Pohyblivé iluzeVsauce

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Tenhle obrázek je naprosto nehybný. Ale jak čtete, co říkám, a skáčete ze slova na slovo, odstavec se zdánlivě trošku vlní. Jde o iluzi pohybu. Elegantní. Říct, že je to vtipné, je tautologie. Protože slovo iluze znamená bavit se, posmívat se, hrát si. Iluze nejsou jen vtipné a hravé, také nás učí o mozku.

Například iluze pohybu dokazuje, že náš mozek zpracovává věci rozdílnou rychlostí a kus po kuse. Po sakádě, rychlém pohybu oka, jsou více kontrastní prvky vnímány dříve než méně kontrastní prvky. Pokud jsou sestaveny správně, je toto prodlení využito a vaše zraková soustava má jen jedno vysvětlení. Části obrázku s nižším kontrastem nebyly zpracovány později, protože by se tahle myelinová mašina pletla, ale spíš proto, že se ten obrázek musí hýbat.

Iluze Akiyoshiho Kitaoky Rozostřená způsobuje, že se blízké neurony dohadují o malých kouscích, které zaznamenávají. Některé po sakádě vidí velké změny, některé nevidí žádné. To ztěžuje našemu mozku spočítat a zohlednit vliv pohybu očí, takže se zdá, že se obrázek hýbe.

Iluze ale nejsou jen o pohybu. Také se mohou hýbat, být dráždivé, významné a praktické. Mohou znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Třeba v přírodě nebo během první světové války jako maskování lodí pomocí geometrických tvarů. Tento druh kamufláže objekt neskryje, ale velmi nepříteli zkomplikuje zjištění jeho skutečného tvaru, a tím pádem i to, kam a jak rychle se pohybuje.

V roce 1955 Sovětský svaz ukázal své nové bombardéry Bizon a Medvěd s dlouhým doletem na letecké přehlídce. Zdálo se, že jich mají mnoho. USA ze strachu, aby nezaostávaly, zvýšily výrobu vlastních bombardéru B52. Celé to byla jen iluze. V sovětském záznamu z přehlídky pár stejných letadel letělo několikrát kolem kamer ve formacích, při nichž se zdálo, že mají víc bombardérů než ve skutečnosti.

Na konci 50. let 20. století měl Sovětský svaz jen kolem 150 bombardérů s dlouhým doletem. Zatímco Američané, ošáleni iluzí, jich postavili téměř dva tisíce za 900 miliónů dolarů. Architektura je plná příkladů praktických optických iluzí ve skutečném světě.

Mou oblíbenou jsou zámky Disney. Zdají se obrovské, ale to je vynuceno perspektivou - lží. Vršky se zdají vzdálenější, protože jsou poměrně malé. Iluze o nás vypovídají i kulturně. Müller-Lyerova iluze je klasika. Vodorovné čáry jsou všechny stejně dlouhé, ale ty spodní se zdají delší lidem ze západních kultur, obeznámených s našimi pravidly perspektivy a umělými přímkami.

Nicméně Křováci z jižní Afriky a lidé z kmenů v severní Angole nebo Pobřeží slonoviny nejsou vůbec oklamáni. Akiyoshi Kitaoka používá optické iluze, aby odhalil glaukom dřív než současná technika. Anamorfní iluze se používají k záchraně životů. Působí zvláštně ze všech perspektiv kromě jedné, v níž se náhle vynoří a odhalí skutečný tvar prostředí.

Aby připomněli řidičům, že musí neustále dávat pozor, Organizace za bezpečnost silničního provozu v kanadském západním Vancouveru umístila na silnici zkreslený obrázek. Ze správné perspektivy, v tomto případě z pohledu řidiče, se stane 3D iluzí dítěte, které se chystáte přejet. Zpomalte.

Brusspup vytvořili skvělý příklad toho, jaký může mít iluze 3D efekt. Tenhle předmět je jen anamorfní projekcí. Anamorfní iluze byly také používány k bezpečnému vyjádření politického odporu. V roce 1746 zastánci práva Stuartovců na britský trůn museli být zticha, protože to byla vlastizrada. Takže jejich přívrženci servírovali věci na takovýchto tácech. Neškodné, dokud nebyli kolem jen přívrženci.

