Obyčejný pochod do Mordoru - Epizoda 5

Ahoj, já jsem Kerry a já Chris. Měli jsme 6 dní na to, abychom z filmového Hobitína ušli 130 mil až k hoře Ngauruhoe, neboli k Hoře osudu. Nebyl to jen obyčejný pochod do Mordoru. - Ahoj, všichni! - Čau! - Já jsem Kerry. - Já Chris. - Ahoj, tady je Nick z Obyčejného pochodu do Mordoru. - Chceme vám říct, že jsme přežili. Hurá! - A... nepřišli jsme o žádné prsty, jak můžete vidět z mé nohy momentálně zakryté botou. Puchýře už jsou jakžtakž v pohodě.

Můj malíček sice vypadá jako po obřízce, ale co už... Kromě toho je v pořádku. Jak dlouho to trvalo, než z něj přestala být kaše? Asi po týdnu se začal zpevňovat a pak se pomalu začal sloupávat, odpadl mi nehet... Zbyla mi tam nějaká odumřelá kůže, pár jizev, ale vesměs se to vyhojilo celkem hladce. Už je to asi měsíc a půl a nehty mám pořád fialové, takže... No, důsledky přetrvávají, dalo by se říct. Jedna z nejlepších věcí, kterou jsme během seriálu zažili, bylo číst si všechny komentáře na YouTube i RoosterTeeth.

Komentáře napsali i Frodo, Sam a Gandalf. Dokonce i Sean Bean. Celá parta se sešla, aby se koukla na naši show, a bylo vážně supr vidět všechny ty komentáře. A je moc dobře, že konečně víme, že jsme homosexuálové. Nebyli jsme si úplně jistí, ale ty komentáře nám pomohly upevnit náš homosexuální vztah. Takže všem moc děkujeme. Ani na mě nesahej. Dělám si srandu. Hodně lidí se ptalo, jestli jsme tam Prsten skutečně nechali poté, co jsme ho zakopali.

A neuplynul snad ani týden, než ho dva lidé našli. Tristan a Shan. - Tohle je Shan a tohle Tristan. - Ahoj! - Takže kdy jste vy dva vyrazili? - Vaše video jsme viděli na Štědrý den, takže jsem pak celé Vánoce strávila u počítače prozkoumáváním celé oblasti a hledáním všech možných značek. Snažila jsem se rozpoznat ten proud lávy, na kterém jste byli vy. Po Vánocích jsme vyrazili na silnici Mangapopo, ale byla pořád zavřená, jako ve vašem případě. Jenže my jsme byli chytřejší a přinesli si kola.

Určitě jste si všimli, že je to pořád do kopce. Takže jsme si museli párkrát odpočinout, to přiznávám. Bylo to hodně únavné. Když jsme se dostali nahoru, pokaždé co jsme uviděli kámen podobný tomu z videa, byli jsme z toho celí pryč. Tam, kde jste stáli vy, už byly vykopané tři díry. Takže jiný RT fanoušek přišel už před pár dny, kopal přesně na tom samém místě a Prsten nenašel? - Jo, psal, že už ten Prsten musel někdo vyhrabat. - Zajímavé. Takže když jsme tam přišli a viděli ty díry, strašně nás to zdeptalo. Rozhodli jsme se je překopat, kdyby náhodou nebyly dost hluboké, ale nic jsme nenašli.

Já jsem se potom vzdala vší naděje a předala lopatu Tristanovi, který začal kopat a už po druhé lopatě plné hlíny jsem si všimla něčeho zlatého a třpytivého. Tak jsme to vytáhli a byl to Prsten! A byla to ta nejlepší věc, co se mi kdy přihodila. Vytáhnout ten řetízek, hlavně když už jsme to vzdali. Byl to prostě neuvěřitelný pocit. Když jsme tam nahoře byli, rozhodli jsme se Prsten zakopat ještě s něčím, takže jsme přidali malou karbinku. - Karabínku?

