Metal

Cannibal Corpse patří mezi nejznámější americké death metalové kapely. Vznikla v roce 1988 v Buffalu ve státě New York a skládala se z členů místních death metalových kapel. V roce 1989 vydali své demo a za pár měsíců podepsali smlouvu s Metal Blade Records. Současné uskupení tvoří George Fisher (vokály), Rob Barrett a Patrick O'Brien (kytara), Alex Webster (basa) a Paul Mazurkiewicz (bubny). Jak se dá předpokládat, kapela vyvolává množství kontroverzních reakcí. V USA je častým terčem konzervativních politiků (například ji ostře kritizoval Bob Dole), v Německu se až do roku 2006 nesměly prodávat první 3 alba (ani se skladby z nich nesměly hrát na koncertech) a v Rusku bylo několik jejich koncertů zrušeno. Skladba Evisceration Plague pochází ze stejnojmenného alba z roku 2009. Videoklip i text skladby je velmi násilný a neměly by ho vidět děti.

Five Finger Death Punch je heavy metalová kapela z Los Angeles v Nevadě, která byla založena v roce 2005. Její název je odvozen ze známého úderu z filmu Kill Bill. V současnosti kapelu tvoří 5 členů, Zoltan Bathory, Jeremy Spencer, Ivan Moody, Jason Hook a Chris Kael. Wrong Side of Heaven pochází z alba The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell a je zaměřená na problém veteránů americké armády. Celkem v USA prodali přes 2,5 milionu alb.

Dnešní metalové okénko je poněkud jiné. Jak jste už asi už dočetli, zemřel legendární Ian "Lemmy" Kilmister, zpěvák a baskytarista kapely Motörhead. Lemmy byl pro skupinu tak ikonický, že se ostatní rozhodli skupinu rozpustit. Proto si teď připomeńme jeden z jejich největších hitů a jednu z nejznámějších melodií.

Arch Enemy je švédská deathmetalová kapela, kterou v roce 1996 založil kytarista Michael Amott. Další členy kapely tvořil jeho bratr Christopher Amott, zpěvák Johan Liiva a bubeník Daniel Erlandsson. K velké změně došlo roku 2001, kdy odešel Johan Liiva a nahradila ho zpěvačka Angela Gossow. Ta ve skupině vydržela dlouhých třináct let, ale v roce 2014 se rozhodla odejít a nahradila ji zpěvačka Alisse White-Gluz. Skladba War Eternal pochází ze stejnojmeného alba, které vyšlo v roce 2014 a vystupuje v něm už právě Alisse White-Gluz.

Tentokrát se do metalového okénka dostala italská gothic metalová kapela Lacuna Coil, což v překladu znamená něco jako prázdná spirála. Kolem roku 2002, kdy vydali své album Comalies, patřili k nejznámějším představitelům gothic metalu. Od té doby vydali dalších 5 alb, ale žádné z nich nedosáhlo takového úspěchu jako jejich deska z roku 2002. Z alba Comalies se skladba Swamped dostata i do upírské hry Vampire: The Masquerade – Bloodlines. V současnosti má kapela 5 členů, z nichž nejvýraznější je zpěvačka Cristina Scabbia a zpěvák Andrea Ferro.

Týr je metalová skupina z Faerských ostrovů, která se zaměřuje především na vikingský a pohanský metal. Jejich texty jsou plné odkazů na vikingy a staré způsoby severských bojovníků. Skupinu v současnosti tvoří 4 členové. Heri Joensen je hlavním zpěvákem a kytaristou, basákem je Gunnar H. Thomsen, na druhou kytaru hraje Terji Skibenæs a to vše na bubny doprovází Amon Djurhuus, který v roce 2013 vystřídal dlouholetého bubeníka Kári Streymoye. Skladba Hold The Heathen Hammer High pochází z alba By the Light of the Northern Star, které vyšlo v roce 2009.

