Psychologie: Úvod pro zobákyRychlokurz

Ten sen o dinosaurovi v trikotu, ty časy, kdy jste řekli něco, co jste neměli, nebo i to, co jste nevěděli, že řeknete. Ta malá šrotující soukolí vašeho vědomí, díky kterým žijete, společnost funguje, ty věci, které tak rádi děláte, a ty, které byste si přáli nedělat. Kromě jiných lidských myslí je ta vaše nejsložitější částí vesmíru, o které víme.

Pravidla, jimiž se řídí, jsou záhadná a nepolapitelná. Možná naše mozky nejsou dost složité na to, aby se pochopily, ale to nás fakt nezastaví. Slovo „psychologie“ pochází z řeckého slova pro „studium duše“, a i když se její definice po desetiletí vyvíjela, dnes ji můžeme bezpečně nazývat „vědou o chování a duševních procesech“. Termín „psychologie“ do přelomu 16. století neexistoval a praxe, kterou máme dnes za vědu, nevznikla až do poloviny 19.

století. Ale lidé se vždy zajímali o sebe a o to, co jim to tam šrotuje. Aristoteles hloubal nad původem vědomí a prohlásil, že je v srdci, ne v hlavě, což bylo, jak jsme tu viděli dost často, úplně vedle jak ta jedle. Čínští vládci vytvořili před dvěma tisíci lety první psychologické zkoušky, když úředníkům dávali testy osobnosti a inteligence. A v 9.

století byl perský lékař Muhammad ibn Zakaríja ar-Rází, známý i jako Rází, jeden z prvních, kteří popsali duševní nemoci, a léčil pacienty v rané psychiatrické klinice své bagdádské nemocnice. Od těchto raných myslitelů až do dneška se oblast psychologie věnovala řešení pár důležitých otázek. Jak mohou lidé dělat hrozné věci, jako je genocida či mučení jiných lidí, a jak víme, že je to hrozné? Máme svobodnou vůli, nebo jsme poháněni naším okolím, biologií a nevědomými vlivy?

Co je duševní nemoc a co s ní můžeme dělat? A co je vědomí neboli pojem o sobě? Když ztratím své povědomí, jsem stále člověk? Netuším! Ale tohle budeme v příštích měsících společně zkoumat. Jak náš mozek pracuje, jak se poškozuje a léčí, proč se zrovna tak chováme, i když nechceme, a co to znamená myslet, cítit a být naživu.

ÚVOD DO PSYCHOLOGIE Když se řekne „psychologie“, většině se asi vybaví terapeut, který poslouchá pacienta, jak leží na gauči a mluví o svém dni. Možná ten terapeut nosí brýle, dumá nad doutníkem, hladí si vous. Přiznejte to! Když se řekne psychologie, představíte si Freuda. Sigmund Freud byl nejvlivnější a nejkontroverznější myslitel své doby, možná všech dob. Jeho teorie pomohly vytvořit naše názory na dětství, osobnost, sny a sexualitu a jeho práce si později našla své příznivce i odpůrce.

Měl život, který sahal od americké občanské války až po tu druhou světovou. Freud po vzoru většiny velkých vědců rozvíjel své myšlenky na práci druhých a inovace v této oblasti neskončily. Ve skutečnosti je psychologie jednou z nejrozmanitějších věd, pokud jde o otázky, které pokládá, metody, které používá, a různé školy a disciplíny, které obsahuje. Psychologie je ze všech věd asi tím nejstarším kotlíkem všeho možného.

Už jen ve Freudově době existovalo mnoho různých škol, které se zabývaly uchopením studia lidské mysli. Byly to hlavně myšlenky strukturalismu, funkcionalismu a psychoanalýzy. Vědecká psychologie vznikla v roce 1879 v Německu, když lékař Wilhelm Wundt zřídil na Lipské univerzitě první psychologickou laboratoř jen několik let poté, co vydal své Základy fyziologické psychologie, tedy zcela první učebnici psychologie. Wundt a jeho žák Edward Bradford Titchener se inspirovali chemiky a fyziky a tvrdili, že když lze rozebrat věci do jednoduchých prvků nebo struktur, proč by to nešlo s mozkem.

Snažili se porozumět struktuře vědomí, když se zaměřili na pacientovy myšlenky a ptali se, jak se cítí při západu slunce při vůni kávy, lízání číči atd. Titchener to nazval „strukturalismus“, ale navzdory svému jasnému jménu se spoléhal jen na sebepozorování a stal se moc subjektivním. Přeci jen oba cítíme něco jiného, i když lížeme tu stejnou číču.

Psychologové samozřejmě nevidí pacientovy myšlenky nebo pocity, takže strukturalistická škola nakonec rychle skončila. Naproti tomu americký lékař a filozof William James navrhl jiný soubor otázek, když zkoumal, proč přemýšlíme a cítíme, čicháme a lížeme – znáte to. Zaměřil se na funkci chování. Tento přístup, „funkcionalismus“, inspirován Charlesem Darwinem, říkal, že adaptivní chování je během evoluce zachováno. James publikoval svou klíčovou knihu Principy psychologie v 1890 a definoval psychologii jako „vědu duševního života“ a stejně jako Freud začal napínat svůj velký mozek.

