Britská národní knihovna vlastní vše, co kdy bylo v Británii vydánoTom Scott

Knihovna British Library má kopii každé knihy, co kdy v Británii vyšla. Nebo by měla mít. Pokud v Británii vydáte knížku, časopis nebo noviny, ze zákona máte povinnost poslat jeden výtisk sem. Takové zákony a knihovny jsou i v jiných zemích na světě a pravidla, co se sem musí poslat, bývala docela jednoduchá. Dokud na konci 20. století nepřišel internet. Najednou už nebylo tak jednoduché definovat knihu a vydavatelství. Sbíráme vše tištěné, všechno, co vás napadne.

Leták ministerstva zdravotnictví, místní noviny nebo nejdražší časopis, co existuje. Třeba i knihy o umění, které stojí desítky tisíc. Nebo dětské časopisy z Tesca, jak v nich jsou hračky, ty taky sbíráme. Prostě všechno. Tady ve skladu je samozřejmě spousta úložného prostoru, ale nestačí to a v Londýně jsou drahé pozemky, takže sice tu skladují miliony knih, ale jsou to jen ty nejžádanější.

Zbytek je uložený na severu u robotů. Sbírka knihovny čítá dohromady asi 170 milionů položek a většina je ve skladu povinných výtisků. Nakladatelé o povinných výtiscích často vědí a zasílají je, ale horší je to s malými nakladateli nebo s lidmi, kteří se tak nevnímají. Hodně se snažíme oslovovat autory, kteří publikují sami, nebo různé organizace, aby věděli, že je důležité jejich práci uchovávat.

Dohromady tu mají více než 700 km polic. Většina je jich vyrovnaná v obrovském skladu se speciální atmosférou v Boston Spa v Yorkshiru. Nesměl jsem na ty roboty připevnit kameru, jsou příliš důležití. Každý rok přibude asi 8 km polic, takže už začali stavět nový sklad, který má vydržet pár desítek let. Spousta zdarma rozesílaných materiálů bývá pomíjivá, časem by zmizela.

Nedávno byla výstava ve skotské národní knihovně o informacích, které byly k dispozici na začátku epidemie AIDS. Kdybyste se lidí ptali, jestli máme ty materiály sbírat, řeknou, že ne. Ale je to zdroj informací. Tu výstavu bychom neuspořádali, kdybychom ty letáčky neuložili. Když si chcete v Londýně půjčit knihu z tohoto skladu, musíte dát vědět 24 hodin předem, roboti knihu najdou…

Pohybují se rychlostí až 50 km/h. Jestli slyšíte v mikrofonu vítr, je to z toho, jak tady rozráží vzduch. Oblíbenější položky se automaticky skladují vpředu. Poté jsou knihy převezeny do Londýna, ve studovně jsou o pár dní později. Každý den se tam a zpět převáží více než tisíc položek. Dnes ale publikace zahrnuje více věcí. Nejde jen o digitálně vydávané knihy, ale také o materiály na internetu. Definice povinného výtisku se rozšířila a zahrnuje i webové publikace, pokud poznáme, že to bylo publikováno z Británie.

Když třeba lidé píší blog nebo mají webovou stránku, snažíme se to uložit. Náš webový archiv nyní tvoří největší část sbírky. Miliardy souborů, asi tak 1,5 petabajtu dat. Digitální noviny jsou například úplně jiné než tištěné noviny, takže musíme ukládat oboje, protože každé mají jiný redakční záměr. Kromě toho stále vznikají nové formáty, existují knihy, které se mění podle toho, jak hýbete čtečkou.

Nebo se mění podle vaší geografické polohy. Jak můžeme něco takového dnes uložit a zpřístupnit badatelům za 10 či 50 let? Vezměte si, jak často se mění operační systémy. Je těžké udržet krok. Tuto knihovnu jsem využil nesčetněkrát. Knihy si tu nemůžete půjčit a odnést. Badatel je smí používat výhradně u stolu ve studovně a po použití je musí vrátit. Je to knihovna poslední záchrany. Před získáním členství musíte absolvovat krátký pohovor o tom, proč nemůžete k výzkumu použít běžné nebo univerzitní knihovny.

U povinného výtisku je zásadní, že není selektivní, musíme mít všechno, protože dnes nerozeznáme, co bude důležité za 50 let. Chceme tu mít vše, protože nevíme, co budeme potřebovat. Je neskutečně užitečné mít možnost najít materiály, které se nepublikovaly online, nebo zkoumat vyprodané knihy, které už jinde neseženete. Nebo si kvůli citaci projít všechna vydání nějakého obskurního věstníku.

Toto je nezpracovaný text historie přesně tak, jak se stala, a někdo ji musí uchovávat pro budoucnost. To bylo načasování. Škoda, že to byla jen náhoda. Překlad: jesterka www.videacesky.cz