Behemoth je polskou blackened/death metalovou kapelou, kterou tvoří tři členové (na koncertech je doprovází čtvrtý člen). Kapela byla založena v roce 1991 Nergalem, Baalem a Desecratorem a zařadila se mezi polský metalový underground. Zpočátku se věnovali klasickému black metalu, ale brzy se obsah jejich textů začal zaměřovat na okultismus a náboženství. V rodném katolickém Polsku byla skupina zdrojem veřejného pohoršení. V roce 2007 jí Polská komise pro ochranu před sektami chtěla zakázat vystupování na polském území kvůli údajné propagace satanismu a vražd. Tento zákaz neprošel, ale v roce 2014 byl zakázan jejich koncert v Poznani. Zákaz vystupování je neprovází pouze v Polsku, jejich koncerty byly zrušeny i například v Rusku. Pozor, video je opravdu hodně explicitní v násilí i nahotě.

Metal není jen o energických skladbách, ale i o metalových baladách. Blind Guardian, německá heavy/power/speed metalová kapela, která vznikla v roce 1985, jich má na svědomí několik. Repertoár kapely se opírá především o fantasy témata, literaturu (především J. R. R. Tolkien) nebo o antické eposy. The Bard's Song není výjimkou.

Powerwolf je německo-rumunská powermetalová skupina, založená roku 2003 bratry Matthewem a Charlesem Greywolfovými. Skupiny doplnili ještě klávesista Falk Maria Schlegel a bubeník Stéfane Funèbre (dnes již bývalý bubeník, nahradil ho Roel van Helden), ale zpěváka se podařilo nalézt až na dovolené v Rumunsku – a byla to trefa do černého. Atilla Dorn je vystudovaný operní zpěvák,jehož široký rozsah je typický pro mnoho písní „vlků“, jak si členové skupiny říkají. Powerwolf se proslavil především tématikou svých písní – zaměřují se na vlky, vlkodlaky a staré rumunské legendy, velký prostor v jejich písních zaujímá i motiv církve a křesťanství. Písně nejsou výtvorem jednoho či dvou členů, ale celé skupiny. Vlci se dali v rozhovoru slyšet, že je pro ně důležité, aby texty i hudba byly společným dílem a i to bylo jedním z důvodů, proč došlo v počátcích skupiny k výměně bubeníka. Dnes má skupina na kontě 6 studiových alb, poslední s názvem Blessed and Possessed vyšlo letos. Žádné CD se však nevyrovná zážitku z živého koncertu, který Powerwolf koncipuje jako „metalové mše“ a vyzývá posluchače, aby šířili metal. Čeští posluchači si je mohli vyhutnat letos již dvakrát, jednou dokonce na festivalu Masters of Rock, kde v jako první zemi na světě uvedli nové album a zároveň dosud nejdelší koncert ve své historii natáčeli jako DVD. (Děkuji Phoebe za popis videa)

Od kontroverzní americké kapely Slipknot tu už máme dvě videa. Dnes přidáváme třetí skladbu, Psychosocial z alba All Hope is Gone. Tato kapela se vyznačuje především maskami, kontroverzním obsahem a také tím, že členové kapely jsou označováni číslem.

Alestorm je skotská folk metalová kapela z Perthu, která vznikla v roce 2004, ale až do roku 2007 vystupovala pod názvem Battleheart. Její texty jsou plné odkazů na piráty a alkohol a skladba Drink není výjimkou.

Gloryhammer je poměrně mladou britsko-švýcarskou kapelou, která vznikla v roce 2010 a své první debutové album vydala pod Napalm Records v roce 2013. Tato skladba pochází z jejich druhého alba Space 1992: Rise of the Chaos Wizards.

