Původ života (ep. 2)Pozemšťané v kostce

Vítejte u 2. dílu Pozemšťanů v kostce. Dnes se podíváme na počátky života na Zemi. Většina Pozemšťanů si myslí, že život vznikl na dně oceánů. Ale ve skutečnosti pochází z vesmíru. Ze ztraceného torpéda z války Sépií... DÍL DRUHÝ: PŮVOD Střela, která skončila v oceánu, nenesla žádné výbušniny ani radioaktivní částice. Její náklad obsahoval dva miliony jednoduchých uhlíkových nano-částic, které se dokáží replikovat, stejně jako obávaný šedý sliz. Pozemšťané by je nazvali biologickou zbraní nebo umělou formou života, ale jen proto, že se z ní vyvinul pozemský život.

Válku Sépií si nejspíš pamatujete z hodin dějepisu. Byl to nemilosrdný boj mezi Protektorátem Andromeda a starým Královstvím sépií. Samozřejmě k němu měli svolení Centrální byrokracie. Protektorát nakonec Sépie porazil, ale Byrokracie neuznala jeho vítěznou žádanku, protože nemohl doložit úplný seznam 3 milionů vystřelených torpéd. Jedno se totiž zatoulalo na Zemi. Tato zbraň byla založená na uhlíku.

Většina nano-laboratoří ho využívá k tvorbě umělých životních forem, protože jeho atomy jsou ideální stavební prvek. Schopnost atomů vytvářet vazby je dána počtem elektronů a volných otvorů v jejich elektronovém obalu. Kovalentní vazba je spojení dvou atomů tak, že své otvory navzájem vyplní svými elektrony. Tudíž fluor může vytvořit jednu vazbu, kyslík dvě, dusík tři a uhlík čtyři. Bór má sice pět otvorů, ale jen tři elektrony, takže vytvoří pouze tři vazby.

Berylium vytváří dvě a lithium jednu vazbu. Proto je uhlík nejlepší přítel nano-technika: se čtyřmi vazbami postavíte spoustu věcí. Řetězce, mřížky, kruhy, cokoliv. Pokud sem tam přidáte jiný atom, třeba dusík nebo kyslík a volné otvory zaplníte maličkými atomy vodíku, postavíte nano-stroje stejně snadno jako vesmírné Lego. Ale vraťme se ke zbrani, která právě vypustila svůj obsah do oceánů mladé Země. Tyto zbraně fungují podobně jako virální náboženství.

Virální náboženství používá základní instrukce, podle kterých ho budou věřící šířit. Instrukce mohou, ale nemusí obsahovat zabíjení nevěřících. Replikující se nano-zbraně fungují na stejném principu. Pouze bez věřících. K instrukcím jsou přibaleny nano-stroje zvané enzymy, které zajišťují replikaci. Pohromadě je pak drží obal. V tomto případě byly instrukce zapsány v molekulách zvaných DNA, což je primitivní varianta XNA, ochranné známky Arktarijských nano-laboratoří. To není žádné překvapení, protože laboratoře dodávaly zbraně oběma stranám.

DNA těchto starých zbraní většinou obsahovala instrukce pro replikaci společně s urážlivou zprávou, například "Sežerte si to, chapadláči!" nebo "Smrt rybožroutům!", anebo, v našem případě, "Sépie jsou pitomé". Takže, malé balíčky DNA a enzymů se začaly replikovat. Bohužel replikace je vám k ničemu, pokud nemáte zdroj nové biomasy. Tvor byl určený k replikaci na domovské planetě Sépií, která je na uhlík bohatá, tudíž biomasa neměla být problém. Ovšem na Zemi bylo uhlíku pomálu. Tehdy se tvor začal vyvíjet a to byl počátek života na Zemi.

Život na Zemi je totálně odlišný od života kdekoliv jinde. V celé Galaxii je evoluce řízena všemocnou a všudypřítomnou Galaktickou byrokracií. Když planeta získá svolení k vývoji života, musí být pod dozorem příslušného bio-úředníka, pocházejícího z civilizace na minimálním vývojovém stupni 14. Úředník dohlíží na evoluci, rozhoduje o vzniku druhů, schvaluje mutace, kontroluje vývoj civilizací, ale především... postupuje podle manuálu galaktického Úřadu pro planetární vývoj. Což obnáší spoustu papírování.

Hlavním cílem je vytvořit myslící tvory a dovést je do stupně vývoje, kdy porozumí konceptu peněz a začnou odvádět daně. Cílem jednotlivých úředníků je ale spíše brzký vývoj písma, aby si civilizace obstaraly vlastní papírování a on mohl planetu opustit. Z minulého dílu však víme, že Země je mimo dosah Galaktické byrokracie. Proto na Zemi probíhá nekontrolovaná divoká evoluce a živočišná exploze, limitovaná pouze přírodními zdroji. Jinými slovy, bio-anarchistův sen, bio-úředníkova noční můra.

