Pravá věda o paralelních vesmírech

Všichni milují myšlenku paralelních vesmírů. Možná je to půvab ideálního světa, kde máte druhé šance a věci dopadnou jinak. V alternativní realitě, kde se dostanete do Bradavic, pokračování Star Wars neexistují a konečně se vám podaří zapojit asymetrickou USB na první pokus. Ale je ve vědě vůbec na tuhle toužebnou spekulaci místo? Pokud je Vesmír vše, co existuje, nemůžou toho být dvě verze.

No ne? Jinak by ta dvoje byla vším. A to, čemu jste začali říkat Vesmír, by nebylo. Problémem je tedy terminologie. Fyzikové často mluví o Vesmíru, ale myslí tím pozorovatelný vesmír. Ten je částí Vesmíru, kterou jsme prozatím prozkoumali. A je v pořádku mluvit o vícero jiných pozorovatelných vesmírech. Například mimozemšťan blízko okraje našeho viditelného vesmíru uvidí části celého Vesmíru, které my ještě nevidíme, protože k nám zatím nedoputoval jejich světlo.

Ale to je dobře pochopitelná otázka a ne o to, o čem fyzikové normálně mluví, když řeší vícero pozorovatelných vesmírů neboli mnohovesmírů. Pojďme tedy k věci. Ve fyzice se pojem "mnohovesmír" většinou týká jednoho ze tří samostatných a nesouvisejících fyzikálních modelů vesmíru.

Mimochodem, žádný z nich nebyl experimentálně testován ani potvrzen. Tři modely mnohovesmíru jsou: 1) Bublinkové vesmíry neboli vesmíry malých černých děr. Toto je nejvíc jasný typ mnohovesmíru: základní myšlenkou je, že existují další části vesmíru které jsou tak daleko, že je nikdy neuvidíme. Nebo jsou uvnitř černých děr, takže je taky nikdy neuvidíme. Tento model byl vytvořen jako pokus o vysvětlení, proč je náš vesmír tak dobrý ve vytváření hvězd, galaxií a černých děr a života.

Argumentem teorie je, že pokud by každá z těchto oddělených navzájem neviditelných bublinek měla trošku jiné fyzikální zákony, tak bychom už z definice mohli existovat pouze v tom s příznivými podmínkami. Musíme žít ve vesmíru, kde se může zformovat Země, protože kdyby se nezformovala Země, nemohli bychom tu být. Pokud vás tahle logika nepřesvědčila, nemusíte se bát.

Neexistuje žádný důkaz toho, že by to tak opravdu bylo. 2) Membrány a další dimenze. Inspirován zčásti neschopností matematiky teorie strun předpovědět počet dimenzí ve vesmíru, který pozorujeme. Strunoví teoretici navrhli myšlenku toho, že možná to, co považujeme za vesmír, je doopravdy jen třídimenzionální povrch vsazený do většího supervesmíru s 9 prostorovými dimenzemi Trošku jako když každá stránka novin je svým dvoudimenzionálním povrchem vsazená do našeho 3D světa.

A kdyby měl prostor 9 dimenzí a ne 3, byla by spousta místa pro další 3D povrchy, které by byly svým vlastím vesmírem, ale, stejně jako noviny, by byly jen součástí něčeho většího. Těmto povrchům se říká "membrány" nebo jen "brány". A připomíním, že pro tento mnohovesmír neexistuje žádný důkaz. 3) Mnohosvětový obraz kvantové mechaniky.

Fyzikové překvapivě pořád neví, jak funguje kolaps vlnové funkce v kvantové mechanice. A tak se hypotéza o více světech pokouší o vysvětlení návrhem, že každá možná alternativa vesmíru je skutečná. A všechny se stanou větší a rozvětvenější cestou. Vesmírné vyber-si-svoje-dobrodružství, kde se může stát cokoliv! Kdyby to byla pravda, neuvědomovali bychom si to, protože bychom byli žili jen v jednom z mnoha možných životů.

V některých věcech je tento model podobný bublinkovému modelu, protože se možná stane cokoliv, co se stát může, a my zrovna žijeme v tom jednom, ve kterém přežijeme. Pokud pořád nejste přesvědčeni těmito argumenty, nebojte se, stále totiž neexistuje žádný důkaz pro tento mnohovesmír. Pokud chcete být vynalézaví, můžete tyto modely zkombinovat do mnoho-mnohovesmíru, nového superspekulativního modelu založeném na spekulativních a experimentálně nepotvrzených modelech.

Ale to neznamená, že nemůžeme tyto hypotézy otestovat. Například pokud by náš pozorovatelný vesmír byl jen jednou z mnoha bublinek nebo membrán a kdyby se v minulosti srazil s nějakou bublinkou nebo membránou, tak by ta kolize měla vliv na to, co vidíme jako naši noční oblohu. Na druhou stranu by mohl být výklad více světů brzy otestován, protože experimentátoři jsou čím dál víc schopni manipulovat a kontrolovat větší kvantově-mechanické systémy, které mají v laboratořích.

Systémy, které se přibližují linii mezi kvantovou sférou a naším životem. Musíme mít na paměti, že fyzika je věda, ne filosofie. A v našich pokusech pochopit vesmír, který pozorujeme, musíme předkládat tvrzení, která mohou být testována. A pak je otestovat. Překlad: Eržika www.videacesky.cz