Nightwish je jednou z nejznámějších metalových kapel poslední doby. Už je to 10 let, co skupinu opustila Tarja Turunen, kterou později nahradila Anette Olzon. Ta však během turné v roce 2012 skupinu opustila, takže bylo třeba najít rychlou náhradu. Tou se stala nizozemská zpěvačka Floor Jansen. Ta za Anette dokončila turné a od fanoušků se jí dostalo až nečekaně vřelého přijetí. Mnoho z nich se vyjádřilo, že tohle je hlas, který se k Nightwish hodí. K jejich velkému potěšení se Floor nakonec stala stálou součástí skupiny a společně nahráli první album Endless Forms Most Beautiful, ze kterého pochází následující skladba Élan.

Orden Ogan je německá power metalová kapela, která vznikla v roce 1996. V současnosti mají na kontě už 4 plnohodnotná alba, to nejnovější vyšlo v letošním roce. Skladba The Things We Believe In pochází z alba To The End a podle kapely má být inspirována herní sérií Fallout.

Komik Jim Breuer se kvůli dětem nechce vzdát své oblíbené hudby, a tak navrhuje zajímavé řešení.

Pár skladeb od švédské partičky Sabaton jsme tu už měli. Tentokrát vám přinášíme jednu ze skladeb na albu Coat of Arms, ve které je popisováno Varšavské povstání ke konci druhé světové války.

Doufám, že dnešní Hudební klenot udělá radosti i těm z vás, co si neustále stýskají po metalovém okénku. Alice Cooper započal svou rockovou kariéru v šedesátých letech. V roce 1989 vydal již své 18. studiové album Trash, které získalo nominaci na cenu Grammy a ze kterého pochází i skladba Poison. Jedná se o jeden z jeho nejúspěšnějších singlů, který se v americkém žebříčku umístil na sedmém a v britském žebříčku dokonce na druhém místě. Příjemný poslech!

Krásné středeční ráno! Dnešní volba hudebního klenotu 20. století celkem samozřejmě padla na legendární progmetalovou kapelu z New Yorku Dream Theater. Právě dnes totiž tato pětice neuvěřitelně nadaných a technicky vyspělých muzikantů po pěti letech opět vystoupí v Praze (po třech letech v ČR) se svým novým albem. Dnes si ale připomeneme něco staršího, a to krásnou baladu Another Day z jejich vůbec nejúspěšnějšího alba Images and Words (1992), ze kterého už tu máme přeložený i jejich hit Pull me under.  

V tomto videu z hudebního kanálu CDZA (Collective Cadenza) se můžete podívat na stručnou historii hudebního prvku, který zbožňují miliony lidí po celém světě - sólo na elektrickou kytaru.

Po trojlístku Red Hot Chili Peppers tu máme další menší výběr jedné slavné kapely. Tentokrát se jedná o americko-arménsko-libanonskou skupinu, která před lety uchvátila posluchače po celém světě. B.Y.O.B. - Píseň kritizující Bushovu politiku v Iráku a obecně americkou militaristickou politiku. Lidem jsou podle SOAD vymývány mozky, kupříkladu tím, že se při náboru vojáků válka prezentuje jako jakási "párty". Zkratka písně znamená běžně "bring your own beer" ("přineste si vlastní pivo" - používá se při pořádání večírků). Případně může znamenat i "bring your own booze" ("přineste si vlastní chlast") či v kontextu této písně "bring your own bomb". Toxicity - Další píseň o vymývání mozků a zkaženosti Ameriky. Tentokrát jde především o přehlížení problémů spojených s menšinami v USA, pravděpodobně se zde vychází hlavně ze zkušeností arménské subkultury. Question! - Píseň o životě, smrti a náboženství. Videoklip údajně vymyslel baskytarista Shavo Odadjian na základě snu. P.S.: A zde už je přeložená možná nejslavnější píseň SOAD, Chop Suey!

