Nový Zéland se pokouší o nemožnéTom Scott

Na Novém Zélandu není žádný původní druh savce, jen netopýři. Zhruba 85 milionů let byly ty ostrovy tak odlehlé, že se sem savci ze zbytku světa prostě nedostali. Veškeré části ekosystému tak obsadili ptáci, plazi nebo hmyz. Místní ptáci bývají nelétaví, protože nepotřebovali ničemu uletět. I netopýři tu tráví hodně času na zemi. Ve 13. století sem dopluli Maorové a přivezli už vyhynulý druh psa a také polynéské krysy.

To místním druhům moc neprospělo. A pak přijeli Evropané, ti přivezli kdeco. Krysy, lasice, fretky, kolčavy, vačice… To jsou všechno predátoři, kterým se místní druhy neubrání. Pokud si má Nový Zéland uchovat unikátní ekosystém a nativní druhy, aspoň ty, které ještě nevyhynuly, čelí kruté matematice. Přežijí buď místní nativní druhy, nebo predátoři. Jediná místa, která skutečně vyhubila invazivní druhy, jsou malinké ostrovy s rozlohou pár km² nebo oplocené rezervace, které jsou chráněné a zkoumané.

Většina z nich se nachází na Novém Zélandu. Ale snažit se vyčistit celou plochu státu, který je navíc velmi venkovský, není jen výzva, je to olbřímí úkol. Dnes jsem se setkal s lidmi z organizace Predator Free Wellington, kteří se tím úkolem začali zabývat. Tohle je jedna z našich šikovných pastiček.

Živly jí dávají docela zabrat. - Teď v ní nic není. - Snad ne. Ne, je to nastavené, je tam návnada. Také tu máme nádobu s návnadami. Návnada je jedovatá. Máme ji v pevné plastové krabici, která je zamčená, aby se do ní nedostali domácí mazlíčci nebo děti. Tady máme jedovatý voskový blok. Ty na to jen tak saháš. No, lidé, nebo i psi nebo kočky by toho museli sníst opravdu hodně, aby je to nějak ohrozilo.

Zato u krysy stačí k usmrcení asi 5 gramů. Je to účinný nástroj. Navíc existuje protijed. A krysám to určitě chutná. Ano. Hrozně moc. Nevím, jakou to má příchuť, ale je to z cereálií. A tohle je taky zajímavá věc. Počkáme, než přeletí to letadlo.

Jsme vedle letiště. Jmenuje se to Detex, je to nejedovatá návnada, krysy ji jedí moc rády. Používáme to proto, že to v UV světle září neonově zeleně, takže krysy to snědí a potom září jejich trus, moč, nebo dokonce vnitřnosti. Pro nás je to užitečné, protože když tu nějakou krysu objevíme, můžeme zjistit, odkud přišla. - Takže na tom poloostrově krysy nejsou?

- Nejsou. - Jen tak tak. - A v téhle části jsou. Nárazníkovou zónu tvoří letiště a tenhle most. Ano, letiště je dobrou přirozenou bariérou, protože krysy se nerady zdržují v otevřených prostorech, takže se nezdá, že by si troufly přes tu velkou plochu. Takže plán je začít na okraji poloostrova Miramar, tam predátory vyhubit, pak nastavit nárazníkovou zónu a tu postupně posouvat stále dál, dokud se nepodaří predátory vyhubit na celé ploše Wellingtonu.

V tuto chvíli naše síť čítá 5 800 pastí a asi 6 800 stanic s návnadou různého typu. Ta past vypadá prostě jako krabice s dírou. Když se krysa dostane dovnitř, proč ne ven? Z jedné strany je vstup, z druhé strany průhledné pletivo, takže to vypadá jako průchozí prostor, ukázalo se, že to tak spíše prozkoumají. Také máme uvnitř návnadu, je to taková pasta, která jim moc voní, tak to vlezou očíhnout.

Když to otevřu, vypadá to takhle. - Jo takhle. - Je to docela robustní past. Moje hlava si až doteď myslela: „Je to past, krysa tam vleze, chytí se, vy ji vypustíte…“ - Ale to neděláte. - Ne, je to smrtící past. Má certifikát humánnosti podle místních norem. Chceme, aby naše pasti nepřinášely zbytečné utrpení.

Smrt přijde okamžitě. Můžu ukázat, jak to vypadá, když sklapne. Jo, to mě zajímá. Nakonec je to neúprosná logika. Buď zemře krysa, nebo místní unikátní druhy. Bohužel ano. Nikdy není hezké muset zabíjet zvířata, krys si vážím, jsou to svým způsobem skvělá stvoření, ale bohužel nemohou koexistovat s místními druhy zvířat. Takže k té ukázce.

