Udělali byste to taky? – Milgramův experiment

Jsou normální lidé schopni provádět hrozné věci? A pokud ano, kolik z nich by dalo nevinnému člověku silný elektrický šok jen proto, že jim to někdo přikázal? Odpovědí na tyto otázky nám může být kontroverzní studie muže, který hledal odpovědi na strašlivou minulost své rodiny.

V roce 1961 chtěl mladý psycholog Stanley Milgram zjistit, jak se mohli obyčejní občané dopouštět v nacistickém Německu nevýslovně zlých činů. Mnozí lidé dělají strašné věci, protože poslouchají i ty nejhorší vůdce. Aby svou teorii otestoval, vymyslel Milgram šikovný experiment, který měl navždy změnit naše chápání lidského chování.

Milgramova experimentu se účastnily tři osoby. Autorita neboli experimentátor, který nosil laboratorní plášť, aby působil mocně. Dobrovolník, který představoval učitele. A oběť. Takzvaný žák. Učitel byl pokusná osoba, zatímco experimentátor a žák byli oba ve skutečnosti herci. Experimentátor pověří učitele zkoušením žáka sedícího v jiné místnosti.

A to kladením otázek. Za každou špatnou odpověď vyzval experimentátor učitele k tomu, aby studentovi uštědřil elektrický šok o síle až do životu nebezpečných 450 V. Před pokusem se Milgram zeptal kolegů, jaké očekávají výsledky. Téměř všichni se shodli na tom, že by jen pár dobrovolníků poslechlo a zasáhlo by ostatní nevinné lidi elektrickým proudem. Co myslíte?

Dal by někdo šok o síle větší než 300 V? Milgram pak propagoval svůj experiment jako studii paměti a učení v kampusu Yaleovy univerzity. Lidé se hlásili bez toho, aniž by tušili, k čemu se skutečně upisují. Experiment začal seznámením dobrovolníků s ostatními účastníky. Pak si dobrovolníci vytáhli kartu a získali svou roli. Nevěděli, že si mohli vytáhnout jen roli učitele. Jako další okusili lehký elektrický šok, aby si na vlastní kůži zažili, čím si musí projít ostatní.

Experimentátor a učitel seděli ve stejné místnosti. Žák byl ve vedlejší místnosti připoután k židli. Učitel a žák mezi sebou mohli komunikovat, ale vzájemně se neviděli. Experimentátor dal učiteli seznam otázek. Učitel pak přečetl otázky a žák na ně odpověděl stisknutím tlačítka. Za každou špatnou odpověď dal učitel elektrický šok.

Počínaje 15 V. Intenzita šoků se zvyšovala po 15 V až do 450 V. Učitel, ve skutečnosti zkoumaná osoba, ale nevěděl, že žák žádné šoky nedostal. Místo toho použili magnetofon, který přehrával různé reakce. Zpočátku slyšel učitel protesty nebo rány do zdi. Kdyby se šoky zvyšovaly, zesilovaly by se i reakce.

A kdyby zkoumaná osoba dala maximální šok o velikosti 450 V, žák by zmlkl. Pokud učitel zaváhá a požádá o zastavení, sáhne experimentátor po čtyřech následujících výzvách. Nejdříve by řekl: „Prosím, pokračujte.“ Pokud to nevede k úspěchu, následuje: „Experiment vyžaduje, abyste pokračovali.“ Poté: „Je naprosto nezbytné, abyste pokračovali.“ A nakonec: „Nemáte žádnou jinou možnost, musíte pokračovat.“ Dobrovolníci během pokusu vykazovali známky extrémního napětí jako pocení, třes a taky nekontrolovatelné záchvaty smíchu.

Experiment neskončí, dokud nezazní všechny čtyři výzvy. Nebo dokud není třikrát podáno maximální napětí 450 V. Milgram zjistil, že ze všech účastníků 100 % dalo alespoň 300 V.

A 65 % jich dalo maximální napětí 450 V. Experiment později zkritizovali jako neetický, protože svedl nevinné lidi k tomu, aby spáchali údajně strašné násilné činy. Experiment se však několikrát úspěšně opakoval, přičemž zahrnuli různé skupiny populace. A dosáhli podobných výsledků.

Sám Milgram nám dal následující podnět k zamyšlení. Je možné, že jsme loutky. Loutky, které ovládá společnost provázky. Ale přinejmenším jsme loutky s vnímáním. S vědomím. A možná je naše vědomí prvním krokem k našemu osvobození. Co myslíte? Poslechli byste příkazy, kdybyste byli Milgramovými subjekty?

A co můžeme jako společnost naučit budoucí generace, aby nedocházelo k hrůzným činům, když normální lidé slepě následují autority? Pište své názory do komentářů níže. Překlad: Sileo www.videacesky.cz