Brooklynský gangSlavné fotografie

Překlad: hAnko www.videacesky.cz Našel jsem si cestu k nitru života… a souhrou okolností jsem ho neopustil. Byl jsem si hodně blízký s touhle omladinou. Byli chudí, smutní, násilničtí, plní vzrušení, plní života. Říkali si „Kašpaři“. V novinách napsali, že se porvali na nože, tak jsem šel za nimi s náplastmi.

Když jsem je našel, fotil jsem jejich zranění v barvě. Pro právníky. Bylo mi nějakých pětadvacet, takže jsem mezi ně zapadl. Byl jsem hubený a tichý, ani trochu agresivní. A oni ty fotky potřebovali, potřebovali se vidět. Kde se nacházejí na cestě životem. Každý chce být viděn. Chodil jsem do Brooklynu skoro každý den.

Dovolili mi být s nimi a poflakovat se. Drogy tehdy ještě nebyly, jejich drogou bylo někoho zmlátit. Jel jsem s nimi na Coney Island a zašili jsme se pod molem. Kupodivu tam byly objímky na světla, ale bez žárovek. Ale já jednu žárovku vzal a fungovala. Jinak bych tam nic neviděl. Poznal jsem jejich realitu, jak chudé ty rodiny byly. V té části Brooklynu žila dělnická třída.

Nebyla tam žádná komunita, maximálně alkoholici. Hodně pití, a později i drogy. Důležité fotky se mi povedly proto, že jsem jim byl blízko a zůstával déle. Vždycky mi šlo o ten další snímek… Ten, který jsem ještě neudělal, hledal jsem to „něco“… Osamění, lásku, to, jací jsme dnes. Cathy, která si češe vlasy u automatu, aby byla hezká. A Jimmie Marino si vyhrnoval rukávy…

Všichni jsou jako moje děti, jsou pro mě důležití. Protože v těch fotkách můžete najít porozumění. Nebylo to o gangu, gang je jenom slovo. Je to spíše všeobecná představa. Něco, co každý mladý, každý člověk může cítit. Pocit izolace, deprese, samotného života. O tom ty fotografie byly…