Jak se hasí lesní požáry?Wendover Productions

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 32
97 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:99
Počet zobrazení:6 754

Lesní požár je jednou z nejnebezpečnějších přírodních katastrof, která může lidi připravit o domov a často i o život. Jaké jsou základní techniky při boji s tímto živlem? A proč se dnes už lesní požáry úplně nehasí, ale nechávají se dohořet?

Přepis titulků

Toto video sponzoruje Squarespace. Vytvořte si své stránky s 10% slevou na squarespace.com/wendover. Jsou 4 ráno jednoho srpnového dne v kalifornské divočině. Během noční bouřky udeří blesk do kopce, zapálí podrost, a tak vznikne lesní požár. Teprve v 6 ráno, když vyjde slunce, si ohně někdo všimne. Turista kempující na nedalekém kopci. Jakmile jeho informace získá středisko tísňového volání, předají je organizaci CalFire.

Je to agentura zodpovědná za ochranu a zvládání lesních požárů v Kalifornii. V 6:30 se zpráva dostává ke smokejumperům v Reddingu. Jsou to nejelitnější hasiči v USA. V celých USA jich je jen 400 a 40 z nich sídlí v Reddingu v Kalifornii. Jsou týmem s rychlou odezvou. Do 15 minut od oznámení jsou smokejumpeři v letadle a startují. Za 20 minut doletí k 80 km vzdálenému požáru, najdou vhodné nezalesněné místo, vyskočí, otevřou padák a přistanou.

Letadlo při dalším přeletu vyhodí bedny s vybavením. Smokejumpeři s sebou mají tolik vybavení, aby vydrželi bez podpory 72 hodin. Jídlo, voda, přístřešky, bezpečnostní vybavení a hasicí prostředky. Po hřebenu dojdou až k požáru. Je to malý tým, který musí určit priority. Hoří už 50 akrů lesa, takže vědí, že ho sami nejspíš neuhasí.

Posily jsou na cestě, takže prioritou je požár zpomalit. Rychlost šíření ohně určují čtyři faktory. Kolik paliva tam je, jak je vlhké, směr větru a sklon. Dva faktory, podle kterých tým určí, kudy se požár bude šířit nejrychleji, jsou směr větru a sklon. V tomto případě vítr vane ze severu a jihovýchodně od ohně je stoupající svah.

Oheň se rychleji šíří vzhůru než dolů, protože zapaluje věci nad sebou, takže smokejumpeři vědí, že se požár bude nejrychleji šířit tudy. Stromy sice hoří, ale hlavním zdrojem paliva při šíření požáru jsou suchá křoviska a popadané větve, takže nejlepší technikou k zastavení požáru jsou požární hranice. Jsou to oblasti, odkud se odstraní veškeré palivo, živé i mrtvé rostliny. Požár tu nemá nic, čím by se živil.

Smokejumpeři k tomu požívají různé motorové pily a ruční nářadí, ale občas jsou požární hranice už hotové. V tomto případě vede po hřebenu silnice, která oheň zpomalí nebo zastaví, takže mohou svou pozornost upřít jinam. Používají cesty jako své záchytné body. Místa, která požár nejspíše nepřekročí, takže začnou vytvářet vlastní požární hranice, aby je požár neobklíčil.

Během toho si smokejumpeři musí být jistí, že v případě změny větru nebo rychlosti šíření mohou uniknout. Požáry se mohou šířit velice rychle, v lese až 11,5 km/h, což je rychleji, než se člověk dokáže proplétat hustým porostem. Požáry pastvin se mohou šířit rychlostí až 22.5 km/h, takže se hasiči musí mít extrémně na pozoru. Z tohoto důvodu hasiči jen vzácně vstupují do směru předpokládaného šíření.

Buď jsou hodně vepředu nebo po stranách. V tomto případě vytváří první požární hranici poblíž silnice, která je snadnou únikovou cestou, ale pro všechny případy mají všichni s sebou protipožární stan. Tyto kompaktní a lehké stany neodolají ohni příliš dlouho, ale značně zvyšují šanci na přežití v případě, že nemohou z dosahu požáru uniknout. Po zhruba hodině práce vytvořili požární hranici od cesty až k potoku.

Potoky nejsou tak bezpečné jako cesty, ale pomáhají brzdit požáry, protože jsou to také požární hranice. Na jihovýchodě se nachází krátká cesta, na kterou se napojuje další potok, takže to znamená, že tři strany chrání aspoň základy požárních hranic. Touto dobou doráží posily po silnici. Větší počet hasičů znamená, že mohou reagovat rychleji. Hlavním úkolem je posílit jihovýchodní hranici, kterou nyní tvoří pouze potok. V jednom místě je požár pouze 30 metrů od potoka, a ten se nachází v údolí, takže je nebezpečné pracovat přímo u něj.

Není kudy uniknout. Nově příchozí začnou pracovat na další hranici 30 metrů za potokem. V 10:00 se požár dále rozšířil a tým ví, že to nejhorší teprve přijde. Požár se nejvíce šíří mezi 10:00 a západem slunce, kvůli teplotě a větru. V 11:00 se požár dostal k cestě a části požární hranice, takže někteří z těch, kteří se zaměřovali na stavbu východní hranice, se přesunou, aby se ujistili, že hranice u silnice vydrží.

Uhasí veškerý oheň, který by cestu přeskočil. V poledne hranice stále odolávají, a ačkoliv se požár rozrostl, je zvladatelný. Panuje tedy naděje, že se ho podaří uhasit, než se začne nekontrolovatelně šířit. Ale v 13:00 se podmínky změní. Začne foukat silnější jihovýchodní vítr, a jak hoří stromy na severní straně cesty, vítr nese žhavé uhlíky přes cestu, což zapaluje podrost na druhé straně.