Po nějaké době tu dnes máme opět trochu power metalu. Jde o německo-rumunskou sestavu založenou v roce 2003 bratry Charlesem a Matthewem Greywolfovými. Co jiného také dělat s takovým příjmením, že? :-) Kapela nebyla nějakou chvíli kompletní, protože nemohla najít vhodného zpěváka. Pak Charles a Matthew během dovolené v Rumunsku potkali Attilu Dorna a bylo hotovo. Dorn studoval klasickou operu na Akademii múzických umění v Bukurešti a miloval rumunské legendy o vlkodlacích. V roce 2005 vydali první album Return in Bloodred. O dva roky později následovalo koncepční album Lupus Dei. Hlavním hrdinou je zde krvelačný vlk, který nakonec „najde Boha.“ Třetí studiovka vychází v roce 2009 pod názvem Bible of the Beast. Zatím poslední album, Blood Of The Saints, vyšlo letos v červnu. Kdo zná Powerwolf z nějakého festivalu, nejspíš se mnou bude souhlasit, že jsou mnohem lepší naživo než z CD, tak jim prosím dejte šanci a až se zase objeví na nějakém line-up, dojděte si na pivo až po nich. ;-)

V Metalovém okénku je spousta zástupců „tradičních“ metalových zemí, a tak bylo na čase ukázat, že tvrdá muzika je doma i jinde. Gojira je skupina pocházející z francouzského Bayonne. Fungují už 17 let a za tu dobu se jejich sestava nezměnila. Za bubny sedí Mario Duplantier, na kytaru hraje Christian Andreu, Jean-Michel Labadie dokresluje hudbu basou a hlas písním propůjčuje Joe Duplantier. Původně se jmenovali Godzilla, ale kvůli problémům s autorskými právy si museli jméno změnit na Gojira, což je vlastně jen přepis japonského výrazu pro tohoto ještěra. Debutové album Terra Incognita vyšlo v roce 2001 a kritici chválou nešetřili. Fanoušci si oblíbili hlavně tvrdou skladbu Love, která vlastně o lásce moc není. Druhá deska The Link (2003) navázala na kvalitu předchozí nahrávky a Gojira se pomalu ale jistě začala prokousávat za hranice francouzských hitparád. Po vydání From Mars to Sirius (2005) odjeli turné například s Children of Bodom, Amon Amarth, Lamb of God nebo Trivium. Čtvrté death metalové CD, The Way of All Flesh (2008), je o smrti a nesmrtelnosti duše. Zatím poslední, pátá deska se jmenuje L'Enfant Sauvage (2012). Název v překladu znamená „divoké dítě". Joe Duplantier zpívá o tom, co je to svoboda a co pro něj znamená.

Testament je thrash metalová partička z Berkeley v Kalifornii. Kapela vznikla začátkem 80. let, tedy v době, kdy svět objevil Velkou thrashovou čtyřku. Testament do ní sice nepatří, ale vedle slavnějších kolegů se rozhodně neztratí. Dokázali to už svým prvním albem, The Legacy (1987). Úvodní skladba Over the Wall je dodnes jednou z nejoblíbenějších. Vydání druhého alba The New Order (1988) jim jen upevnilo pozici na thrashové scéně.  O rok pozdějí vyšlo Practice What You Preach. Po hudební stránce se tolik nezměnilo, ale texty se zaměřovaly více na aktuální problémy společnosti. MTV ho začala hrát v Headbanger's Ball, čímž kapele získala další spoustu posluchačů. Souls of Black (1990) byl rozporuplně přijímaný krůček jiným směrem, i když píseň Souls of Black je podobně oblíbená jako již zmíněná Over the Wall, a další krok stranou přišel s deskou The Ritual (1992). Po několika neschodách a změnách v sestavě Testament vydali už šesté album Low (1994). Následovalo experimentální Demonic (1997) a v roce 1999 The Gathering, které se znovu vracelo k thrash metalovým kořenům. I kvůli zdravotním problémům zpěváka Chucka Billyho vyšla nová deska po dlouhých devíti letech. Jmenuje se The Formation of Damnation a pochází z něj dnešní skladba More Than Meets the Eye. Zatím posledním vydaným CD je Dark Roots of Earth z července letošního roku.

