Harry Potter a portrét něčeho, co vypadá jako velká hromada popela

Harry Potter a portrét něčeho, co vypadá jako velká hromada popela. Třináctá kapitola: Ten pohledný. Školní pozemky zaskučely vlnou kouzlem zesíleného větru. Obloha venku byla obrovský černý strop plný krve. Jediným zvukem linoucím se z Hagridovy chatrče bylo opovržlivé chroptění jeho nábytku. Kouzla: o těch si Harry Potter myslel, že jsou velice dobrá. Kožnaté závoje deště bily Harryho ducha kráčejícího přes pozemky směrem k hradu.

Stál tam Ron, jehož nohy se daly do podivného stepování. Spatřil Harryho a začal se ládovat Hermioninou rodinou. Ronovo tričko s Ronem bylo stejně hrozné jako sám Ron. "Nedokážete-li dusat šťastně, začnu být agresivní," přiznala rozumná Hermiona. "A co Ronova magie?" zeptal se Ron. Harrymu Ron připadal jako hlasitý, pomalý a hebký pták. Harry na ptáky nerad myslel.

"Smrtijedi jsou na špičce hradu!" vyhrkl třesoucí se Ron. Z Rona budou pavouci. To Ron věděl. Nebyl na to pyšný, ale bude těžké nemít na těle pavouky, až tohle skončí. "Poslyšte," řekla Hermiona. "V hradu je spousta Smrtijedů. Pojďme si vyslechnout jejich schůzku." Tři úplní přátelé přisvištěli na odpočívadlo před střešní dveře. Málem tam přišli pěšky, ale čarodějky nešplhají.

Ron se podíval na kliku a pak s palčivou bolestí na Hermionu. "Myslím, že je zavřeno," všiml si. "Zamčeno," řekl pan Schodiště, duch v obnošeném hábitu. Dívali se na dveře a křičeli, že jsou moc zavřené a že by tam místo nich měla být malá koule. Heslo znělo: "Hovězí ženy!" vykřikla Hermiona. Harry, Ron a Hermiona tiše stáli za kruhem Smrtijedů, kteří vypadali zle. "Je v pořádku, že mě máš rád," řekl první Smrtijed.

"Mnohokrát děkuji," odpověděl druhý. První Smrtijed se sebevědomě předklonil a vlepil mu pusu na tvář. "Výborně!" řekl ten druhý, když se jeho přítel zase odklonil. Všichni Smrtijedi zdvořile zatleskali. Pak několik minut probírali plán, jak Harryho zbavit magie. Harrymu bylo jasné, že Voldemort stojí přímo za ním. Pocítil přemrštěnou reakci. Harry si vyrval oči z hlavy a odhodil je do lesa.

Voldemort zvedl obočí, ale Harry v tu chvíli nic neviděl. "Voldemorte, jsi moc zlý a krutý kouzelník," ucedil zuřivě Harry. Hermiona povzbudivě přikývla. Vysoký Smrtijed měl tričko s nápisem Hermiona zapomněla, jak se tancuje, proto mu Hermiona namočila obličej do bláta. Ron na Voldemorta hodil hůlku. Všichni zatleskali. Ron se usmál. Pomalu se natáhl pro hůlku.

"Ron je ten pohledný," zabručel Harry a také se neochotně natáhl pro hůlku. Použili pár kouzel. Z hlav Smrtijedů vyšlehly paprsky zeleného světla. Ron sebou cukl. "Teď už tak pohledný není," řekl si Harry a namočil Hermionu do pálivé omáčky. Smrtijedi byli mrtví a Harry byl hladovější než kdy dřív. Velkou síň zaplnily neuvěřitelné ufňukané lustry a obří knihovnice, jež ozdobila umyvadla knihami o zdivu.

Vybuchly hory myší. Z McGonagallové vypadlo pár dlouhých dýní. Při Brumbálově cestě do školy jeho vlasy proletěly kolem Hermiony. Mrzimorské prase tepalo jako velká ropucha. Brumbál se na něj usmál a položil mu ruku na hlavu: "Teď jsi Hagrid." "Jsme jediní, na kom záleží. Nikdy se nás nezbaví," prohlásili sborově Harry, Hermiona a Ron.

Podlaha hradu připomínala pořádnou kupu kouzel. Dursleyovi v hradu nikdy nebyli a nedostali se tam ani v Harrym Potterovi a portrétu něčeho, co vypadá jako velká hromada popela. Harry se rozhlédl kolem a po zbytek léta padal dolů z točitého schodiště. "Jsem Harry Potter," ječel Harry, "černá magie by se měla bát, ó jé!" Překlad: Snoopadoop www.videacesky.cz