Použiju své rukavice, ty jsou měkké, hodím je tam a snad to sklapne. Tři, dva, jedna. - A je to. - No teda. - Má to sílu. - To nebude pěkné. - Jo. - Jak často je musíte čistit? Teď už naštěstí moc ne. Tady je to spíš výjimka, obvykle najdeme asi tři krysy, vždy když tady pasti kontrolujeme. Na poloostrově těch krys pochytáme spoustu.

Hlavně když je horko. Člověk s tím musí zacházet hodně opatrně. Kolik lidí na projektu pracuje? Na plný úvazek 25 terénních pracovníků a potom nás je pár v kanceláři, - pracujeme s daty a tak. - Mnohem víc, než bych čekal. A ještě máme spoustu dobrovolníků, ti se starají na poloostrově Miramar asi o 10 % práce. A platí to vláda? Ano, z velké části.

Spolupracujeme s mnoha lidmi. No vida, tady nám nějaká krysa ohryzala monitorovací kartičku. Říkáme jim hryzací kartičky. Je to skvělý nástroj pro sledování, je to jen kus kartonplastu, do těch mezer potom prostě namažeme arašídové máslo. Funguje to jako takový pamlsek. - Ale to arašídové máslo nemůžete otrávit? - Bohužel ne. Zvažovali jsme to, ale nejspíš by to nešlo. Protože hrozí, že by to snědl jiný tvor.

Ano, třeba by to olíznul pes… Navíc se nesmí toxiny míchat do jídla. - Aha. - Myslím, že je to opravdu zakázané. Takže musíme být opatrní, aby to bylo bezpečné a legální. - Ale koukám, že ta past nesklapla. - Ne, to ne. Takže ochutnala, ale dovnitř si zatím netroufla. - Zatím. - Přesně tak. Dokud ale někde zůstává krysí pár schopný rozmnožování, představuje to hrozbu.

Alberta v Kanadě je jediné místo kromě pólů, kde nejsou žádné krysy. A to proto, že se tam nikdy neuchytily. Částečně kvůli nepříznivým podmínkám, částečně proto, že vláda zavedla přísný regulační program. A funguje to dodnes. Takové problémy čekají i Wellington, pokud nebudou tlačit krysy stále dál. V téhle rezervaci byly krysy spíš vyhubeny než jen potlačeny, že? Přesně tak.

Zabralo to 6 měsíců opravdu intenzivní práce, - ale všechny jsme je tady vyhubili. - A jak to víte? Máme spoustu sledovacích zařízení, kamerové pasti, docela velké. Pro monitorování krys je to špičkové vybavení. Jednu máme schovanou tady. Kluk z města se nezapře. Dobrý, jsem tu. Máme je zakamuflované, aby si jich krysy nevšimly. A je zaměřená na návnadu poháněnou motorem. Uvnitř je tuba majonézy a u ní malinký motor.

Jednou denně vytlačí motor mililitr majonézy. Tím pádem sem nemusíme každý den chodit a pořád je připravené čerstvé jídlo. - A když si někdo přijde pochutnat… - Kamera ho zachytí. Je to velmi efektivní způsob, jak zjistit, jestli je v okolí krysa. Vypadá to, že krysy milují majonézu, takže to funguje. - A jsou tu ještě nějaké? - Tady ne. Dalo to hodně práce, ale teď tu krysy nejsou. Funguje to?

Vypadá to, že ano. Podle statistik se ekosystém uzdravuje. Zásadní je, že Wellingtonem to nekončí. Po celém Novém Zélandu jsou podobné skupiny. Vláda má program „2050 bez predátorů“. Je to optimistické, což vláda přiznává. Aby to zvládli, potřebují nové vědecké poznatky. A nové vědecké poznatky si se správou ekosystémů v minulosti moc nerozuměly. Myslíš, že to bude fungovat? Že celou zemi do roku 2050 vyčistíte? Myslím si, že ano.

Stačí se podívat na pokrok za posledních pár let, obzvlášť tady jsme se toho jen za poslední rok naučili tolik… Když to tak půjde dál, máme podle mě slušnou šanci. Myslím, že se to povede. Je to reálné? Možná. S dostatkem peněz, času a práce. A za tu chvíli tady mám dojem, že ochrana prostředí a ekosystému, v maorštině se tomu říká kaitiakitanga, je zřejmě součást místní identity, a to takovým způsobem, jak jsem to asi v žádné jiné zemi neviděl.

V jednotlivých oblastech ano, ale ne celostátně. Jestli to někdo zvládne, bude to Nový Zéland. Překlad: jesterka www.videacesky.cz