Karabinu? - Nevím. Nevíme. Táboření nerozumíme. Takže byli jste na hoře, strávili jste celý den na společném dobrodružství, našli jste Jeden Prsten. Tristane, necítil ses, jako že bys ji měl požádat o ruku? Ne, ona zlato nerada. Tak jo. To je dobrá výmluva, neboj. Ale přiznávám, že nás to napadlo. Když jsme scházeli dolů, zmínil se, že by to byl pěkně epický zásnubní prsten. - No já bych...

no jo. - Né. - Já bych ani takovou zlou věc jako zásnubák nechtěl. - Jo. - Prsten máš teď ty? - Ano, mám. - Takže jsi ta, která nese Prsten. - Ano. - Snažil se ti ho už někdy vzít? - Zatím ne! Ale přes Nový Rok u nás bylo pár přátel a ti byli Prstenem docela nadšení. Chovej ho v tajnosti, chovej ho v bezpečí. Přesně tak. Když teda skypujete z různých míst, máme předpokládat, že vás Prsten rozdělil?

Neslyšel jsem ne. Vlastně jsme celkem řešili, kdo si Prsten nechá, kdybychom se opravdu rozešli. To si hodíte mincí nebo... Než jsem to mohla navrhnout, Tristan zakřičel "zabírám si!". - Aha, tohle pravidlo. - To znamená, že se s ním teď nemůžu rozejít, protože ten Prsten chci! - Takže to vlastně je zásnubní prsten. - Skoro, dalo by se říct. Tristane, jaké jsou tvé zážitky z dobrodružství? Fakt jsem si to užil, ale podruhé byh do toho asi nešel.

- Proč ne? - Je to příliš námahy pro takový malý prsten. - Je to příliš námahy pro malý prsten. - Jo, s tím souhlasím. Přiznám, že jsme si chvíli říkali: "Páni, jen si představ, že tohle děláš, když už máš v patách tolik kilometrů." Zasloužíte si respekt. Vždyť... My jsme si jednoduše vyšli na horu a zpět. Jak jste to zvládli vy, po všem to chození, to je prostě neuvěřitelné. Skoro jsme tam umřeli. Kdyby to trvalo tak o den víc... Nebo snad jen o půl dne víc, vypustili bychom tam duši. - No, na horu jste vyšli, dobrá práce.

- Jo. Další věc, kterou snad podnikneme, i když Tristan tím není moc nadšený, je znovu vyjít na přesně to samé místo a zakopat tam něco jiného, aby to ostatní mohli najít. V komentářích hodně lidí psalo, že mají chuť se do takového dobrodružství pustit sami. Hned řeknu, že je to špatný nápad. Je to strašně bolestivé a hrozně dlouhé. Prostě... to nedělejte. Nebo to nedělejte tak jako my. - Dejte si víc času! - Víc! My jsme na to měli 6 dnů, protože nám letělo letadlo, a to byl ten nejhorší nápad na světě. Alespoň 10 dní!

Co nám taky hodně pomohlo, byla podpora Nickovy rodiny. Doplňovali nám zásoby jídla a dovezli nám další léky, když to s námi začalo jít z kopce. Takže se ujistěte, že máte nějakou pomoc v záloze. Ale Nickovu rodinu ne, ta patří nám. Pokud vás to neodradilo, na webovkách RT je zveřejněný deník, který popisuje, co všechno jsme který den udělali a jakou cestou jsme šli. - Tím nechceme říct, že musíte jít stejnou cestou jako my.

- Hlavně co se týče toho soukromého pozemku. To nedělejte, krást se nemá! Hlavně když kradete zemi! Další důležitá věc je, že než se pustíte do chození, měli byste trochu potrénovat. My jsme prodělali zhruba 6 až 8 týdnů chůze s batohy narvanými zavažím, ale ani to nestačilo. Ujistěte se, že nosíte pohorky. My jsme je měli, ale stejně jsme skončili s puchýři. - Když ujdete 130 mil, puchýřům se nevyhnete. - Schytáte tak jeden až osm puchýřů. Až deset.

Nebo dvanáct. Pokud jste pro to dost šílení... Hodně štěstí! - Taky budeme mít svůj vlastní panel na RTX. - Ano. Takže byste si asi měli zakoupit lístky. Z Nového Zélandu je to do Austinu celkem štreka, ale stejně se o to pokusím. Děkujeme všem, co se koukali a sdíleli naše videa s rodinou. A jestli ne, tak to hned udělejte!

Opravdu si toho vážíme, bylo úžasné, že jsme tohle mohli udělat a mít tak skvělý ohlas a celkově milou odezvu, takže díky. Čáu! Překlad: ABigWhiteWolf www.videacesky.cz