Dream Theater je americká progressive metalová kapela založená roku 1985. Za celou dobu jejího fungování v ní působilo několik mistrů svého řemesla: kytarista John Petrucci, bubeník Mike Portnoy, basák John Myung. Vydali celkem 11 studiových alb. Nejúspěšnější z nich je asi Images and Words (1992). Právě na něm najdete Pull Me Under nebo rovněž oblíbenou Metropolis, Pt. 1: The Miracle and the Sleeper. Na základě této písně poté vzniklo koncepční album Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory (1999). Vypráví příběh muže jménem Nicholas, který odhaluje tajemství jeho minulého života. Dále stojí za zmínku například desky Train of Thought (2003) se singlem As I Am, Octavarium (2005) se stejnojmennou písní, která trvá 24 minut a skládá se z pěti částí, Systematic Chaos (2007) nebo Black Clouds & Silver Linings (2009). Za svou historii nashromáždila kapela tolik materiálu, že by se to sotva dalo shrnout do stručného příspěvku. Vzpomeňte si na Dream Theater za dlouhých zimních nocí a zkuste dát jejich diskografii šanci. Třeba si tam najdete „to svoje.“

Lita Ford je britsko-americká zpěvačka a kytaristka, která se proslavila hlavně svým působením v dívčí skupině The Runaways ze 70. let.  Kvůli rozdílným hudebním názorům se ale v 80. letech vydala na sólo dráhu, vdala se za kytaristu z W.A.S.P., se kterým má dva syny. S rodinou Osbournových jí nepojí jen duet s Ozzym v písni Close My Eyes Forever, ale také to, že Sharon Osbournová byla Litinou manažerkou. Debutové glam metalové sólo album Out for Blood vydala v květnu roku 1983, ale příliš úspěchu nezaznamenalo. Druhá deska Dancin’ on the Edge (1984) si vedla o něco málo lépe. Písně Fire In My Heart a Gotta Let Go se umisťovaly na předních příčkách hitparád. Nejúspěšnějším albem je Lita (1988). Z něj pochází dnešní duet s Ozzym a další hitovka Kiss Me Deadly. Čtvrtou studiovkou je Stiletto (1990), která ale nedokázala navázat na úspěchy předchozí desky. Před dlouhodobou pauzou vydala Lita ještě dvě CD: Dangerous Curves (1991) a Black (1995). Na nahrávání se vrhla až o čtrnáct let později a vyšla z toho deska Wicked Wonderland. V červnu letošního roku Lita vydala CD Living Like A Runaway. Piště zase svá přání na příští týden. ;-)

Alice in Chains byla založena v Seattlu v roce 1987. Z toho lze poměrně snadno usoudit, že se jejich tvorba nese v rytmu grunge. Debutové album Facelift vyšlo v roce 1990 a obsahuje hitovku Man in the Box. Dost možná jde o album, které ke grungi přitáhlo velkou vlnu posluchačů. Druhé album Dirt (1992) se zabývá „každodenními démony členů kapely.“ Deprese, drogy, smrt, válka, bezvýchodné situace. Tato deska zaznamenala obrovský úspěch, o který se zasloužily například písně Would?, Them Bones nebo Down in a Hole. Třetí studiovka se jmenuje prostě Alice in Chains (1995). Zpěvák Layne Staley byl vždy známý svou závislostí na heroinu a drogy se mu staly osudnými, když v roce 2002 zemřel na předávkování. Ostatně kapela nebyla kvůli užívání drog příliš činná již od roku 1996, ačkoliv se nikdy oficiálně nerozpadli. Znovu se „dali dohromady“ v roce 2005 a po dlouhých čtrnácti letech vydali další album, Black Gives Way to Blue (2009), s novým frontmanem Williamem DuVallem. V současnosti se povídá, že by letos v létě mělo skončit nahrávání nové desky, která by se mohla dostat na pulty obchodů ještě do konce roku nebo na začátku roku příštího.