To je také důvod, proč Protektorát nikdy nepřiznal, že jejich střela skončila na Zemi. Neřízená evoluce probíhá ve třech procesech: rozmnožování, mutace a přírodní výběr. Nejjednodušší z nich je prosté kopírování kódu a jedince. Další forma množení se nazývá sexuální reprodukce, ale k té se dostaneme později. Mutace je mnohdy špatně chápána. Neprobíhá tak, že jedinci po ozáření vyroste z hlavy chapadlo. Takhle to bylo jen v případě Tangerijských Metamutantů, ale rozhodně ne na Zemi. Na Zemi mutace vzniká drobným poškozením kódu potomstva, což způsobí odlišnou barvu kůže nebo vyvinutější svaly na nohou.

Přírodní výběr pak preferuje jedince, kteří se umí lépe krmit, množit a přežívat. Lidé tomu říkají také "přežití nejsilnějších". Což docela odpovídá, pokud jejich síla a zdraví zajistí šíření kódu. Kódu nezáleží na tom, jak se jeho šiřiteli daří; hlavní je, že ho šíří. I když to znamená, že vás sežerou vlastní děti, evoluci je to fuk. Jednoduchý příklad přírodního výběru je zvíře utíkající před predátorem. Pokud mu naroste pátá noha a uteče, prima.

V praxi to ale funguje tak, že stačí být jen o trochu rychlejší než váš sourozenec. Tak i malá odlišnost může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Postupem času se odlišnosti hromadí a zvíře se stává rychlejším a rychlejším. Ale zpět k našim malým organismům. K duplikaci potřebovaly uhlík, který však byl dostupný pouze ve formě oxidu uhličitého v atmosféře. Kromě něj tu byl neužitečný dusík a spousta vodíkové kyseliny. Však víte, té nechutné tekutiny, co pokrývá dvě třetiny planety. Proto evoluce naučila naše organismy, jak vytvořit biomasu z oxidu uhličitého.

Tento nově vzniklý proces se nazývá fotosyntéza. Při fotosyntéze se pomocí slunečního světla oxid uhličitý a vodíková kyselina změní na kyslík a chemikálii zvanou cukr. Kyslík je toxická látka, která musí být vyloučena do atmosféry, ovšem cukr je užitečný. Existuje v několika variantách a slouží jako zdroj krátkodobé energie a biomasy. Může se také spojit do řetězců a vytvořit škrob jako zdroj dlouhodobé energie, nebo celulózu jako stavební prvek.

Na Zemi fotosyntézu k tvorbě biomasy stále využívají rostliny. Zajímavé je, že pouze 1/15 vytvořeného cukru vzniká z vodíkové kyseliny. Většina cukru z fotosyntézy pochází z oxidu uhličitého; atomy vodíku pouze zaplní zbývající otvory. Až tedy na Zemi uvidíte rozlehlé lesy plné stromů, vzpomeňte si, že 93% jejich hmoty vzniká ze vzduchu. Když se náš organismus naučil vytvářet biomasu ze vzduchu, rozmnožil se a ovládl celou planetu.

Během toho se vyvinul do různých druhů, z nichž některé dostaly nečekaná vylepšení. Například buněčné jádro, malá chapadla k pohybu nebo sexuální reprodukci, při níž spojením kódu dvou jedinců vznikne jedinec zcela nový. O sexuální reprodukci se více dozvíme v příští epizodě. Našim světlo-požírajícím organismům se dařilo dobře, dokud nenastal problém. Pamatujete si kyslík, jedovatý vedlejší produkt fotosyntézy? Hromadil se v atmosféře, až dosáhl kritické koncentrace.

To mohl být konec života na Zemi. Naštěstí jeden organismus zmutoval a naučil se, jak změnit cukr a kyslík zpět na oxid uhličitý, vodíkovou kyselinu a energii. Říká se tomu dýchání a je to v podstatě fotosyntéza pozpátku. Máme tedy dva druhy tvorů: světložrouty, jinak zvané rostliny, které vytvářejí cukr a kyslík, a vzduchososky, jinak též zvířata, která mění cukr a kyslík zpět na oxid uhličitý. Ale jak zvířata získala cukr?

Samozřejmě požíráním rostlin. Brzy se zvířata rozmnožila a snížila tak podíl kyslíku v atmosféře. Od té doby se rostliny a zvířata dělí o planetu a každá skupina vytváří plyn potřebný pro tu druhou. Ale evoluce šla ještě dál. Postupem času tvořila zvířata, která jsou čím dál lepší v krmení, množení a přežití. Světložroutské buňky se vyvinuly v mnohobuněčné rostliny, ovládly oceán, a poté i zemi. Vzduchososky se vyvinuly v mnohobuněčná zvířata a vyvinula se u nich symetrie, nervová soustava a touha po pohybu.

