Proč tento průkopník fotografie předstíral svou smrtVox

Toto je první aranžovaná fotografie. Zobrazuje sebevraždu. Ale také vypráví příběh ambiciozního amatérského vynálezce, kterému se povedlo něco neskutečného, ale vměšování mocného politika s vlastními cíli ho připravilo o slávu a uvrhlo ho do zapomnění. Hippolyte Bayard byl umělec, zahradník, sběratel a experimentátor.

A v roce 1839 vynalezl fotografii. Tak trochu. Lidé už staletí věděli, jak udělat obraz pomocí světla, ale netušili, jak ho trvale zachytit na nějaký povrch. Až na to přišlo několik lidí zároveň. Každý měl svou metodu, založenou na rocích individuálních experimentů a selhání.

Jedním z nich byl i Francouz Bayard. Fotografii se věnoval ve volném čase, zatímco pracoval ve vládní kanceláři. Našel způsob zachycení obrázků namočením papíru do chemikálií citlivých na světlo, které pak vystavil světlu uvnitř camery obscury, což je vlastně temná komora, která má dírku. V jeho počátečních pokusech můžete dokonce vidět stopy po chemikáliích. Fotografoval především svůj dům a zahradu, kde vytvářel bohatá zátiší pomocí nástrojů, soch a váz.

A taky mlýny, ty miloval. Často fotil i sám sebe se zavřenýma očima, protože k vyfocení potřeboval dlouhou expozici. Ale nejspíš jste slyšeli o jiném průkopníkovi. O tomhle chlápkovi, dalším Francouzi, Louisi Daguerrovi. Ten už se proslavil a přitáhl na sebe pozornost ve 20.

letech 19. století, kdy vynalezl oblíbené interaktivní představení, dioramu. Zachycení obrazu na povrch bylo jeho dalším cílem. A ke konci třicátých let 19. století měl svůj vlastní průlom. Povedlo se mu vytvořit proces pro zachycení obrazu na kovovou desku. Svůj vynález nazval daguerrotyp. Tento objev držel v tajnosti a ukazoval ho pouze několika vlivným členům společnosti, kteří pak šířili zprávu o jeho úspěchu do novin.

Zato Bayard pracoval sám, ale svou práci chtěl zveřejnit. V červnu 1839 uspořádal fotografickou výstavu, čímž se stal prvním fotografem, který uváděl svou tvorbu. Jeden návštěvník napsal: "Nikdy jsem nic takového neviděl... Spojují dojem reality se snovou fantazií." Bayard chtěl svou techniku představit Francouzské akademii věd, která představovala nejvyšší vědeckou autoritu Francie.

Tady se objevuje Francois Arago. Byl to významný politik, astronom a tajemník Akademie věd. Také byl zastánce Daguerra. A když mu byly roku 1838 ukázány úspěšné daguerrotypy, rozhodl se přimět francouzskou vládu k zakoupení práv k tomuto vynálezu. Chtěl, aby fotografie, představována Daguerrem, byla darem Francie celému světu.

Takže když mu Bayard ukazoval své úspěšné tisky, Arago ho přesvědčil, aby oddálil odhalení detailů metody do naplnění dohody s Daguerrem. A 19. srpna roku 1839, před členy Akademie věd a po boku Daguerra, Francois Arago odhalil přesný proces potřebný k výrobě daguerrotypu. Tento moment se považuje za zrod fotografie. A jakmile francouzská vláda uveřejnila tyto informace, daguerrotypy se rozšířily rychlostí blesku a staly se nejpraktičtější a nejrozšířenější metodou focení.

Vláda udělila Daguerrovi doživotní penzi a byly mu připsány zásluhy za vynalezení fotografie, což mu zajistilo místo v dějinách. Za pár měsíců se Bayardovi konečně podařilo představit svou metodu Akademii. Ale bylo příliš pozdě. Daguerrotypy už byly zavedené a Akademii nezajímala jeho alternativní technika.

V reakci na to spáchal Bayard sebevraždu. Tedy, obrazně. Potutelný popisek na zadní straně jeho autoportrétu zní: "Mrtvola, kterou zde vidíte, patří panu Bayardovi, vynálezci procesu, který vám byl právě ukázán. Vláda, která byla velmi štědrá k panu Daguerrovi, oznámila, že pro pana Bayarda není schopná nic udělat a nešťastník se utopil." Fotka samotná je plná symbolů, které poukazují na křivdu vůči Bayardovi.

Zaprvé pózoval nahý, částečně zakryt rubášem, což je symbol, který lidé znali z obrazů znázorňující mučedníky. Další detail, jenž zachytil pozornost Pařížanů, byl v popisku: "V márnici už byl několik dní. A nikdo ho nepoznal ani nevyzvedl." Tehdejší márnice byla otevřena veřejnosti. Doufali, že někdo vyzvedne neidentifikovaná těla, která patřila neznámým sebevrahům.

Bayardův protest byl o uznání, či jeho nedostatku. Márnice je tedy patřičná metafora. Stejně jako mrtvoly v márnici je vystaven, podepřen a obklopen osobními věcmi, díky kterým ho někdo může rozpoznat. V Bayardově případě to byl slaměný klobouk, a jak jasněji ukazuje druhý pokus, květinová váza a socha.

Tyto předměty se spolu s vynálezcem opakovaně vyskytovaly v jeho tvorbě. A tudíž jasně poukazovaly na identitu utonulého muže. Pokud je nebo jej vůbec někdo pozná. Po této "sebevraždě" Bayard pokračoval ve svých experimentech. A dokonce se stal jedním ze zakladatelů Francouzské fotografické společnosti. Ale ze všech fotografií, které kdy pořídil, tato je ta nejprobíranější a nejrozebíranější.

Není to totiž pouze první aranžovaná fotka. Je to první příklad fotografie ukazující něco metaforického a symbolického. Tím slouží jako základ pro objevení kreativního potenciálu tohoto média a jako důkaz toho, že fotografie neukazuje vždy pravdu. Další Bayardovy fotografie a výzkumné materiály pro toto video najdete v popisku videa. V našem prémiovém programu, Video lab, také najdete mé inspirační zdroje. Běžte na naši stránku a zjistěte o tom více.

Díky za zhlédnutí.