Sigmund Freud začal léčit ve vídeňské nemocnici, ale v roce 1886 si založil vlastní praxi se specializací na nervové poruchy. V této době uviděl Freud svého kolegu Josefa Breuera, jak léčil pacientku jménem Anna O. novou mluvící léčbou. Prostě ji nechal mluvit o jejích příznacích. Čím více mluvila a vybavovala si traumata, tím více se její příznaky zmírňovaly.

Byl to průlom, který Freuda navždy ovlivnil. Od té doby nechal Freud své pacienty mluvit o tom, co je napadne, byly to volné asociace. Tato technika utvořila jeho kariéru a celé odvětví psychologie. V roce 1900 vydal knihu Výklad snů, kde představil svou teorii psychoanalýzy. Nyní si asi představujete psychoanalýzu jako léčení pacienta na gauči, a to není špatně.

Freudovo pojetí bylo ale mnohem složitější a bylo revoluční. Radikální jádro psychoanalýzy zkoumalo, že naše osobnosti jsou utvářeny nevědomými motivy. Freud naznačil, že jsme všichni hluboce zasaženi mentálními procesy, které ani nevnímáme. Dnes nám to zní jako samozřejmost, ale součástí génia Freudovy teorie bylo, že v roce 1900 to zřejmé vůbec nebylo.

To, že je naše mysl poháněna něčím, o čem sama ani neví, bylo dost těžké pobrat. Těžké jako jak se organismy vyvíjejí přirozeným výběrem. Bylo to abstraktní, neviditelné a bylo na tom i něco nelogického. Ale další součástí Freudovy teorie bylo, že podvědomí, doslova věc pod vědomím, bylo zkoumatelné. I když si to neuvědomujete, můžete to pochopit skrze terapeutické techniky, které využívají sny, projekce a volné asociace k vyvolání potlačených pocitů a získání vlastního náhledu.

Freud vlastně říkal, že duševní poruchy se mohou léčit terapií a sebepoznáním. A to byl opravdu velký průlom, protože předtím se duševně nemocní dávali do sanatorií, v lepším případě by dělali jalovou práci, v horším by byli přikurtováni k posteli. Po Výkladech snů vydal Freud více než 20 knih a bezpočet dokumentů stále držící svůj ikonický doutník.

Věřil, že mu kouření pomůže myslet, pomohlo mu ale k rakovině čelisti. Za posledních 16 let svého života měl nejméně 30 bolestivých operací, a přesto si kouřil dál. Koncem třicátých let nacisté ovládli Rakousko a Freud a jeho židovská rodina sotva uprchli do Anglie. V září 1939 byla bolest v jeho rakovinné čelisti příliš velká a kamarád lékař mu pomohl k sebevraždě injekcí morfinu. Bylo mu 83.

Ať už ho milujete nebo ne, a nemyslete si, spousta lidí s ním ostře nesouhlasí, není pochyb, že Freudův dopad na psychologii byl neskutečný. Zatímco jiné teorie v psychologii upadly nebo se vyvinuly v něco jiného, psychoanalýza zůstává důležitým pojetím a praxí i dnes. Další otřes nastal v první půlce 20. století, kdy se přiřítil behaviorismus. Klíčovými hráči zde byli Ivan Pavlov, John B. Watson a B. F. Skinner a zaměřili se na studium pozorovatelného chování.

Možná znáte Skinnera jako týpka, který dal krysy, holuby a děti do krabic a nechal je vykazovat určité chování. Když Freud uprchl do Anglie, Skinner zveřejnil své Chování organismů, čímž nastolil éru behaviorismu, která převládala až do 60. let. Další tehdejší hybnou silou byla Freudova psychoanalýza a mnoho jejích potomků společně známých jako psychodynamické teorie. Zaměřily se na význam raných zkušeností a utváření podvědomí a jak tento proces ovlivňuje naše myšlenky, pocity, chování a osobnost.

V polovině 20. století vznikaly další významné psychologické síly, školy, které probereme někdy jindy, včetně humanistické psychologie, která se zaměřuje na osobní růst, a kognitivní vědy a neurovědy, které přispěly k jedinečnému přístupu ke studiu mysli. Dnešní formální definice psychologie, „studium chování a duševních procesů“, je hezkou shodou, která vychází ze všech těchto různých škol.

Uznává potřebu pozorovat a zaznamenávat chování, ať už je to křik, pláč nebo hraní na saxík pro imaginární publikum, ale také zdůrazňuje naše mentální procesy, co si myslíme, cítíme a čemu uvěříme, když válíme na naše neviditelné nástroje. A co chci, abyste si zapamatovali, je, že psychologie je integrativní věda. Ano, lidi pořád remcají a často nesouhlasí, ale podstatou disciplíny je zkoušet různé způsoby pokládání zajímavých otázek a pokusit na ně odpovědět skrze všechny druhy dat a metody sběru.

Lidská mysl je složitá, neexistuje jediný způsob, jak ji účinně rozlousknout, musí být vypáčena ze všech stran. Harvardský astronom Owen Gingerich se díval na vzdálený okraj vesmíru, a dokonce i on uznal, že lidský mozek je nejsložitější známý fyzický objekt v celém našem známém kosmu. A všichni jeden máte! Náš vlastní! Plave si přímo tady.

Zde v Rychlokurzu jsme opravdu rádi, že můžeme objevovat svět psychologie, jak se dotýká našich životů, myslí a srdcí a jak zlepšuje pochopení ostatních, našeho světa a nás samých. Díky za zhlédnutí prvního Rychlokurzu psychologie. Překlad: Kara www.videacesky.cz