Z jedné větve vznikli tvorové s vnější kostrou nazývaní hmyz. Další dostali vnitřní kostru, oči, ústa a postupně se vyplazili na pevninu, kde jim narostly nohy. Většina těchto tvorů již vyhynula, tedy až na mikroby. Strategická rada: Pokud chcete vyhubit vše živé na Zemi, abyste ji mohli kolonizovat, nezapomeňte na hmyz. Je všude, těžko se hubí a umí být pěkně otravný. Největší rozdíl mezi zvířaty a rostlinami je ten, že zvířata se pohybují po okolí, zatímco rostliny zůstávají na místě.

Proč tomu tak je? Zvířata musí hledat jedlé rostliny nebo lovit jiná zvířata, zatímco rostliny se živí vzduchem, vodíkovou kyselinou a světlem, jejichž zdroj lze najít téměř všude. Na druhou stranu, pokud se nemůžete hýbat, šíření DNA není vůbec snadné. Takže si rostliny našly způsob, jak k tomu využít zvířata. Vzpomínáte na cukr, hlavní produkt fotosyntézy?

Zvířata ho milují, protože se dobře tráví a zajišťuje dostatek energie. Běžně rostliny neuchovávají moc cukru, protože nechtějí být sežrány. Vyvinuly si proto speciální, cukrem naplněné, pohlavní orgány zvané květy, na které lákají hmyz, a ten přenese jejich DNA k jiným rostlinám. Rostliny si pak uloží semena do chutných cukrových obalů zvaných plody, na které nalákají zvířata, a ta roznesou semena po okolí. Květy i plody jsou pestře zbarvené, aby přilákaly pozornost zvířat. V řeči rostlin barvy znamenají: tady je cukr.

Zvířata naopak nechtějí být sežrána, proto v jejich řeči barva znamená buďto "jsem jedovatý", nebo "chyť mě, když to dokážeš, já mám křídla". Všechny rostliny, zvířata, plodožrouti, predátoři a mikrobi tvoří komplexní samoregulační systém, který nepotřebuje žádné bio-úředníky. Pozemšťané mu říkají ekosystém. Rada pro vědce: Populární studentský experiment spočívá v únosu pozemšťana, býložravého zvířete a několika rostlin a jejich uzavření do akvária ve snaze vytvořit mikro-ekosystém.

Toto bohužel nefunguje. Lepších výsledků dosáhnete, když umístíte mořská zvířata a rostliny do akvária s vodíkovou kyselinou. V jednom období evoluce tvořila stále větší zvířata, až planetu ovládli obrovští tvorové zvaní dinosauři. Někteří z nich se vyvinuli v malá létající stvoření zvaná ptáci. U jiných zvířat se objevila schopnost krmit mláďata tekutinou zvanou mléko. Jedna odnož těchto tvorů získala základní inteligenci a zručnost v manipulaci s předměty.

Z nich se nakonec vyvinuli Pozemšťané. První Pozemšťané žili stejně jako zvířata; sbírali plody, lovili jinou zvěř a chránili se před predátory, jen k tomu využívali ručně vyrobené nástroje. Tak skončila přírodní evoluce a přišel počátek civilizace. Tip pro turisty: Pokud cestujete časem do období dinosaurů, neberte si s sebou žádné domů. Pokud by si turisté neodváželi zvířata jako suvenýry a domácí mazlíčky, dinosauři by nevyhynuli.

Existuje malá skupina Pozemšťanů, kteří se nevyvinuli díky evoluci. Říkají si kreacionisté. Prohlašují, že před několika tisíci lety byli stvořeni neznámým bio-inženýrem. Jeho zásah vyvolal přírodní katastrofu: zatopení planety vodíkovou kyselinou, přičemž zahynulo téměř vše živé. Pouze kreacionisté, varováni svým stvořitelem, se zachránili na lodi, přepluli oceán a usadili se v zemi zvané Amerika, kde čekají na jeho návrat.

Tato teorie však zní velmi nepravděpodobně a neodpovídá záznamům Byrokracie. Proto se většina vědců shoduje, že je to jen příběh, který si Pozemšťané vymysleli. V dnešní části jsme probrali evoluci, která vedla ke vzniku Pozemšťanů. Tuto evoluci nastartoval jeden starý kód naprogramovaný k nekonečné replikaci. Vypuštěný v nekontrolovaném prostředí plnil svůj úkol, až ovládl celou planetu, stvořil inteligentní život a civilizaci, která nyní staví vesmírná plavidla. A to vše kvůli prostému cíli: doručení zprávy "Sépie jsou pitomé!" Příště se dozvíme více o sexualitě: jak funguje, jak upravuje pravidla evoluce, a proč by vůbec neexistovala, nebýt parazitů.

Překlad: hAnko www.videacesky.cz