Bylo bezpečné, aby někdo postavil odrážející pohár nebo lahev na tác, čímž se objevilo skryté anamorfní tajemství tácu - skrytý portrét jejich nedovolené lásky, Charlese Edwarda Stuarta. Encyklopedie Titanica uvádí popisy všech utonulých z Titaniku. Je to trochu děsivé. Proč nebyl ledovec spatřen dokud nebylo pozdě? Proč se nedostala nejbližší loď, Californian, k záchraně Titaniku dřív?

Tragické otázky, jejichž odpověďmi by mohly být optické klamy. Titanik plul perfektními podmínkami pro fata morgány. Tato teorie zdůrazňuje, že se Titanik potopil na hranici teplého Golfského proudu a mrazivého proudu Labradoru, kde se běžně chladnější vzduch ve vyšších nadmořských výškách převrací - teplotní inverze.

Protože teplota vzduchu ovlivňuje jeho index lomu, termální inverze tedy znamená, že se světlo ohýbá atypicky. Pokud světlo dopadá na oko z větší výšky než obvykle, může se zdát, že se předměty vznáší. Vážně, jako tahle loď u pobřeží Austrálie. Termální inverze rovněž může učinit předměty naprosto nerozpoznatelné, skryté v jejím oparu, jako tahle loď. Nebo jako ledovec nebo potápějící se loď, která potřebuje pomoc.

Delboefova iluze způsobuje, že se zuby rozdělí a prasknou častěji než by měly, když do nich zubaři vrtají díry. Doktor Robert O'Shea pozoroval osm praktikujících zubařů a zjistil, že všichni vrtají moc velké díry. Přestože věděli, jak velkou díru mají vyvrtat.

Proč? Možná ze stejného důvodu, proč lidé sní víc jídla z většího talíře. Předměty se zdají menší, když jsou obklopeny většími plochami. Díry stejné velikosti se mohou zdát jinak velké ve větších zubech. Zubař se může rozhodnout, že správně velká díra, vyvrtaná do zubu, musí být větší, ne protože musí, ale protože vnímání je ošemetná věc.

Iluze neovlivňují jen velké lodě a zuby, ale také vaši budoucnost. Iluze konce historie je naší tendencí myslet o sobě, že jsme tak nějak hotoví. Samozřejmě, prošel jsem velkým osobním růstem a změnami vkusu v minulosti. Ale dnes, to, kdo jsem, je moje konečné já. To není pravda.

Studie stále dokazují, že lidé podceňují, jací budou třeba za deset let, přestože dokáží snadno říct, jak moc se za deset let změnili. Líbí se mi, jak to shrnul Daniel Tomasulo: "Věříme, že budeme žít, milovat a toužit po tom, kde, koho a na co myslíme právě teď. Výzkum ale říká, že to tak není. Toto je také jen přechodný stav."

Yogi Berra to říká ještě výstižněji: "Budoucnost není tím, čím bývala." Kde je radou: nepředstavuj si svou budoucnost, podívejte se na ostatní a jejich zkušenosti, přijměte jejich radu. Vaše představivost je jen představivostí, jejich zkušenosti jsou pravými daty. Samozřejmě, že to není tak jednoduché. Což náš přivádí k naší poslední iluzi - iluzi kontroly pojmenované psycholožkou Ellen Langerovou.

Jde v ní o naši tendence věřit, že dokážeme ovlivnit výsledky věcí, které prokazatelně ovlivnit nedokážeme. Může nás to motivovat, abychom se nevzdávali. A u zdravých lidí, ve zdravém množství, je to optimistickým sebehodnocením. Ale je to lež.

V jedné studii byl obchodníkům londýnských investičních bank ukázán graf skutečných cen akcií a tři tlačítka, která ve skutečnosti nedokázala ovlivnit cenu. Ale bylo jim řečeno, že tlačítka mohou mít vliv, vyzkoušejte je a uvidíte, co se stane. Poté měli obchodníci ohodnotit, jak moc se jim zdálo, že mohli ovlivnit cenu akcií s nefunkčními tlačítky.

Ukázalo se, že obchodníci, kteří hlásili největší pocit kontroly nad cenou akcií, byli ti, kdo měli nejnižší skóre při testech risk managementu, a ve skutečnosti přispěli nejméně k ziskům svých společností a nejméně vydělávali. Docela blbý. Iluze kontroly je příjemný pocit, ale někdy je to v pohodě.

Někdy se bohatě vyplatí přiznat, že nemáte kontrolu. A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka www.videacesky.cz Sponzorem překladu jsou PolymeryFT. Zlínské vysoké studium s dávkou nadšení.