Hasiči sem přesunou svou plnou pozornost. Chápejte, cílem při boji s lesním požárem není ho uhasit. Jde o to ho řídit. Kvůli lidské činnosti počet lesních požárů roste, ale ve své podstatě jsou přirozenou věcí. Horší je, když je lidé uhasí. Mnoho lesů přežívá díky ohnivzdorné kůře a jiným evolučním výhodám.

Tyto ohni odolné lesy spoléhají na to, že tam každých pár desítek let vznikne požár. Vyčistí se od spadaného dřeva a zničí invazivní druhy. Ale když lidé požáry uhasí, les může postihnout požár pouze každých 50 let místo 25 let, takže tam bude dvakrát tolik paliva, tím pádem bude hořet rychleji a mnohem intenzivněji. Až v posledních letech začaly být výsledky tohoto výzkumu přijímány, takže místo snahy požár uhasit jde o to ho řídit.

Někde být hasičem znamená, že požáry zakládáte. Hasičské organizace mohou zakládat řízené požáry, aby zabránili těm neřízeným a zvýšili zdraví lesa. Lesy mohou požáry přežít, ale lidé ne. Většina hasičů nechá požár řízeně vyhořet, tedy až do doby, kdy ohrozí majetek nebo zdraví lidí. Tento oheň, který přeskočil cestu, udělal přesně tohle.

Pod tímto svahem se nachází město a oheň se šíří stejným směrem, aniž by mu v tom cokoliv bránilo. To znamená, že jeho šíření na západ musí být zastaveno za každou cenu. Je načase použít hlavní zbraně. Je čas zaútočit na oheň z nebes. Letadla a helikoptéry jsou nejúčinnějším nástrojem pro boj s lesním požárem. Dokáží rychle a přesně vypustit velké množství vody nebo zpomalovače hoření. Ale rozhodnutí použít vzdušnou techniku nesmí být lehkovážné, protože je velice drahá a použití strojů u jednoho požáru znamená, že je nepoužijete jinde.

Prioritu musí dostat ty nejnebezpečnější požáry. Také se musí rozhodnout, co stroj vypustí. Vodu, nebo zpomalovač hoření? Voda je levná a někdy může být nabrána nedaleko od požáru, aniž by bylo nutné se vracet na letiště. Ale voda je vhodná jen pro přímé hašení.

Naopak zpomalovače hoření mohou zabránit vzniku požáru. Vytvoří požární hranici ve směru šíření a pruhu lesa zabrání v hoření. Problémem je, že zpomalovače hoření mohou být doplněny jen na letišti a že jsou velice drahé. Jeden galon Phos Checku, nejběžněji užívaného zpomalovače, stojí tři dolary. To je podobně jako galon mléka v obchodě. Ale tato letadla vždy vypustí tisíce galonů najednou.

Největší hasičské letadlo 747 Supertanker unese 19 600 galonů zpomalovače hoření, což znamená, že jedno shození vyjde na skoro 60 000 dolarů. Existují důvody, proč vyslat toto letadlo. Dokáže vytvořit nepřetržitou téměř 5 km dlouhou požární hranici, ale to s sebou nese určité náklady. Pro tento požár by použití takovéhoto stroje bylo přehnané. V tomto případě použili vrtulník se závěsnou nádrží.

Nádrž se dá naplnit v blízkém jezeře a vrtulník pak doletí k ohni a vypustí ji. K jezeru je to pouhých 8 km, takže vrtulník dokáže vypustit nádrž každých 5 až 10 minut. A jak brání šíření na jedné straně, umožňuje to ostatním budovat požární hranici na straně druhé. Oblast, kterou vrtulník hasí, se stává také hranicí, protože oheň nemůže hořet tam, kde už je vše spálené. Tato práce pokračuje pár dalších hodin.

Je důležité nenechat neřízeně hořet cokoliv na jihozápadě od cesty. V 16:00 je šíření zastaveno a je možné se opět zaměřit na hlavní oblast požáru. Jak odpoledne pokračuje, část mužstva se zaměří na rozšíření východní požární hranice a ostatní začnou tvořit západní hranici. Vrtulník dále zpomaluje postup na sever. Když kolem 20:00 začne slunce zapadat, požár je ze všech stran aspoň částečně ohlídán. Takže během noci a následujících dnů může požár řízeně hořet, dokud nezbude nic, co by dál hořelo.

Tato akce byla úspěšná, ale ve skutečnosti tohle nebyl skutečný požár. Skutečné požáry jen vzácně skončí takto hladce. Skutečné požáry nejsou tak předvídatelné, protože skutečné požáry nejde předvídat. Skutečné požáry mohou dosáhnout velikosti menších států a mohou hořet i měsíce. Během léta a podzimu často po celých USA současné hoří přes 100 požárů. Tisíce dalších po celém světě.

Každé hašení požáru je jiné, ale toto jsou základní techniky používané těmi, kteří každý den chrání životy a majetek před nejnebezpečnějším přírodním živlem. Překlad: Mithril www.videacesky.cz

Komentáře (4)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

0:51 "Within fifteen minutes" - Jsou v letadle za 15 minut, ne za 50 od oznámení. ;)

20

Odpovědět

Díky za bystré oko, opraveno :)

11

Odpovědět

Jestli vás téma zaujalo, tak doporučuju film Only The Brave

101

Odpovědět

Dik za tip, pridavam na to see list. :)

41