Fear Factory je kalifornská kapela založená roku 1989. Za celou dobu své existence vydali sedm alb, na kterých se hudební prvky velice často mísí, takže je vlastně nejde zařadit do jedné žánrové škatulky. S vydání první desky to neměli vůbec snadné. Nebyli spokojení se svým producentem, takže mu dali padáka, jenže on u soudu vyhrál práva na desku (Concrete) a kapela získala práva na jednotlivé písně. Proto osm z nich znovu nahráli na již oficiální debutovou desku Soul of New Machine (1992). Concete, ač nahraná v roce 1991, byla poté vydána v roce 2002. Hned druhou deskou Demanufacture (1995) Fear Factory dost výrazně rozčeřili vody tehdejší metalové scény. Časopis Kerrang! se ji nebál označit jako jeden z nejvýznamnějších metalových odkazů 90. let. Ve skladbě Replica možná někdo pozná cover verzi od nizozemské Epicy. Pokračování Demanufacture se jmenuje Obsolete (1998). Navazuje na příběh o tom, jak stroje převzaly kontrolu nad lidstvem. S tímto motivem se v tvorbě Fear Factory setkáváme často. I když je Obsolete trochu "měkčí" a vokály melodičtější než předchozí díla, zůstává nejprodávanější deskou skupiny. Trilogii koncepčních alb uzavírá rozporuplné Digimortal (2001). V kapele se začaly různit názory na směr, kterým by se Fear Factory měli dál ubírat, což vyústilo v odchod zpěváka Burtona C. Bella. Kapela se v roce 2002 rozpadla. V roce 2004 už znovu spolu nahrály čtvrtou desku Archetype. Následovalo vydání Transgression (2005) a další přestávka, kdy se členové kapely věnovali různým projektům. Fanoušci si museli na nové CD počkat až do roku 2010, kdy vyšlo Mechanize. Poslední deska The Industrialist se dostala na pulty obchodů 5. června 2012.

Minulý týden jsme tu měli neznámé death metalové Dark Lunacy, tentokrát to budou power metaloví Saint Deamon. Kalepa ve složení Jan Thore Grefstad (zpěv), Andreas Johansson (kytara), Magnus Norberg (basa) a Ronny Milianowicz (bicí) vznila v roce 2006. Už ani nevím, jak jsem je téměř před čtyřmi roky objevila, ale jsem za to opravdu ráda. Deska In The Shadows Lost From The Brave (2008) by neměla chybět ve sbírce žádného fanouška power metalu. Možná si řeknete, že v záplavě jiných severských kapel podobného stylu nemají Saint Deamon šanci, ale zkuste jim věnovat chvilku pozornosti. Mají celkem dvě desky, to moc času nezabere. Grefstad má navíc úžasný nabroušený hlas, se kterým by se neztratil ani ve společnosti slavnějších kolegů. Posuďte sami. Run For Your Life, The Brave Never Bleeds, Pandeamonium.

Dovoluji si tvrdit, že dnešní kapelu drtivá většina z vás nezná. Pocházejí z Itálie a hrají melodic death metal, do kterého často zakomponovávají smyčcový kvartet. Debutové album Devoid vydali v roce 2000. Z něj stojí za zmínku například skladba Dolls, ale dejte si pozor na smyčcový part, mohl by vám uvíznout na dlouhou dobu v hlavě. ;-) Druhá deska z roku 2003 se jmenuje Forget Me Not. Za poslech určitě stojí píseň Defaced. Třetí album The Diarist (2006) je koncepčí dílo vyprávějící o dobývání Leningradu (Petrohradu) během druhé světové války. Zatím poslední vydanou deskou je Weaver of Forgotten (2010). Tak jak se vám Dark Lunacy líbí? P.S.: Vzhledem k tomu, že nejde o příliš známou kapelu, je u nich o klipy docela nouze. Proto je dnešní video jen obrázková slideshow.