trochu pokroucené. Ale velice dlouho šila kostýmy pro Glasgowskou grand operu. Vím, co si říkáte: "Je to Glasgow, jak grandiózní může být jejich opera?" Byla to amatérská skupina, která dělala opery, a moje matka jim šila kostýmy. A byli skvělí.
Máma dokonce přemluvila tátu, aby dělal komparz. Musel nosit plášť a cylindr. Kdybyste znali mého tátu, věděli byste, že to nebylo jednoduché. Občas ani nenosil kalhoty. A před pár lety máma začala malovat. Akvarelovými barvami. Vzala takhle do ruky štětec a malovala. Především krajiny. Vzpomínám si, že namalovala vrabce na stromě. Byla opravdová umělkyně a na plátno tak projevovala svoje pocity.
Namalovala toho vrabce a byl to ten nejnaštvanější pták, jakého jsem kdy viděl. Kdyby Alfred Hitchcock toho ptáka viděl, řekl by: "To je moc děsivé, to ve filmu mít nemůžeme." Moje matka taky ráda mluvila. Tahle práce by jí šla. Upřímně by ji zajímaly věci, u kterých já zájem musím předstírat. Byla pravým opakem mého otce, který byl velice tichý. Máma byla velice výmluvná. To jsem po ní očividně zdědil. Máma a táta spolu byli 50 let.
A můj otec zemřel před třemi lety a... Jednou týdně jsem volával domů, když ještě žil i potom. Volal jsem, abych jim řekl o tom, jak se mi daří v Americe a tak. Když to zvedl můj otec, mluvil jsem s ním. Žiju tady už dlouho, mám za sebou terapii, takže jsem se s ním chtěl podělit o svoje pocity. Takže mluvím s tátou a říkám: "Víš, tati, cítím se zranitelně, udály se různé věci..."
A on: "Aha... Poslyš, synu, já ti dám tvoji mámu, ona mi to pak převypráví, jo?" A to pak byla taková jeho mantra. "Máma mi to převypráví." A teď mě uklidňuje to, že jsou zase spolu a... A ona mu to vypráví. Za chvíli jsme zpátky. Překlad: scr00chy www.videacesky.cz
Komentáře (52)
martis (anonym)Odpovědět
27.04.2019 19:26:10
super, moc mi jeho videa chybí
JovtěchOdpovědět
27.04.2019 15:26:35
Craiga Fergusona jsme tu dlouho neměli! Jaká škoda :-)
kocourOggyOdpovědět
22.10.2012 20:02:38
Video je nefunkční. :(
scr00chy (Překladatel)Odpovědět
22.10.2012 20:57:14
Video opět funkční.
loolik21Odpovědět
29.07.2012 00:03:36
Ahoj, zdravím všechny :-) měl bych takovou prosbičku.....
nebylo by možné udělat samostatnou kategorii věnovanou Craigovi Fergusonovi?? podle mě je naprosto nejlepší moderátor nejen v Americe a jistě nejsem sám kdo si to myslí ;-) bylo by fajn kdyby tu měl svou vlastní kategorii, kde by byla všechny videa s ním pěkně pohromadě a snad se tu objeví i častější překlad.. díky za pozornost a pokud je víc lidí kteří sdílejí tento názor tak prosím připojte se... čím víc nás bude tím spíše nás vyslyší .... předem děkuji adminům za snad splněnou prosbu ;-) Loolik21
scr00chy (Překladatel)Odpovědět
29.07.2012 18:41:09
Všechna videa s Craigem najdeš pod tímto odkazem: http://www.videacesky.cz/tag/craig-ferguson
polarna (anonym)Odpovědět
17.03.2012 20:39:31
Snad nejosobnější spověď od Craiga /to co nebylo povězeno je ještě působívější než co by řekl..../.... hezké video... dík
KolikokoliOdpovědět
30.08.2011 11:50:38
To není skotský přízvuk. To je jeho americký přízvuk :D.
Vrazda (anonym)Odpovědět
30.08.2011 11:13:04
Ten skotský přízvuk se nezapře
Dana1926Odpovědět
31.07.2011 18:27:44
Je skvělé že ukázal své pocity a podělil se oně s lidmi chytí to za srdce ...
xNeo (anonym)Odpovědět
12.07.2011 17:10:59
Mirgis: Ano,mám stejný názor. Ze začátku to bral hodně s nadhledem a semtam přihodil nějakej žertík,ale ten konec byl až skoro srdcervoucí. Jak promlouval těch posledních 15 vteřin,tak už jsem myslel,že ze sebe vyliju smutek za všechny moje zesnulý příbuzný.
misacik777 (anonym)Odpovědět
13.06.2011 23:36:11
na konci až plakal....podľa mňa je Craig najlepší, pretože nehovorí len vtipy ale dokáže porozprávať aj o svojich skutočných, smutných pocitoch
boban250Odpovědět
03.06.2011 15:37:16
Rian: Sami nejsme, je dokázáno, že i sloni afričtí projevují úctu a menší pietní akty, když najdou mrtvolu jiného slona xXD
Lencus (anonym)Odpovědět
03.06.2011 12:24:35
nepřeložil by si tohle? http://www.youtube.com/watch?v=axTdvQfk3zU
Rian (anonym)Odpovědět
02.06.2011 14:33:08
Je to divné, i člověk co bere všechno s humorem o kterém by jste řekli že ho smrt nemůže nijak zasáhnout, protože je chytrý a ví, že se to prostě musí stát, že je to rutina, se dokáže dostat po tomhle do takového stavu. Lidi, jsme divné společenství, jediný živočichové o kterých vím, že se takhle starají po smrti jednoho ze svých.
Pěkný překlad, díky za video.
Džany (anonym)Odpovědět
31.05.2011 16:29:49
Video, pěkné...svým způsobem :). Chtěl bych poprosit o překlad (nebo lépe řečeno o rozšíření) tohoto videa(í)... Jedna talk-show s již dříve zmiňovaným Nathanem Fillionem (Jimmi Kimmel Live) : part 1 - http://www.youtube.com/watch?v=9uHGGQeyvg0 , part 2 - http://www.youtube.com/watch?v=LEowRQ0cGss&feature=relmfu , part 3 - http://www.youtube.com/watch?v=oejI3zd17v8&feature=relmfu a pak jednu parodii (taky od Kimmela, můj oblíbenec :) ) na Curious case of Benjamin Button a Dark Knighta : http://www.youtube.com/watch?v=IJlfzURbSzs ... Byl bych moc rád, kdyby jste v budoucnu přeložili aspoň jedno video, byl bych moc moc rád kdyby jste přeložili obě :D . Jin ak velké díky za tenhle web, na který když se obrátím, vždy tu najdu něco nového, skvělá práce. Díky.
Mirgis (anonym)Odpovědět
31.05.2011 13:11:21
Tak ten konec mě úplně dostal. Ze začátku jsem ho nějak nemusel ale poté jsem si ho docela dost oblíbil a musím říct že je to určitě skvělý člověk. Taky bych se přiklonil k více videí s ním..:)